Astronomové nedávno získali jeden z nejvíce precizních důkazů, že Einsteinova obecná teorie relativity funguje. Použili k tomu dráhy hvězd, které v těsné blízkosti obíhají supermasivní černou díru v nitru Mléčné dráhy (Sagittarius A*).

Astronomka Marzieh Parsa z německé Kolínské univerzity a její tým detailně zmapovali dráhy hvězd S2, S38 a S55, které obíhají objekt Sagittarius A* za nejkratší dobu ze všech hvězd.

Einstein vítězí

Výsledky měření pak následně porovnali s předpověďmi klasické Newtonovy fyziky a Einsteinovy obecné relativity. Ukázalo se, že Newtonovy pohybové zákony na pohyby těchto hvězd nesedí. Einsteinova relativita oproti tomu obstála perfektně. Hvězdy obíhají kolem gravitačního monstra v centru Mléčné dráhy přesně tak, jak určil Einstein.

TIP: Stále platí! Einsteinova teorie prošla testem v centru Mléčné dráhy

Parsaová si pochvaluje, že centrum Mléčné dráhy se supermasivní černou dírou o hmotnosti něco málo přes 4 miliardy Sluncí, je vlastně úžasnou laboratoří pro studium trajektorií hvězd v prostředí extrémního gravitačního pole.

Sověti už ve 20. letech pochopili obrovské možnosti jednotek snášejících se do týlu nepřítele na padácích a jako první sestavili větší parašutistické jednotky. Za druhé světové války je ovšem zastínily úspěchy jejich žáka: parašutistického sboru nacistické Luftwaffe. Naopak Rudá armáda se po napadení SSSR omezovala spíš na menší diverzní akce, často k podpoře partyzánů nebo obklíčených jednotek, případně výsadky na území okupovaných zemí.

Katastrofální zkáza Stalinova letectva v roce 1941 a neúspěch větších akcí, jako rozprášení 4. výsadkového sboru u Vjazmy a Rževa počátkem roku 1942, ochromily kuráž velení Rudé armády na řadu měsíců. Z parašutistů se dokonce na čas stali pěšáci, když výsadkové sbory plnily roli gardových střeleckých divizí. Sebevědomí Rudé armády ovšem vzrostlo po mohutné ofenzivy sovětských vojsk na jižním úseku fronty po bitvě u Kurska a Charkova. Velitel Voroněžského frontu, mladý a energický generál Nikolaj Fjodorovič Vatutin, hnal 3. gardovou tankovou armádu spolu s 38. a 40. armádou kupředu, aby zabušily na brány Kyjeva a dosáhly Dněpru.

A skutečně, jednotky 3. gardové armády a 1. jízdního gardového sboru dosáhly 22. září 1943 břehu největší ukrajinské řeky. Menší oddíly dokonce pronikly za Dněpr a vytvořily předmostí v německých pozicích u Ržiščeva a Velikého Bukrinu. Luftwaffe na ně zuřivě útočila ze vzduchu, rudoarmějci se ale drželi díky podpůrné dělostřelecké palbě ze severního břehu Dněpru. Jejich pozice byla klíčová pro budoucí generální útok. Průlom s pomocí tanků přes řeku nepřipadal v úvahu, tudíž nejvyšší velení Rudé armády (Stavka) rozhodlo, že útvarům hájícím předmostí pomohou parašutisté.

Precizní plán, detailní průzkum

Stavka situaci, jež nastala u Velikého Bukrinu, předvídala. Předem proto nařídila vrchnímu veliteli nově zformovaných výsadkových jednotek generámajorovi A. G. Kapitkočinovi intenzivní výcvik mužstva pro podobnou misi. U Moskvy tak cvičil 3. gardový výsadkový sbor, podobné kurzy podstoupil i 1. a 5. gardový výsadkový sbor. Na počátku září 1943 měl už všechny tři útvary k dispozici Voroněžský front. Provizorní výsadkové skupině tvořené deseti tisíci muži velel Kapitkočinův zástupce generálmajor I. I. Zatevachin.

