Nová zbraň proti plešatosti: Mazání s kmenovými buňkami

23.05.2020 - Stanislav Mihulka

Látky z kmenových buněk tukové tkáně významně podporují obnovu vlasů


Reklama

Androgenická alopecie je plešatost, na jejímž rozvoji se významně podílejí hormonální faktory. Postihuje asi tak polovinu mužů a téměř polovinu žen po padesátce. Není to život ani zdraví ohrožující choroba, přesto se ale často významně dotýká života postižených lidí a jejich duševní pohody.

Již dnes je možné tento typ plešatosti alespoň částečně léčit, ale přinejmenším u mužů to znamená ohrožení jejich sexuálního života, protože jde o léčbu hormonálního charakteru. Odborníci proto stále hledají nové typy léčby, kterou by mohli bezpečně využívat příslušníci obou pohlaví. 

TIP: Průlom v léčbě plešatosti: Probuzené kořínky a farmy na pěstování vlasů

Jednu ze slibných možností k zákroku proti plešatosti nabízejí kmenové buňky odvozené od tukové tkáně (ADSC, podle anglického „adipose derived stem cells“). Jak se nedávno ukázalo, tyto kmenové buňky vylučují růstové hormony, které podporují dělení a růst buněk, a rovněž přispívají k růstu chlupů a vlasů.

Účinnost těchto kmenových buněk proti plešatosti ve své výzkumné studii ověřili jihokorejští vědci. Uspořádali experiment s 29 muži a 9 ženami, které postihla androgenická alopecie. Polovině z nich mazali postižené části hlavy roztokem, který obsahoval látky ze zmíněných kmenových buněk, zatímco druhá polovina z nich dostala placebo. Experiment jednoznačně ukázal, že mazání roztokem vytvořeným z kmenových buněk tukové tkáně vede ke zvýšení kondice vlasových folikulů a také počtu vlasů. Pro plešaté se nejspíš blýská na lepší časy.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: CC0 Creative Commons

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Autoportrét roveru Curiosity na náhorní plošině Naukluft na úpatí Mount Sharp.

Vesmír

Nesourodá dvojice z Pompejí zahynula strašnou smrtí v pyroklastickém mračnu.

Věda

Landwasserský viadukt je jednokolejný šestiklenbový zakřivený železniční viadukt, který se vine nad švýcarskou říčkou Landwasser a spojuje zastávky Alvaneu a Filisur. Na své jihovýchodní straně ústí do 216 metrů dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt navrhl Alexander Acatos a v letech 1901 až 1902 jej postavila firma Müller & Zeerleder. Stavba, která se nachází ve výšce přes tisíc metrů nad mořem, je 65 metrů vysoká a na délku měří 136 metrů. Od roku 2008 je viadukt součástí kulturního dědictví UNESCO.

Zajímavosti
Revue

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Příroda

Interiér londýnské kavárny na přelomu 18. a 19. století. Ženská petice proti pití kávy vylíčila kafaře jako neschopné impotenty.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907