Když se v roce 2014 ocitl Jeremy Meeks na kalifornské policejní stanici za ilegální držení zbraně, ani náhodou ho nenapadlo, že se z jeho profilových fotek stane internetová senzace. Světové – především ženské – publikum uhranuly zejména Meeksovy modré oči a tvrdé, přesto pohledné rysy. Kontroverzní hrdina se tak přes noc proměnil v jedno z nejdiskutovanějších témat na sociálních sítích. 

Jeremy se nakonec s nechtěnou slávou smířil a začal ji budovat do závratných výšin. Od propuštění z vězení koncem loňského března usiloval o kariéru modela, až se mu sen splnil: Letos v únoru stanul „sexy kriminálník“ na prestižní módní přehlídce Philippa Pleina a promenádoval se před řadou celebrit. Má tak nakročeno do světa modelingových špiček.

Když se řekne umění, většina lidí si představí malované obrazy a sochy. Jak ale ukazuje Zenovii Palagniuk, k vytvoření osobitého uměleckého díla mohou stejně dobře posloužit i nástroje, které obvykle s uměleckými díly nespojujeme. Palagniuk pochází z Ukrajiny a k lásce k umění ho podle jeho vlastních slov přivedl dědeček. Od šestnácti let studoval na Lvovské Národní Akademii umění, o tři roky později přesídlil do Spojených států, kde nyní studuje.

Parfémy, výkaly nebo třeba mršiny, čichové prožitky průměrného měšťana byly vskutku různorodé. Pojďme se projít s naším imaginárním Benediktem novověkým městem.

Co to tu zapáchá?

Facebook a další sociální sítě zásadně ovlivňují život velké části populace. Snad nejvýznamnější změnu ale sociální sítě přinesly do života dětí. Podle britských badatelů se množství času, které děti tráví online, za posledních deset let zdvojnásobil. Na internetu dnes děti tráví v průměru o tři a půl hodiny více času než sledováním televize.

Ukradené online štěstí

Badatelé z univerzity v Sheffieldu zjistili, že jedna hodina denně, kterou dítě stráví na sociálních sítích, snižuje pocit štěstí a osobní spokojenosti o 14 %. Negativní dopad na pocity dítěte je u sociálních sítí dokonce významnější než život v neúplné rodině.  Organizace zodpovědné za ochranu dětí označují sociální sítě jako jednoho z hlavních viníků dramatického nárůstu sebepoškozování u dětí v poslední dekádě. Více ohroženy jsou podle badatelů dívky, které na sociálních sítích často čelí neúměrnému tlaku okolí kvůli svému vzhledu.

TIP: Zákeřné digitální drogy: Sociální sítě jsou návykovější než cigarety

Studie prováděná na čtyřech tisících dětech ve věku od 10 do 15 let překvapivě nepotvrdila oblíbenou tezi, že sociální sítě okrádají děti o jinou, potenciálně prospěšnější činnost.

„Naše výsledky ukazují, že sociální sítě mají, nebo mohou mít škodlivý vliv na děti. Závěry tak potvrzují dřívější výzkumy na toto téma,“ uvedl jeden z výzkumníků Philip Powell. Ze závěrů studie tak podle Powella vyplívá, že čím více času děti tráví na sociálních sítích, tím vyšší je pravděpodobnost jejich menší spokojenosti s různými aspekty života.

V anglické občanské válce proti sobě roku 1642 stáli parlamentaristé a monarchisté. První jmenovaní nakonec zatlačili protivníka do úzkých, a ten se pak uchýlil na nevelké souostroví Scilly poblíž britského Cornwallu. Nizozemské loďstvo, jež podporovalo vítězné parlamentaristy, utrpělo během předchozích bojů ztráty, a jeho generál Maarten Tromp se proto vypravil na Scilly vyjednávat o reparacích. Monarchisté jej ovšem vyhnali, a tak jménem celého Nizozemí údajně vyhlásil roku 1651 souostroví válku.