Velitelem 1. gardového výsadkového sboru se stal plukovník P. I. Krasovskij, velitelem 3. gardového výsadkového sboru plukovník P. A. Gončarov a velitelem 5. gardového výsadkového sboru P. M. Sidorčuk. Štáb výsadkové skupiny vytvořil detailní plány operace 16. září 1943. Seznámil se s nimi i Vatutin. Výsadkáři i s velením se teprve v noci z 23. na 24. září, tedy dva dny před operací, usídlila na letišti Lebedino severně od Charkova, štáb se později přesunul blíž k frontě na velitelství 40. armády. Formace měla ve spolupráci s ostatními zabezpečit a posílit předmostí u Velikého Bukrina a později ho rozšířit tak, aby posloužilo jako nástupiště velké ofenzivy.

Výsadkářům Vatutin nařídil dosáhnout linie Lipovyj Rog – Makedony – Stěpanci a zabránit německým protiútokům z jižního břehu Dněpru do sektoru Kaněv a Traktomirov. Obranný perimetr měl dosahovat šířky 30 a délky 15–20 km. Pro noční operaci Stavka vyčlenila 50 dopravních a 150 bombardovacích letadel a 35 kluzáků. Startovat měly z letišť Smorodino a Bogoduchov u Lebedina, tedy 175–200 km od míst seskoků. První a pátý gardový výsadkový sbor dostaly úkol seskočit první den, 3. sbor druhý den.

S přistáním kluzáků naložených děly velení počítalo až po parašutistech. Vatutin před akcí požadoval třídenní nepřetržitý letecký fotoprůzkum bojiště, bitevníky a bombardéry měly napadat nepřítele v jeho postaveních před tím, než Sověti seskočí. K zásobování předmostí a evakuaci raněných sovětský generál vyčlenil 25 letounů Lisunov Li-2 a 10 dvojplošníků Polikarpov Po-2. Parašutisté měli dostat jídlo na dva dny a dva až tři palebné průměry munice a obdrželi rozkaz seskakovat v několika fázích. Nejprve přišla řada na malé skupiny s cílem vyčistit oblast seskoku od nepřítele a navázat kontakt s tamními partyzány.

Pokračování: Bukrinské předmostí 1943: Sovětský výsadkový Arnhem (2)

Pak teprve následoval hlavní odřad – jeho velení mělo povinnost co nejrychleji navázat komunikaci štábem Voroněžského frontu. Pro ni velení vyhradilo dva radiové kanály, před seskokem úmyslně němé, případně vedoucí pouze falešnou komunikací ke zmatení nepřítele. Plán schválil za Stavku 19. září 1943 maršál Žukov.

1. Na rádiových vlnách

Družice: Spektr-R
Původ: Rusko
V provozu: od r. 2011

Na rádiových vlnách můžeme studovat vesmír pomocí pozemních radioteleskopů, z nichž některé dosahují úctyhodných rozměrů. Pro detailnější pozorování se stavějí tzv. interferometry: na jeden zdroj se zaměří několik radioteleskopů současně a získaná data se shromáždí do jednoho ohniska, čímž dosáhneme podstatně většího rozlišení. Radioteleskop na zemské orbitě nám pak dokáže poskytnout ještě podrobnější detaily. Součást podobného systému tvoří i ruská družice Spektr-R (Radioastron): odstartovala v roce 2011 a postupně byla navedena na dráhu ve výšce 600–350 000 km nad Zemí.

2. Infračervená oblast

Družice: Herschel Space Observatory
Původ: ESA
V provozu: 2009–2013

Mimořádné úspěchy si připsala evropská Herschel Space Observatory: uskutečnila například detailní pozorování překvapivě horkého molekulárního plynu, který buď obíhá superhmotnou černou díru v centru naší Galaxie, nebo na ni padá. Hmotnost zmíněné černé díry se přitom odhaduje na čtyři miliony sluncí. K hlavním cílům družice Herschel patřilo pozorování velmi vzdálených hvězd a galaxií v raném vesmíru, studium podmínek jejich vzniku nebo určování chemického složení atmosfér a povrchů komet, planet a jejich měsíců. K práci v oboru infračerveného záření sloužil dalekohled o průměru 3,5 m.

