Kobra královská je považována nejen za nejdelší kobru, ale i za nejdelšího jedovatého hada světa. Dorůstá délky až 5,7 metru a může vážit až přes 12 kilogramů. Pro Roni Kurniawana, ze sumaterské provincie Riau, jde ale spíše o domácího mazlíčka. Tento dvaadvacetiletý mladík se živí lovem kober již od útlého mládí, když jej proto přivolali vesničané, aby je zbavil dvojice čtyřmetrových kober, šlo o běžnou rutinu. Po odchycení kober odstranil Roni hadům jejich jedové zuby.

TIP: Indický mladík tvrdí, že ho za poslední měsíc již osmkrát kousl stejný had

Uštknutí kobrou královskou, pokud nedojde k podání séra, bývá pro člověka smrtelné v 50-60 % případů. Její jed je neurotoxický, způsobuje tedy paralýzu nervového systému. Přesto dochází k poměrně málo úmrtím, neboť tito hadi nejsou příliš agresivní, je jich relativně málo, a ne vždy vypouští při kousnutí jed.

Nejmohutnějším vyjádřením síly Sokolstva byly všesokolské slety. První se konal roku 1882 za účasti 720 cvičících. V éře první republiky proběhly celkem čtyři slety, ovšem v naprosto nesrovnatelném rozsahu. Není divu, když bylo v roce 1937 evidováno v rámci 3 081 sokolských jednot 818 642 mužů a žen včetně žáků. První z meziválečných sletů se nesly ve znamení nadšení a optimismu, ten poslední naopak s vědomím ohrožení ze strany nacistického Německa.

Do všech koutů republiky

Samotnému sletu předcházela řada sportovních akcí – z pochopitelných důvodů například zimní sletové hry. Mimořádný symbolický význam měl rozestavný běh, jehož úkolem bylo roznést poselství o pořádání sletu. V památníku vydaném Československou obcí sokolskou se dočteme: „Těžká doba vtiskla podniku nový a důležitý rys, přinést toto poselství až na hranice státu a vytyčit tam v symbolu státní vlajky upozornění a snad i výzvu všem, že tu jsme a že tu bohdá, pokud na nás záleží, zůstat chceme a zůstaneme.“

Původně stanovený termín běhu narušily zprávy o vážném onemocnění Tomáše Garrigue Masaryka, a tak byla akce odložena. Proběhla měsíc po smrti „Prezidenta zakladatele“ v termínu 26. až 28. října 1937. Večer 26. října bylo pod vztyčenou československou vlajkou zapáleno od řeckého ohně deset pochodní, které pak páry běžců a světlonošů roznesly doslova do všech koutů republiky. Pražané měli oproti jiným občanům výhodu, protože mohli průběh akce sledovat na obrovské mapě Československa, která byla za tímto účelem umístěna na fasádě Živnostenské banky. Nejdelší trať štafety měřila 1 061 kilometrů a vedla z Prahy do podkarpatské Jasiny. Běžci ji zdolali za 40 hodin a 6 minut. 

Ve středověku se na severu Itálie rozkládalo mnoho městských států, které mezi sebou válčily kvůli názorovým rozdílům. Časté byly hlavně konflikty přívrženců panovníka a papeže – a jeden takový doutnal i mezi Bolognou a Modenou. První jmenovaná stála za papežem Janem XXII., druhá zas podporovala Passerina Bonacolsiho, agenta vévody Ludvíka IV. Bavora.

Spory mezi zmíněnými státy se obvykle odehrávaly v pohraničí, jednalo se však spíš o násilné výpady a drancování. Skutečná válka propukla teprve na podzim roku 1325, kdy pod rouškou tmy proniklo na území Bologně několik modenských vojáků a přímo ze studny v centru města ukradli vědro.

Boloňští to považovali za nebetyčnou urážku a vytáhli do boje s 32 tisíci vojáků. V první a zároveň poslední bitvě proti nim stanula sice pouze sedmitisícová, zato daleko lépe organizovaná armáda Modeny, kterou vedl samotný Bonacolsi: A přestože byla ve značné početní nevýhodě, nepřítele rozprášila a zahnala až k městským hradbám. Vědro se jako důkaz triumfu dodnes nachází ve zvonici modenské katedrály Nanebevzetí panny Marie.

