Dalším krokem v rozvoji kosmických technologií společnosti SpaceX by se měl stát první start těžké nosné rakety Falcon Heavy. Podle nejnovějších zpráv je už téměř na spadnutí.

Šéf SpaceX Elon Musk nedávno prohlásil, že historický start nové nosné rakety, i když to bude dost rizikové, by měl proběhnout už letos v listopadu. Po letech náročného vývoje a příprav by raketa Falcon Heavy měla vzlétnout z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Sám Musk se zatím vyjadřuje velmi opatrně a připouští, že by během listopadového startu mohlo dojít k řadě různých komplikací. Zároveň by to ale nebyl Musk, kdyby nebyl ochoten podobným způsobem riskovat.

TIP: Megaraketa Falcon Heavy: Tohle je budoucnost vesmírných letů

Pokud se celý let nosné rakety vydaří podle předpokladů, tak to bude parádní podívaná. Raketu Falcon Heavy tvoří upravená raketa Falcon 9 plus dvě pomocné rakety, což jsou vlastně upravené první stupně rakety Falcon 9. Hlavní raketa kompletu Falcon Heavy by měla přistát na robotické plovoucí plošině, zatímco pomocné rakety přistanou v Kennedyho vesmírném středisku.

Po zemi tehdy dupali velicí dinosauři a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich vláda měla někdy skončit. Nad jejich hlavami už ale plachtili šikovní a elegantní savci.

Paleontologové nedávno objevili dvě velmi pěkné druhohorní fosilie plachtících savců druhů Maiopatagium furculiferum a Vilevolodon diplomylos. Žili asi před 160 miliony let, tedy na sklonku období jury.

Na fosiliích jsou hezky vidět detaily jejich těla, včetně létajících blan, které používali k plachtění. V mnoha znacích jsou podobní dnešní plachtícím savcům, jako jsou letuchy, vakoveverky nebo poletuchy.

TIP: Nový rekord! Perfektně zachovalý savec s chlupy starý 125 milionů let

Zároveň se ale dávní „kluzáci“ od těch dnešních v některých podstatných věcech lišili. Například tehdy ještě zřejmě neexistovaly porosty kvetoucích rostlin, takže se nemohli živit jejich plody. K obživě si museli vystačit s cykasy a kapradinami.

Teroristé nad Atlantikem

Kdy a kde: 23. 6. 1985, Atlantský oceán 
Počet obětí: 329

Náhlou explozi Boeingu 747-200 indických aerolinek v roce 1985 nezpůsobila technická závada, nýbrž členové militantní sikhské organizace, kteří do zavazadlového prostoru stroje nastražili bombu. Nálož vybuchla nad Atlantikem, krátce před mezipřistáním v Londýně. Atentátníky se nikdy nepodařilo identifikovat.

Otevřený nákladní prostor

Kdy a kde: 3. 3. 1974, u Paříže
Počet obětí: 346

Tuto nehodu se dosud nepodařilo zcela objasnit, jisté však je, že pád letounu McDonell Douglas DC-10 tureckých aerolinek zavinila otevřená klapka jeho nákladního prostoru. Několik minut po startu, zhruba ve výšce 3 300 m, došlo k výbuchu, v letadle se objevila obrovská díra a službu vypověděly klíčové hydraulické systémy. Bez nich piloti nemohli ovládat výškové ani směrové kormidlo a obří stroj s 349 lidmi na palubě se nezadržitelně zřítil k zemi.

Neznalost angličtiny

Kdy a kde: 12. 11. 1996, Nové Dillí
Počet obětí: 349

Zanedbání studia cizích jazyků se nevyplácí, zvláště jste-li pilotem velkých letadel a nesete odpovědnost za stovky životů. Smutně to potvrzuje i katastrofa, k níž došlo v roce 1996 nad letištěm v Novém Dillí. Srazil se tam saúdsko-arabský Boeing 747-100 s letounem typu Iljušin II-76 kazašských aerolinek. Na vině bylo částečně špatné technické zabezpečení letiště, ale především neschopnost kazašských pilotů se domluvit s letovou kontrolou.