3. Ultrafialové záření

Družice: Galex
Původ: NASA
V provozu: 2003–2013

Jako zástupce pro oblast ultrafialového záření uvádíme družici Galex americké agentury NASA. Malá observatoř o hmotnosti 280 kg s dalekohledem o průměru 50 cm byla v roce 2003 vypuštěna na téměř kruhovou oběžnou dráhu a do vesmírného důchodu se odebrala o deset let později. Za dobu svého působení přispěla ke studiu zrodu hvězd a galaxií v období posledních deseti miliard roků: pozorovala stovky tisíc hvězdných ostrovů s cílem určit jejich vzdálenost od Země a stanovit rychlost vzniku stálic v jednotlivých galaxiích.

4. Rentgenové paprsky

Družice: XMM-Newton
Původ: ESA
V provozu: od r. 2000

Družice: Chandra X-ray Observatory
Původ: NASA
V provozu: od r. 1999

Čím teplejší vesmírný objekt, tím více svítí v oboru rentgenového záření. Kvalitní pozorování nabídl v tomto ohledu evropský satelit XMM-Newton, který odstartoval v prosinci 1999 a do operačního provozu se dostal v roce 2000. Rovněž v roce 1999 vypustila NASA družici Chandra X-ray Observatory, zaměřenou taktéž na zkoumání zdrojů záření X. Na seznamu objektů, které rentgenové observatoře pozorují, figurují pulzary, supernovy, dvojhvězdy, aktivní galaxie, mezigalaktická látka a kvazary. Družice Newton (na fotografii) si například připsala objev kupy galaxií ve vzdálenosti deseti miliard světelných let.

5. Pronikavé gama záření

Družice: Fermi
Původ: NASA
V provozu: od r. 2008

V roce 2008 se vydala na orbitu kosmická observatoř NASA s názvem Fermi, která nyní každé tři hodiny prozkoumá celou oblohu, a rozšiřuje tak náš portrét vesmíru v oboru velmi energetického záření. Astronomové získaná data pravidelně analyzují, přičemž využívají zdokonalené metody k vyhledávání nových zdrojů záření gama. Mezi poměrně stálými zdroji se vyskytují i četné přechodné jevy, například záblesky gama záření ze vzdáleného vesmíru či sluneční erupce. Velmi energetické záření produkují některé známé zdroje, kupříkladu Krabí mlhovina nebo pulzar PSR J0101-6422, jenž se kolem své osy otočí 400× za sekundu.

6. Výzkum ve viditelném světle

Družice: Hubble Space Telescope
Původ: NASA
V provozu: od r. 1990

Přestože astronomové zkoumají vesmír v oboru viditelného světla již dlouhou dobu pomocí pozemních přístrojů, svoje opodstatnění mají na tomto poli také kosmické teleskopy. Největší vesmírnou observatoří se stal Hubbleův dalekohled, který se na zemskou orbitu vydal v roce 1990. Disponuje objektivem o průměru 2,5 m a několika kamerami a spektrografy, jež se postupně zaměňovaly za novější modely při servisních letech raketoplánů. Hubble dokáže „zaostřit“ jak na objekty na samé hranici vesmíru, tak na naše nejbližší sousedy, proto se čas od času využíval k pozorování různých těles Sluneční soustavy včetně Měsíce či velmi vzdálených galaxií.

Počet rozdílů mezi lidmi a šimpanzi se neustále snižuje. Teď došlo na populární hru kámen-nůžky-papír. Jak se zdá, pro šimpanze není takový problém se tuto hru naučit.

Tým japonských a čínských vědců naučil šimpanze pomocí speciálních počítačových programů a vybavení používat symboly pro „kámen“, „nůžky“ a „papír“. Pak badatelé potvrdili, že šimpanzi nepoužívají symboly náhodně, jen tak z legrace, ale že skutečně tuto hru hrají.