Anglická občanská válka však brzy skončila, a domů se tak vrátilo i nizozemské loďstvo. V případě zmíněných ostrovů se nicméně na smír jaksi pozapomnělo, a konflikt tak formálně pokračoval. Teprve v roce 1985 požádal scillský historik a radní Roy Duncan nizozemskou ambasádu v Londýně, aby oficiálně vyvrátila „mýtus“, že jsou Nizozemci se souostrovím ve válce. Jenže k jeho překvapení se mu dostalo odpovědi, že je tvrzení pravdivé. Duncan proto raději neponechal nic náhodě a 17. dubna 1986, tedy po 335 letech, dojednal s Nizozemskem příměří.

Astronomové většinou pátrají v cizích planetárních systémech po druhé Zemi. Mezi novými úlovky vesmírného lovce exoplanety, teleskopu Kepler, je ale tentokrát i dvojnice planety Venuše.

TIP: Kepler-438b: Nejslibnější dvojče Země čelí ničivým super erupcím

Nově objevená planeta Kepler-1649b obíhá kolem červeného trpaslíka, vzdáleného od nás 219 světelných let. Hvězda Kepler-1649 je mnohem menší než naše Slunce, méně zářivá a také výrazně chladnější. Teplota na povrchu červeného trpaslíka dosahuje jen něco přes 2 900 stupňů Celsia (povrchová teplota Slunce je zhruba 5 500 °C). 

Druhá Venuše

Planeta Kepler-1649b je o osm procent větší než Země a obíhá trpaslíka tak blízko, že to stihne za pouhých 9 dní. Přesto zřejmě nejde o bláznivě žhavý svět pokrytý roztavenými horninami. Kepler-1649b dostává asi 2,3× více záření než kolik dostane Země od Slunce. V tom je planeta blízká Venuši, na kterou dopadá 1,9× více záření než na Zemi.

Pokud skutečně jde o dvojče Venuše, nebude to moc příjemné místo. I tak je ale planeta pro vědce velmi zajímá a může nám leccos prozradit o vzniku a vývoji kamenných planet.

Do letoška se během známé historie Velkého bariérového útesu odehrála celkem tři mohutná blednutí těchto rozlehlých útesů u pobřeží Austrálie. Bylo to v letech 1998, 2002 a 2016.

Vědci si počátkem letošního roku všimli znepokojivých známek toho, že obávané blednutí, při němž umírají celé útesy, u Austrálie probíhá i v letošním roce.

Jejich nejhorší obavy teď potvrdil detailní letecký průzkum u pobřeží Austrálie. Badatelé letecky prozkoumali více než 8 tisíc kilometrů útesů a detailně zkontrolovali více než 800 jednotlivých korálových útesů.

TIP: Žádné dobré zprávy: Prakticky celý Velký bariérový útes v Austrálii vybledl

Během průzkumu objevili nová ohniska blednutí ve střední části Velkého bariérového útesu. Korály teď blednou v místech, která se loni této katastrofě vyhnula. Podle odborníků to jsou velmi špatné zprávy. I rychle rostoucí druhy korálů se po blednutí plně vzpamatují asi za deset. Pokud se blednutí opakuje po pouhém roce, tak ekosystémy korálů nemají sebemenší šanci se vzpamatovat ze škod způsobených v roce 2016.

Budoucí největší válečná loď na světě, americká letadlová superloď USS Gerald R. Ford (CVN-78), nedávno zahájila zkušební plavby u východního pobřeží Spojených států.

Letadlová superloď na jaderný pohon o výtlaku přes 100 tisíc tun opustila loděnice společnosti Northrop Grumman v Newport News ve Virginii a tento týden stráví na moři. Bude přitom pod přísným dohledem U.S. Navy a také svých stavitelů, kteří poprvé během plavby otestují lodní systémy a součásti.

Kolos za 17,5 miliard dolarů

Stavba tohoto kolosu v celkové ceně asi 17,5 miliard dolarů (téměř 440 miliard Kč) byla zahájena v roce 2009 a 17. listopadu 2013 superloď v loděnicích spustili na vodu. Po absolvování zkušebních plaveb a dokončení stavby by měl USS Gerald R. Ford vstoupit do služby zřejmě ještě v průběhu letošního roku.

TIP: Americké námořnictvo v září dostane nejmodernější letadlovou loď světa

Posádku obří válečné lodi bude tvořit 4 660 námořníků. Superloď vybavená nejmodernějšími technologiemi všeho druhu pojme více než 70 bojových letounů, jejichž jádro budou tvořit stíhací letouny ve verzi pro letadlové lodě Lockheed Martin F-35C Lightning II.