Fatální selhání techniků

Kdy a kde: 12. 8. 1985, Tokio
Počet obětí: 520

Roku 1985 zavítala smrt na tokijské letiště, kde se krátce po startu zřítil Boeing 747 japonské společnosti Japan Air Lines. Příčina? Během technické kontroly někdo namontoval obráceně jeden z tlakových ventilů, načež došlo po startu k dekompresi, a stroj se tak stal prakticky neovladatelným.

Start bez povolení

Kdy a kde: 27. 3. 1977, Tenerife
Počet obětí: 583

K největší letecké katastrofě všech dob paradoxně nedošlo ve vzduchu, nýbrž na zemi, a to v roce 1977. Přímo na dráze letiště Los Rodeos na Tenerife se tehdy odehrála fatální kolize amerického Boeingu 747-121 a nizozemského Boeingu 747-206B. Stroje do sebe v husté mlze narazily v třísetkilometrové rychlosti a pozdější vyšetřování ukázalo, že na vině byl hlavní pilot nizozemského letadla, který odstartoval bez povolení.

Kanadští vědci nedávno zjistili, že protein zvaný kardiotrofin 1 (CT1) dovede přelstít srdce a přiměje ho ke změnám, jako by dotyčný pacient intenzivně cvičil. Mohl by pomáhat i v případech, kde je dnes jediným řešením transplantace srdce.

TIP: Jak se dostat do formy? Vědci vyvinuli koncentrované cvičení v pilulce

Tento protein způsobí, že srdeční svalstvo roste žádoucím způsobem. Také stimuluje růst cév, které zásobují srdce krví. To vše vede ke zvýšení výkonu srdce a jeho klíčové schopnosti pumpovat krev.

Experimentováním na myších vědci zjistili, že kardiotrofin 1 také dramaticky zlepšuje stav poškozeného srdce. Po nezbytném patentování nových léčebných postupů budou brzy následovat testy proteinu kardiotrofinu 1 na lidech.

Řadu detailů spojených s atentátem poznamenaly jak rychlá smrt přímých účastníků, tak poválečné zmatky a neexistence písemných zdrojů. Některé legendy se českým historikům podařilo vyvrátit konkrétními důkazy, některé důkazy nepřímými – ale přesto jich řada stále v našem povědomí zůstává. Zkusme se na ně podívat na pozadí reálných událostí tak, jak šly za sebou.

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (1): Kontroverzní postava Ladislava Vaňka

Koruna na Heydrichově hlavě

V době, kdy vrcholil výcvik parašutistů, uskutečnila se známá návštěva Reinharda Heydricha ve svatovítské katedrále, kde si nechal ukázat korunovační klenoty. Přestože Heydrichovi, posedlému svatováclavským kultem (v němž spatřoval možnost demonstrovat odvěkou podřízenost Čechů německé říši), by nedělalo potíže Čechy ponížit nasazením koruny, neexistuje jediný doklad o tom, že by tak opravdu učinil.

Tím spíš je nesmyslná údajná legenda, podle které ten, kdo koruny není hoden, zemře do roka poté, co si ji na hlavu nasadí. Kdy by taková legenda vznikla? Kdo kdy dříve něco takového udělal, či plánoval udělat? Ne, jde skutečně jen o legendu, zcela určitě vzniklou nesmyslným spojením prohlídky klenotů s následky květnového útoku…

Bezradný Gabčík a Kubiš

Skupinu ANTHROPOID vysadili Britové do protektorátu v noci z 28. na 29. prosince 1941. Dodnes přežívá mýtus o dvou zoufalých výsadkářích, kteří po vysazení u Nehvizd místo plánované Plzně našli útočiště v jakémsi lomu, kde čekali tak dlouho, až je tam objevili místní občané, kteří zřejmě zcela bezradné vojáky se speciálním výcvikem dokázali z lomu vyvést a postarat se o ně. Gabčík s Kubišem přitom nic podobného pochopitelně neudělali – jejich rozkazy zněly jasně, a i když vysazení neproběhlo podle plánu, přesně podle instrukcí se ze středočeských Nehvizd okamžitě vydali do Plzně, kde disponovali kontaktními adresami. Tam se jich ujala ilegální skupina českých sokolů, která jim opatřila kontakty v Praze.

Žádné dlouhé čekání v lomu se tedy nekonalo. Film Atentát Jiřího Sequense kromě mnoha jiných nepřesností ukazuje, jak Gabčík s Kubišem okamžitě začínají sledovat Heydricha v jeho bydlišti v Panenských Břežanech. Jenže v době, kdy ANTHROPOID v Praze svou misi zahajoval, Heydrich stále ještě bydlel na Pražském hradě. Do renovovaného „dolního“ zámku v Břežanech se přestěhoval až o Velikonocích, v dubnu 1942. Teprve tehdy dostali oba specialisté příležitost zaměřit se na Heydrichovy cesty mezi Břežany a Prahou.

Zaváhal střelec?

Řadou nesmyslů zůstává pak poznamenán i vlastní průběh útoku na Heydricha. Celkem marginálně se jeví údajná účast čtvrtého muže, spolupracovníka ANTHROPOIDU Jaroslava Smrže, který měl fungovat jako jedna z hlídek spolu s výsadkářem ze skupiny SILVER A Josefem Valčíkem – podle nedávných výzkumů se zdá, že nad zatáčkou totiž nestál ani Valčík. Jeho údajná signalizace zrcátkem tvoří podle všeho další mýtus už kvůli tomu, že podle zjištění historika Jaroslava Čvančary toho dne bylo s největší pravděpodobností pod mrakem…

Dodnes přetrvává téměř nenarušená představa nevysokého Gabčíka, který se staví do cesty nejvýkonnějšímu mercedesu své doby a snaží se ohrozit protektora přes dlouhou, vysokou karoserii motoru. Tak paradoxně průběh atentátu popsala nacistická propaganda v prvních zmatečných hodinách po vlastní akci a v obecném povědomí se za těch 74 let příliš nezměnil.

Jak nicméně záhy zjistilo už gestapo během vyšetřování, Gabčík zůstal stát na obrubníku (ten mu k jeho výšce přidal několik důležitých centimetrů) a počkal, až mu Heydrich na sedadle spolujezdce v otevřeném kabrioletu vjede před ústí jeho samopalu. Pravdou zůstává, že samopal Sten v jeho rukou nevystřelil. Teorií kolem důvodů se v průběhu následujících let vynořilo mnoho – od zaseknutého náboje přes unavenou pružinu zásobníku až po Gabčíkovo zaváhání kvůli projíždějící tramvaji, v níž by mohl neúmyslně zasáhnout někoho z Čechů.

Před pár lety dokonce Lubomír Kubík, autor knihy Proč Gabčík nestřílel, přišel s teorií, že si speciálně vycvičený výsadkář Gabčík výstřel v posledním okamžiku rozmyslel, protože jako věřící slíbil své dívce, že nikoho zabíjet nebude. Proč by si potom šel do zatáčky v Kobylisích stoupnout? Pochybnostem učinil přítrž až historik Eduard Stehlík, který v roce 2015 našel v archivu záznam české policie o zajištěném britském Sten gunu se zaseknutým nábojem…

Kdo útočil první?