TIP: Šimpanzi by mohli vařit. Chytří jsou na to dost

Na konci tréninku ovládali šimpanzi kámen-nůžky-papír zhruba jako lidské čtyřleté dítě. Výzkum šimpanzů v tomto případě opět potvrdil, jak chytří vlastně jsou, a jak dovedou chápat složité problémy.

Noční panorama šanghajského finančního centra Lujiazui bere dech. Zde se na třiceti dvou kilometrech čtverečních rozkládá finanční srdce Číny. Své sídlo zde má většina velkých světových bank. Okouzlují zrcadlení mrakodrapů na hladině řeky Huangpu si už stačili všimnout také filmaři. Na budově Bank of China byly natáčeny některé scény z filmu Mission Impossible III s Tomem Cruisem v hlavní roli.

Zatímco dnešní pečivo je po dvou dnech takřka nepoživatelné, 107 let starý ovocný koláč, objevený výzkumníky v základním táboře Cape Adare, je podle expertů v mimořádně zachovalém stavu. Koláč, vyrobený v dnes již zaniklém pekařství Huntley & Palmers, objevili výzkumníci z Antarctic Heritage Trust během expedice mapující cestu polárníka Roberta Scotta k Jižnímu pólu. Ta se pod názvem Terra Nova uskutečnila v letech 1910 až 1913.

Expedice Terra Nova 

Expedice Terra Nova vyrazila na svou cestu k Jižnímu pólu 15. června 1910 z Cardiffu. Scott ale na palubě přestavěné velrybářské lodi nebyl. Start expedice trávil v Brazílii, kde ještě shánělfinance pro svůj projekt. K výpravě se připojil až po několika týdnech v Jižní Africe.

Již samotnou cestu k břehům Antarktidy provázely četné problémy – během plavby z Anglie se v lodi objevila trhlina. V bouřích zase výprava ztratila několik psů a sudů s benzínem. K břehům Antarktidy výprava dorazila 4. ledna 1911, kdy loď přistála v McMurdově zálivu kousek od Chatového výběžku.

Cesta polárníků k Jižnímu pólu odstartovala 1. listopadu 1911, přičemž svého cíle dosáhla skupina pěti mužů pod vedením Scotta dosáhla po 77 dnech - 17. ledna 1912. K velkému zklamání zde ale našli vzkaz od Amundsenovy výpravy, která je o 33 dní předběhla. Na zpáteční cestě od pólu na základnu všech pět mužů zemřelo – osud výpravy se svět dozvěděl až z fotografií a deníků, které byly nalezeny spolu s některými těly členem expedice Edwardem Atkinsonem o osm měsíců později.

Matka Rudolfa II. nerada viděla náboženskou rozvolněnost vídeňského dvora. Proto 8. listopadu 1563 posílá Rudolfa a jeho bratra Arnošta ke svému bratrovi do Španělska, kde jim má být poskytnuta přísná výchova. Pobyt se Rudolfovi výrazně zapíše do jeho duše. Právě tady má nejspíš své kořeny jeho pozdější uzavřenost. Jeho strýc Filip II. Španělský je ale také nevýznamnějším sběratelem obrazů Hieronyma Bosche. Jejich charakter odpovídá královu zájmu o alchymii, astrologii a magii. Rudolf tyto záliby postupně přebírá. 