Výzkumu badatelů z University of Haifa se zúčastnilo třicet vysokoškoláků ze sedmi různých institucí, přičemž polovina z nich studovala umělecký obor a druhá půlka společenské vědy. Podrobili se elektrofyziologickému záznamu spánku, který umožňuje zobrazit mozkové vlny v obou hemisférách, dále nosili na zápěstí zařízení monitorující jejich spánkovou aktivitu a nakonec vyplnili dotazník o svých spánkových návycích.

TIP: Nová studie ukazuje, jak pití kávy ovlivňuje spánkový režim

Ukázalo se, že čím vyšší byla úroveň jejich vizuální kreativity, tím – laicky řečeno – hůř spali. Badatelé také zjistili, že pokud ve vás dřímá verbální talent, s podobnými potížemi se zřejmě potýkat nebudete: Slovně tvořiví jedinci totiž v porovnání s těmi „vizuálními“ spali déle a chodili si lehnout později. Vědci se proto domnívají, že se každý druh kreativity pojí s jiným vzorcem spánku. Navíc to potvrzuje celkovou hypotézu, že obrazovou tvořivost aktivují v mozku odlišné mechanismy než tu slovní.

Saturnův měsíc Titan je doopravdy zvláštní svět. Je to jediný měsíc, o němž víme, že má atmosféru, která by stála za řeč. Kromě toho má komplexní podnebí, v němž fungují řeky, jezera i moře. Podstatný rozdíl oproti Zemi spočívá ale v tom, že je na mrazivém světě nenaplňuje voda, ale kapalný metan.

Další podivuhodný prvek prostředí na Titanu představují písečné duny, které často dosahují výšky 100 metrů. Na Zemi formuje písečné duny především vítr, který vane pouští. Až na pár výjimek jsou duny na Zemi orientovány po směru převládajícího větru.

Jenže na Titanu je to přesně naopak. Písečné duny tam stojí prakticky vždy proti směru větru. Vědci Georgijské techniky zřejmě konečně zjistili proč. Viníkem je podle nich statická elektřina, která drží duny pohromadě.

TIP: Na Saturnově měsíci by mohl existovat život: Dokonce i bez vody

Vědci uskutečnili několik experimentů a dospěli k závěru, že se písky na Titanu skládají z částic, které vytvářejí velmi silnou elektrostatickou sílu. Ve specifických podmínkách Titanu to podle všeho vede ke vzniku velkých dun orientovaných proti směru větru.

Antropologové již dlouho zkoumají původ lidské inteligence. Obvykle pátrají po ohništích, nástrojích, malbách a podobných věcech. Otázka rozvoke inteligence by ale podle vědců mohla souviset s průtokem krve mozkem.

Mozky mají ohromnou spotřebu kyslíku a energie, takže jejich výkon závisí na dobře fungujícím zásobování. To obstarává především krkavice neboli karotida, největší krční tepna.

Lidské mozky mají největší spotřebu

Vědci prostudovali velikost krkavic u 34 druhů žijících primátů a zjišťovali, jak se velikost těchto tepen měnila během evoluce. Ukázalo se, že při evoluci primátů se vždy zvětšuje velikost těla i mozku, ale velikost těla se obvykle zvyšuje rychleji.

TIP: V čem jsme měli výhodu oproti neandertálcům? Méně nám vadil kouř

Průtok krve mozkem se u primátů během evoluce zvyšoval zhruba stejně rychle jako velikost jejich mozku. Jedině v lidské linii se průtok krve zvyšoval rychleji. Díky tomu se podle vědců naši předci stávali chytřejšími a chytřejšími.

Transplantace orgánů, jako jsou plíce nebo srdce, už dnes probíhají vcelku běžně. Se smyslovými orgány, jakou jsou například oči, to je ale mnohem horší. Vědci řeší hlavně to, jak takový orgán znovu připojit k oku.

Tak trochu děsivý experiment amerických vědců ukázal, že to možná až tak obtížné nebude. Nejprve odejmuli oči zárodkům pulců, a pak je transplantovali zpět, jenomže na jiné místo. Namísto dvou očí na hlavě měli pulci po zákroku jedno oko na svém ocasu.

Oko na ocasu

Vědci nenapojovali nervy oka na mozek pulce, ale stimulovali růst nervů pomocí zolmitriptanu, což je lék používaný při migréně a je o něm známo, že ovlivňuje vývoj nových nervů.

TIP: Transplantace lidských kmenových buněk vrátila zrak pokusným králíkům

Experimenty s pulci potvrdily, že i když mají oko jen tak voperované do ocasu, tak se jim částečně obnovil zrak. Výsledky výzkumu budou velmi užitečné pro vývoj metod transplantací lidského oka a dalších problematických orgánů.