Surikaty, malé šelmy z čeledi promykovitých, jsou i při shánění potravy stále ve střehu a jakmile uslyší varovný signál, ihned na něj reagují útěkem. Pracně získanou kořist nechají ležet na zemi a pospíchají do nory v domnění, že v okolí slídí predátor. Drongo africký (Dicrurus adsimilis) si pak v klidu přiletí pro svůj „oběd zdarma“.

Poprvé tak bylo potvrzeno, že ptáci používají varovné signály, aby obelstili jiný živočišný druh. „Surikaty se naučily rozeznávat výstražné signály ptáků, aby se samy včas dostaly do bezpečí,“ říká Flower. „Drongové ale této jejich schopnosti zneužívají. Falešný poplach spustí ve chvíli, kdy surikaty uloví gekona či štíra.“

TIP: Smrtící triky zákeřnic aneb Jak lovci dokážou napodobit oběti

Flower si tohoto chování povšiml při studiu surikat v africké poušti Kalahari. Když viděl, že drongové surikaty pronásledují na každém kroku, bedlivě je pozorují a vydávají výstražné zvuky, přestože nehrozí žádné nebezpečí, napadlo jej, co tím zřejmě sledují. Surikaty ale nejsou jediní živočichové, které drongové takto permanentně okrádají. Spadeno mají také na timálie stračí (Turdoides bicolor), které v písku loví hady a škorpióny.

Flower se nejprve domníval, že drongové budou se svou lstivou taktikou šetřit, aby nebyla odhalena. „Místo toho se ale objeví a ukradnou naráz co nejvíc potravy,“ říká. Aby surikaty nepojaly žádné podezření, varovný křik obměňují. „Kdyby používali pokaždé stejný zvuk, surikaty jej po čase začnou ignorovat,“ vysvětluje Flower. Proto se ptačí lupiči naučili vydávat i varovné signály jiných druhů ptáků a střídají je se svými vlastními. Surikaty musí brát na vědomí všechny signály. Kdyby je ignorovaly, mohly by přijít o život.

Jeden z kanonických textů komunistů vznikl na popud odboje, který potřeboval získat detailní informace o okolnostech Fučíkova zatčení. Je zřejmé, že Fučík už od začátku koncipoval svůj text jako vlastní legendu. Celkem 167 dochovaných motáků je dílem nejen samotného Fučíka, ale také mimořádně obětavých spolupracovníků – příslušníka protektorátní policie Josefa Hory, který motáky vynášel a ukrýval, a zejména Aloise Kolínského, snad dosazeného na Pankrác odbojem, jenž Fučíkovi zajišťoval psací potřeby a klid na práci.

Pečlivě dávkované hrdinství

Podle svědectví trvala práce na knize přibližně dva měsíce, přičemž jednotlivé lístky byly poté schovány na nejrůznějších místech – mimo jiné i ve švestkovém kompotu Horovy sestry.

Po válce se téměř všechny motáky dostaly do vlastnictví Gusty Fučíkové, která osobně rozhodovala o tom, jak budou vydávány. Spolu s obávaným stalinským kritikem a Fučíkovým přítelem Ladislavem Štollem korigovali, vynechávali a přepisovali jednotlivé odstavce tak, aby vznikl dokonalý obraz čítankového hrdiny. Vynechala například pasáž, kde se Fučík přiznává ke snaze „vodit gestapo za nos“ nebo kde píše o vlastním podílu viny za další zatýkání. Odlišné verze, předkládané v různých vydáních, pak byly vysvětlovány nálezy nových motáků.

K odtajnění rukopisu došlo až v roce 1990, kdy byla na základě kriminalistického rozboru potvrzena autenticita Fučíkova rukopisu a zároveň byly vyloučeny pozdější vnější zásahy.

Z literárního hlediska jde o pozoruhodnou knihu, nepochybně vrchol Fučíkovy tvorby. Tendenční svědectví hrdiny však čekal osud, jaký má většina podobných knih. Z bestselleru, který v padesátých letech nadšeně hltaly tisíce mladých čtenářů, se postupem času stal pouze otravný symbol povinné školní četby.