Nová zbraň proti plešatosti: Mazání s kmenovými buňkami

23.05.2020 - Stanislav Mihulka

Látky z kmenových buněk tukové tkáně významně podporují obnovu vlasů


Reklama

Androgenická alopecie je plešatost, na jejímž rozvoji se významně podílejí hormonální faktory. Postihuje asi tak polovinu mužů a téměř polovinu žen po padesátce. Není to život ani zdraví ohrožující choroba, přesto se ale často významně dotýká života postižených lidí a jejich duševní pohody.

Již dnes je možné tento typ plešatosti alespoň částečně léčit, ale přinejmenším u mužů to znamená ohrožení jejich sexuálního života, protože jde o léčbu hormonálního charakteru. Odborníci proto stále hledají nové typy léčby, kterou by mohli bezpečně využívat příslušníci obou pohlaví. 

TIP: Průlom v léčbě plešatosti: Probuzené kořínky a farmy na pěstování vlasů

Jednu ze slibných možností k zákroku proti plešatosti nabízejí kmenové buňky odvozené od tukové tkáně (ADSC, podle anglického „adipose derived stem cells“). Jak se nedávno ukázalo, tyto kmenové buňky vylučují růstové hormony, které podporují dělení a růst buněk, a rovněž přispívají k růstu chlupů a vlasů.

Účinnost těchto kmenových buněk proti plešatosti ve své výzkumné studii ověřili jihokorejští vědci. Uspořádali experiment s 29 muži a 9 ženami, které postihla androgenická alopecie. Polovině z nich mazali postižené části hlavy roztokem, který obsahoval látky ze zmíněných kmenových buněk, zatímco druhá polovina z nich dostala placebo. Experiment jednoznačně ukázal, že mazání roztokem vytvořeným z kmenových buněk tukové tkáně vede ke zvýšení kondice vlasových folikulů a také počtu vlasů. Pro plešaté se nejspíš blýská na lepší časy.

  • Zdroj textu:

    IFL Science

  • Zdroj fotografií: CC0 Creative Commons

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907