Zpravidla se uvádí, že bomba představovala pouze záložní řešení a primární zbraň pro útok představoval samopal Sten. V roce 2012, po zpřístupnění vzácných údajů o výcviku skupiny ANTHROPOID britskými National Archives v Londýně, přišel Eduard Stehlík s další revoluční teorií – výcvik parašutistů se zaměřoval na zastavení automobilu bombou, samopal měl sloužit pro následnou likvidaci případných přeživších. Střelba na jedoucí automobil se necvičila, jelikož hlavní zbraní pro útok na vozidlo byly právě bomby.

Naši parašutisté však zpočátku měli problémy se správným házením, neboť jim (na rozdíl od Britů) chyběla zkušenost s kriketem, ale výcvik nakonec přinesl ovoce. Tento model útoku dodnes praktikují speciální jednotky a smysl by tedy dával. Na druhou stranu tvrzení svědků (včetně samotného Heydricha) vždy ukazovala na opačný postup – první se snažil útočit Gabčík samopalem, zajišťoval ho Kubiš s bombou. Přesné určení událostí se dnes jeví už zřejmě jako nemožné…

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (3): Osudy hrdinných výsadkářů

Planeta Země na cestě kolem Slunce každý rok mezi 10. a 14. srpnem vletí do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Možná srážka se Zemí

V roce 1862 ale američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Romantické představy byly pryč. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.

Noc padajících hvězd na brněnské Hvězdárně

Hvězdárna a planetárium Brno spolu se Sportovně rekreačním areálem Kraví hora připravily pozorování meteorů z roje Perseid. Výjimečná Noc splněných přání začíná v sobotu 12. srpna kolem 22. hodiny a končí až za svítání ve čtvrtek 13. srpna. Akce se odehrává v areálu koupaliště na Kraví hoře a vstupné je zdarma.

Nový druh netopýra s výrazným čumákem a působivými zuby byl objeven na ostrově Sv. Vincenta v Karibiku. Vědci jej pojmenovali Micronycteris garifuna podle označení místních obyvatel a představili jej v časopise Biologie savců.

„V době, kdy jsme netopýra odchytili, jsme nevěděli, že jde o nový druh,“ říká vedoucí týmu Peter Larsen z katedry biologických věd při Texaské technické univerzitě. „Domnívali jsme se, že se jedná o druh, který byl již popsán v Jižní Americe. A tak uběhl rok či dva, než jsem náhodou jeden exemplář porovnal s jihoafrickým druhem pocházejícím z Trinidadu. Netopýr z ostrova Sv. Vincenta byl znatelně větší.“

TIP: Tajná řeč netopýrů aneb Echolokace jako dorozumívací kanál

Ukázalo se, že karibský netopýr má také jinak utvářenou lebku a zuby. Larsen je nyní přesvědčen, že se vyvinul z předků, kteří se do Karibiku dostali v době Pleistocénu, kdy došlo k dramatickému ústupu ledovců a hladina moří stoupla.

Netopýr hřaduje v jeskyních, na stromech i na povalených kmenech. Špičatý výrůstek na jeho čumáku mu pravděpodobně usnadňuje echolokaci. Má neobvyklý způsob chytání hmyzu – dokáže jej sbírat z povrchu kamenů a listů, zatímco většina hmyzožravců chytá hmyz ve vzduchu. Velké uši mu totiž umožňují přesnější manévrování.

Když v loňském roce představil španělský Gïk své modré víno, hovořilo se o přicházející vinné revoluci. Tradiční nápoj, v netradiční barvě, se stal okamžitě hitem a firma prodala během šesti měsíců více než 100 tisíc lahví svého modrého vína Gïk Blue. Úspěch novinky pochopitelně nenechal konkurenci chladnou a nápad má své další následovníky.

Pestrobarevná vášeň

Na „barvy“ vsadilo i vinařství Bodegas Santa Margarita ze západošpanělského Caudete. Nejde ale tentokrát o jednu barvu, nýbrž o kompletní duhový mix. Firma, která se výrobě a distribuci vína zabývá od roku 2003, nabízí vedle modrých i vína zelená, oranžová nebo sytě růžová. Barevnosti jednotlivých vín je dosahováno stejným způsobem jako v případě modrého Gïk Blue – pomocí organických pigmentů separovaných z hroznů.