Letoun Dornier Do 17 (přezdívaný pro svůj protažený a tenký trup „tužka“ nebo „létající tužka“) patřil společně s Heinkelem He 111 a Junkersem Ju 88A mezi trojici dvoumotorových bombardovacích typů, s kterými Luftwaffe u svých bombardovacích jednotek vstupovala do války. Poprvé se ocitl v boji ve Španělsku roku 1937 a vrcholu svého bojového nasazení dosáhl během letecké bitvy o Británii. Z prvoliniové výzbroje Luftwaffe zmizel roku 1942.

Od roku 1932 vyvíjený Do 17 byl zprvu deklarován jako civilní rychlý poštovní letoun. Jelikož Německo v té době ještě formálně dodržovalo zbrojní omezení vyplývající z versailleské mírové smlouvy, bylo jeho primární vojenské užití utajováno. První prototyp Do 17c (později Do 17 V1) vzlétl 23. listopadu 1934.

Sériové letouny, bombardovací Do 17E a průzkumné Do 17F, začaly montážní haly opouštět od jara 1936. K dosti významné změně došlo koncem roku 1938, kdy se objevilo přepracované prostornější provedení přední části trupu, zavedené u bombardérů Do 17Z a Do 17U i u průzkumných strojů Do 17S. V roce 1940 byly do výzbroje zavedeny modifikací vznikající noční stíhací verze Do 17Z-6 a Z-10 (Kauz I a II).

TIP: Československé letouny u Luftwaffe: Ve službách nepřítele

Sériová produkce dala necelých 2 000 letadel všech verzí a výroba nejpočetnější verze Do 17Z skončila roku 1940 po dohotovení zhruba 900 exemplářů. V létě 1940 již byl Dornier Do 17Z u Luftwaffe považován za zastarávající letoun. V bojích dorniery trpěly většími ztrátami než He 111 i Ju 88A a jejich bojovou hodnotu limitovala omezená pumová nosnost i nedostatečný akční rádius.

Na počátku dubna můžeme s pozorováním oblohy začít už krátce po západu Slunce. Nízko nad západním obzorem bude totiž viditelný Merkur. Příznivější podmínky pro jeho sledování už přitom letos nenastanou. Prvního dubna se planeta ocitne v největší východní elongaci a od naší denní hvězdy ji na nebi bude dělit úhlová vzdálenost 19°. Jasnost Merkuru sice v prvních dubnových dnech dosáhne až −0,1 mag, nesmíme však zapomínat, že jej uvidíme na pozadí světlé soumrakové oblohy. Bez dalekohledu bude tudíž vypadat jako malý a nepříliš nápadný zářící bod.

Čtvero planet

Asi půl hodiny po západu Slunce spatříme nejmenší planetu naší soustavy v úhlové výšce cca 10° nad západním horizontem. Její vyhledání nám značně usnadní malý dalekohled s velkým zorným polem. Při dostatečném zvětšení pak rozlišíme i drobný srpek Merkuru. V následujících dnech však bude jasnost planety postupně klesat a kolem 8. dubna přestane být pozorovatelná.

Po setmění zahlédneme o něco výš nad západním obzorem i Mars, který bude až do 11. dubna okupovat souhvězdí Berana a následně přejde do Býka. Zapadat ovšem bude zhruba hodinu a půl před půlnocí. Mnohem lepší výhled budeme mít na Jupiter v souhvězdí Panny. Ten se totiž 7. dubna ocitne v opozici se Sluncem, což znamená, že bude vycházet současně se západem naší denní hvězdy a bude pozorovatelný po celou noc. Ve druhé polovině noci se pak nad jihovýchodním horizontem objeví Saturn v souhvězdí Střelce a od druhé poloviny dubna bude za rozbřesku nízko nad východem opět viditelná i Venuše v roli jitřenky.

S československou stopou

Dubnové noční nebe ovšem ozdobí ještě jeden objekt Sluneční soustavy, krátkoperiodická kometa 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák. Vyplní-li se optimistické scénáře, měla by být v dubnu vidět i pouhýma očima – samozřejmě pod tmavou oblohou. Navíc je proslulá nenadálými, byť krátkými zjasněními až o 10 magnitud, a dost možná nás tedy příjemně překvapí. Poněkud nevyzpytatelná vlasatice si však zaslouží pozornost i z jiných důvodů: Například proto, že její letošní návrat je nejpříznivější za posledních 200 let a lépe si kometa nepovede ani v následujícím století. Kromě toho v jejím jméně nalezneme československou stopu.