Divoké večírky v Arcimboldově režii

Rudolfův vztah ke státnickým povinnostem se dá označit jedním slovem – vlažný. Daleko víc ho baví studium věd a umění. Malíři a vědci pro něj tvoří i zkoumají. Vzniká pozoruhodná sbírka uměleckých děl, přírodnin a vynálezů, kterou císař ukládá v kunstkomoře na Pražském hradě. Své město zbožňuje: „Nemusíme nikam jezdit, protože nejkrásnější vidíme z oken a všechno ostatní máme ve sbírkách.“

Jeho oficiálním portrétistou je Giuseppe Arcimboldo, který vynalezl typ podobizny skládající se z malovaných zvířat, květin, ovoce a předmětů komponovaných do lidské podoby. Tímto způsobem zachytí i císaře. Pro něj také pořádá opulentní večírky a vyhledává, nakupuje obrazy a kuriozity – třeba mechanickou zlatou ještěrku, kterou si Rudolf rád pouští na jídelním stole. Na Hradě buduje zoologickou zahradu a při lovu na jeleny místo loveckých psů vypouští gepardy!

Výbuchy, smutek a stihomam

Ono vlastně není divu, že českého krále vládní povinnosti nebaví! Zdědil nábožensky rozdělenou říši. I jeho poradci tvoří dost neharmonický okruh. Rudolf ví, že převaha jedné z náboženských stran by ohrozila klid v říši. A ten je jeho nejvyšší metou! Z Prahy buduje nejen výstavní sídlo, ale taky liberální oázu, kde žijí pohromadě katolíci, protestanti, židé i husité. Město se řadí po bok hlavních evropských metropolí – Madridu, Paříže a Říma!

V roce 1602 se Rudolfovým osobním lékařem stává Ján Jesenský, proslulý první pražskou veřejnou pitvou. Doktora císař brzy opravdu potřebuje! Od 80. let ho začínají sužovat záchvaty duševní choroby následované trudnomyslností a smutkem. Bezprostředním podmětem k vypuknutí nemoci je fakt, že jeho sestřenice Isabela Španělská, která byla vytipována jako nejvhodnější císařská nevěsta, dá přednost jeho bratru Albrechtovi. V dalších letech jsou Rudolfovy výbuchy čím dál častější a prudší. Provází je nedůvěra k lidem, postupně se prohlubující až do stihomamu.

Císař odmítá audience, zanedbává veřejné záležitostí, vyhýbá se ministrům. Útočí na sloužící a poškozuje se. Jaká je jeho diagnóza? Dědičná cyklická maniodepresivní psychóza, kterou ještě zhoršuje syfilis a čím dál častější úvahy o jeho nástupci. Panovník se pokouší o sebevraždu! Naštěstí neúspěšně.

Definitivní ztráta moci

Rudolf vyžene své rádce. Dvůr se rozkládá. Na panovníka mají obrovský vliv alchymisté, umělci, služebnictvo. V roce 1606 císařovi příbuzní požadují, aby vládu přebral jeho bratr Matyáš. Rudolf je donucen abdikovat. Sesazený vládce smí i poté zůstat na Pražském hradě. Víme o tom z novin! Když císař onemocní, tisk jeho stav pečlivě sleduje – a s ním i celá Evropa. V den jeho úmrtí 20. ledna 1612 tak vychází článek začínající slovy: „Příznivý Pán, se zasmušilou myslí, kterého už nešlo zachránit, císař Rudolf II., který přenechal císařství druhému Matyáši z Boží vůle, dnes brzy o půl sedmé zemřel.“

TIP: Poslední intrika nemocného císaře: Plánoval Rudolf II. sesazení svého bratra?

Čtenáři se seznamují s celým průběhem panovníkovy nemoci: dva týdny před smrtí si stěžoval na oteklé stehno. Trpěl nesnesitelnou žízní. Měl několik nádorů. Na Matyášův příkaz lékaři Rudolfovi otevřeli lebku a podívali se mu na mozek. Dospěli k závěru, že mu není pomoci. Matyáš vysílá kurýry, aby evropské spojence informovali o Rudolfově skonu. Kondolence na Pražský hrad tedy přicházejí ještě před jeho skutečnou smrtí. Je vyhlášen státní smutek a několikahodinový půst. Večer před smrtí se bývalý císař vyzpovídá, je konec. Matyáš o skonu svého bratra informuje i nepřátele říše.

Nekončící spekulace se dodnes vedou o důvodech smrti Reinharda Heydricha. Mluví se o jedu (snad botulotoxinu) přidaném do bomby. Rovněž se někdy diskutuje o iniciativě Himmlera či Canarise, kteří se měli údajně postarat, aby lékaři zraněného Heydricha záměrně špatně léčili, a tak odstranili jejich konkurenta v ostrém boji o moc.

Předchozí části:

Kdo byl Ladislav Vaněk a jakou úlohu sehrál v operaci Anthropoid

Otazníky kolem akce Anthropoid

Přitom už v roce 2004 objevil historik Vojtěch Šustek ve Státním ústředním archivu Heydrichův pitevní protokol – do té doby považovaný za ztracený – který jednoznačně konstatuje, že důvod Heydrichovy smrti spočíval v sepsi, vyvolané nečistotami vniklými do protektorova organismu z kovových součástí výbuchem roztrženého automobilu. K tomu nutno třeba připočíst sníženou imunitu v důsledku vynětí roztržené sleziny. Pitevní protokol tedy sice mluví jasně, jenže konspirační teorie se vyvracejí těžko…

Sedm proti sedmi stům

Všichni ten film známe. Jiří Sequens složil svým působivým a po umělecké stránce velmi hodnotným filmem Atentát všem výsadkářům nesmrtelný hold. Jenže realita bojového střetu v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici vypadala úplně jinak. Pomiňme, že Němci nevpadli do chrámu předním monumentálním vchodem, ale zadními dveřmi vedoucími do chodby ke kostelníkovu bytu. Šlo o akci gestapa, které přišlo zatýkat atentátníky; oněch 740 esesmanů fungovalo zpočátku jako nezbytná záloha a uzávěra prostoru.

Až když narazili na odpor tří obránců chrámové lodi, pálících z kůru a balkonu, museli zapojit těžce vyzbrojené vojáky. Teprve poté vypukla bitva, s níž Němci podle všeho ani v nejmenším nepočítali a kterou musíme řadit k nejstatečnějším bojovým výkonům vojáků v druhé světové válce vůbec. Všech sedm výsadkářů muselo od prvního okamžiku vědět, že nemají šanci.

Vzdát se nehodlali. Ale skutečnost, že se rozhodli pro více než sedmihodinový boj, místo aby spáchali sebevraždu v okamžiku, kdy pochopili bezvýchodnost situace, je po zásluze staví na piedestal největších československých hrdinů celé naší historie. A jejich statečnost musíme vnímat jako ještě větší, když si uvědomíme, že stonásobné přesile (poměr sil dosahoval skutečně sedm proti téměř 800 mužů) čelili vyzbrojení pouze pistolemi. Sedm stenů se dobře vyjímá ve všech existujících filmech, ale oněch sedm čs. vojáků skutečně mělo k dispozici pouze pistole.

Musíme si uvědomit, že samopaly se ve výzbroji paraskupin až na výjimky nenacházely. Ten Gabčíkův zůstal odhozený v kobyliské zatáčce, ostatní skupiny měly ve výbavě zpravidla vysílačky či výbušniny pro sabotážní účely, nemluvě o tom, že většinu přepravních kontejnerů první vlny výsadků se gestapu podařilo zabavit. K často prezentovaným legendám patří rovněž náhodné objevení mužů skrývajících se v kryptě.

Podle tohoto mýtu gestapo teprve po přemožení trojice obránců kůru nalezlo jakýsi čtvrtý kabát, který je přivedl na myšlenku, že v kostele se musí nacházet víc lidí. Jde samozřejmě o nesmysl, protože klíčovou informaci o úkrytu v kostele v Resslově ulici s největší pravděpodobností poskytl gestapu surově mučený jednadvacetiletý odbojář Vlastimil „Aťa“ Moravec, který o úkrytu v kryptě věděl. Gestapo tedy zřejmě nepřekvapil jakýsi pofiderní čtvrtý kabát, ale trojice špičkových vojáků bránících nadzemní prostory kostela.

Do úzké kanalizace

Nedávno přišel Vojtěch Šustek s další revoluční teorií – legendární pokus čtveřice parašutistů uvězněných v obležené kryptě prokopat se do kanalizace tvoří podle všeho další mýtus. Už dávno fakta vyvrátila možnost, že by měli šanci uspět – kanalizační trubky v Resslově ulici v té době dosahovaly průměru v řádu centimetrů. Podle všeho ani k onomu pokusu nedošlo a tato legenda zřejmě vznikla v průběhu natáčení Sequensova filmu.

A pro úplnost dodejme poslední mýtus – počty německých ztrát během boje v kostele. Zde se ovšem jedná spíše o hádanku; správnou odpověď už se asi nedozvíme. Sedm vlastenců nepochybně protivníkovi řadu ztrát způsobilo, ale žádná ze zpráv o boji žádné padlé nezmiňuje. Nezmiňují ovšem ani raněné – a je pravda, že na historických snímcích, kde K. H. Frank osobně vyznamenává raněné německé vojáky v lazaretu SS v Podolí, se jich nachází celkem dlouhá řada.

Jen to číslo se nedaří zjistit. I přes mnoho legend představuje likvidace nejvyššího šéfa bezpečnosti třetí říše i neskutečně statečný boj sedmi mužů v pravoslavném chrámu v pražské Resslově ulici jedny z nejheroičtějších skutků naší národní historie. Atentát však rovněž provází jistá kontroverze a otázka, zdali Heydrichova smrt stála za následné tisíce obětí z řad Čechů a Moravanů, nepřestává zaměstnávat historiky i veřejnost.

Venuše má nejen pomalou rotaci (jedna otočka trvá dlouhých 243 dní), ale také se jako jediná planeta Sluneční soustavy otáčí retrográdně, tedy proti směru pohybu kolem Slunce. Je to věc jednak neobvyklá a jednak doposud neuspokojivě vysvětlená.

TIP: Jak dlouho trvá jeden den na různých planetách Sluneční soustavy?

V současnosti existují tři pracovní hypotézy. Přirozeně by bylo možné změnu rotační osy vysvětlit obřím impaktem v dávné minulosti, nejspíš ještě v dobách, kdy Venuše nebyla zcela utuhlá. Impakty obecně mohou rotační stav těles výrazně změnit. Dále je tu možnost, že mladá planeta rotovala „normálně“, ale slapové efekty v její husté atmosféře rotaci zpomalily a nakonec převrátily. 

Podle další hypotézy je současný stav výsledkem rovnováhy mezi slapovým působením Slunce a atmosférickými slapy, vyvolanými ohřevem od naší hvězdy. Že bude mít atmosféra na rotaci Venuše velký vliv, naznačují i přesná měření z kosmických sond, podle nichž se rotace planety zpomalila během šestnácti let o 6,5 minuty na otočku.

Kdepak střelné zbraně. V USA každoročně zemře více lidí kvůli vedlejším účinkům léků, které užívají. Zatímco v roce 2013 zemřelo na následky poranění střelnou zbraní 33 636 Američanů, v důsledku vedlejších účinků léků je to až 40 tisíc lidí ročně. 

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA teď dává dohromady informace o vedlejších účincích léků. Jako zdroj přitom používá databázi FAERS (Food and Drug Administration Adverse Event Reporting System), která slouží k hlášení nepříznivých vedlejších účinků.

Problém je ale v tom, že v databázi mají ohromný nepořádek. Dalo se to čekat. Do databáze může zapisovat v podstatě každý, nejen odborníci. V databázi jsou tudíž časté opakované zápisy a nesmysly. A mnohé léky mají více než jeden název, což dále komplikuje situaci.

TIP: Velké změny: V USA se z extáze stává výborný lék na duševní poruchy

Přesto je databáze FAERS velmi cenná. Vědci a lékaři doufají, že se jim povede získat dostatečné množství údajů k tomu, aby mohli snížit nebezpečnost užívaných léků a omezit jejich škodlivé vedlejší účinky na minimum.