TIP: Červené, nebo bílé? Španělská vinice chce prorazit s modrým vínem

Novinka se rychle ujala, a kromě domovského Španělska se rychle prosazuje na zahraničních trzích, zejména pak v Nizozemsku a Velké Británii. Otázkou je jak dlouho. Zatímco zákazníci, soudě alespoň podle zájmu, novinku vítají, úřady jejich nadšení ani zdaleka nesdílejí. Své o tom ví i vinaři z Gïk, kterým bylo zakázáno používat pro svůj nápoj označení „víno“. Paradoxně ne kvůli jeho chuti nebo složení, ale kvůli jeho barvě. Oficiálně totiž nic takového jako „modré víno“ neexistuje a firma musí své víno nabízet v kategorii „ostatní alkoholické nápoje“.

Kromě změny značení si úřady vymohly i změnu složení – víno Gïk Blue tak firma nově prodává s 1% příměsí hroznové šťávy. Jak vidno barva je u vína důležitější než jeho chuť a složení. Alespoň tedy podle španělských úřadů.

Nebeský palác Tchien-kung 1, tedy první čínská orbitální stanice, je na oběžné dráze od roku 2011. Svou práci má za sebou. Číňané se snažili Nebeský palác udržovat ve vesmíru, ale před necelým rokem ztratili nad stanicí kontrolu.

Od té doby se stanice přiblíží Zemi zhruba o 160 metrů za každý den. To ale nebude trvat do nekonečna. Pokud se stanice opět nedostane po kontrolu operačního střediska, což není pravděpodobné, tak přijde konec. V určitou chvíli se Nebeský palác dostane tak nízko, že zahájí pád do atmosféry.

Kdy zanikne Nebeský palác?

Otázkou je jenom, kdy k tomu dojde. Podle výpočtů odborníků Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA, anglicky United Nations Office for Outer Space Affairs) k tomu dojde někdy mezi říjnem 2017 a dubnem 2018. S největší pravděpodobností to bude někdy v lednu.

TIP: Úspěšný start Tchien-kung 2: Čína je zase o krok blíž vlastní vesmírné stanici

Zatím je jasné, že k tomu dojde někde mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. Tedy zhruba mezi Itálií a Novým Zélandem. Na zem by neměly dopadnout žádné trosky, ale pokud se to stane, tak by se jim lidé měli zdaleka vyhnout, kvůli nebezpečnému hydrazinu.

Faraon Sanacht vládl v dávném Egyptě v třetí dynastii jeho panovníků. Jeho osoba je ale opředena mnoha nejasnostmi. Mohl být prvním nebo druhým vládcem této dynastie. Anebo vládl až později v dynastii, možná až koncem 3. dynastie. Bylo to někdy kolem let 2690 až 2600 před naším letopočtem.

TIP: Záhadné nohy mumie skutečně patřily egyptské královně Nefertari

Od počátku 20. století jsou známé pozůstatky muže, který by mohl být tímto faraonem. Zvláštní je, že šlo o velmi vysokého muže s výškou 187 cm, což bylo v té době naprosto neobvyklé. Jak ukazují archeologické nálezy, průměrná výška tehdejších mužů se pohybovala okolo 167,9 cm a žen okolo 157 cm.

Tým švýcarských vědců nedávno pozůstatky tajemného faraona prozkoumal a dospěl k závěru, že dotyčný muž trpěl gigantismem. Jde o poruchu v produkci růstového hormonu během dětství, kterého je pak v těle příliš mnoho. Ať už jsou kosterní pozůstatky staré téměř 5 tisíc let faraona Sanachta nebo někoho jiného, každopádně jde o nejstarší doklad gigantismu u lidí.