Kometu 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák objevil v roce 1858 americký astronom Horace Parnell Tuttle, nepodařilo se však přesně určit parametry její dráhy, a tudíž ji ani odhalit při dalších návratech. Následně ji v roce 1907 pozoroval, respektive znovuobjevil Francouz Michel Giacobini, ovšem ani tentokrát nedošlo k úspěšnému stanovení dráhy. V důsledku toho byla navíc považována za novou kometu. 

V roce 1928 už ovšem britský astronom Andrew Crommelin upřesnil její dráhu natolik, že ji bylo možné dát do souvislosti s vlasaticí z roku 1858. Navzdory Crommelinovým precizním výpočtům se však kometu nepodařilo na obloze nalézt, tudíž se považovala za ztracenou. Potřetí ji pak objevil československý astronom Ľubor Kresák na Skalnatém Plese až v roce 1951, kdy byla také jednoznačně ztotožněna s kometami pozorovanými v letech 1858 a 1907.

Kometa s jádrem o průměru asi 1,4 km obíhá kolem Slunce s periodou 5,4  roku. Zatímco v přísluní ji od naší hvězdy dělí zhruba 1 AU, v odsluní se dostává do vzdálenosti přes 5 AU. Během letošního návratu nastávají nejlepší pozorovací podmínky hned v prvních dubnových dnech, kdy by měla jasnost komety atakovat hranici 6 mag. Na noční obloze ji v té době spatříme v souhvězdí Draka. Bude tedy cirkumpolární a pozorovatelná po celou noc! Ideální výhled se ovšem naskytne kolem půlnoci, kdy ji nalezneme velmi vysoko nad severovýchodním obzorem. 

Ať už však bude vlasatice viditelná pouhýma očima, či nikoliv, rozhodně se na ni podívejte i dalekohledem. Vhodné je malé zvětšení a velké zorné pole, aby vynikla její koma, eventuálně také chvost. V následujících týdnech pak začne kometa slábnout: Na konci dubna, kdy doputuje do souhvězdí Herkula, už bude mít jasnost asi jen 7 mag a nejlépe ji uvidíme na ranní obloze. V průběhu května se potom dostane až pod 8,5 mag a přestane být pozorovatelná malými dalekohledy. 

Měsíc v hlavní roli 

Na sklonku dubna nás pak čeká ještě jedna mimořádná astronomická událost – 28. dubna ve večerních hodinách totiž proběhne zákryt jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka Měsícem. Celý úkaz umocní i skutečnost, že bude mít souputník Země v té době podobu úzkého srpku a neosvětlenou část jeho přivrácené strany prozradí pouze slabý popelavý svit. 

Oba hlavní protagonisty zákrytu spatříme už na soumrakové obloze nad západem. Proluka mezi nimi se bude pozvolna zmenšovat a přibližně ve 20:20 SELČ se nápadný Aldebaran ukryje za levým horním (neosvětleným) okrajem Měsíce. Konec úkazu nastane asi ve 21:10 SELČ, kdy se hvězda vynoří zpoza pravého dolního okraje měsíčního kotouče, respektive jeho srpku. 

Východy a západy Slunce

V první polovině dubna je Slunce ve znamení Berana, 19. dubna ve 23:26 SELČ vstupuje do znamení Býka. 

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na začátku dubna za soumraku nízko nad západem
• Venuše – viditelná ve druhé půlce dubna na ranní obloze nízko nad východem
• Mars – viditelný večer nad západem
• Jupiter – viditelný po celou noc
• Saturn – viditelný ve druhé půlce noci
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – nepozorovatelný

Úkazy na nebi

• 1. dubna – Merkur v největší východní elongaci (v úhlové vzdálenosti 19° od Slunce)
• 7. dubna – Jupiter v opozici se Sluncem
• 10. dubna – setkání Měsíce, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na noční obloze
• 16. a 17. dubna – setkání Měsíce a Saturnu ve druhé polovině noci
• 22. dubna – maximum meteorického roje Lyrid
• 28. dubna – setkání úzkého měsíčního srpku, Marsu a jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na večerní obloze nad západem; zákryt Aldebaranu Měsícem (začátek zákrytu ve 20:20 SELČ při levém horním okraji měsíčního disku, konec zákrytu ve 21:10 SELČ při jeho pravém dolním okraji)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno