Nový výzkum spojuje tání ledovců s častějšími a silnějšími sopečnými výbuchy
Ústup ledovců a odlehčení zemské kůry by mohlo vést k častějším a explozivnějším erupcím celé řady světových vulkánů, naznačuje studie z Jižní Ameriky.
Sílící klimatické změny a tání ledovců by mohly vést k častějším a mnohem výbušnějším sopečným erupcím po celém světě. Nový výzkum šesti chilských sopek naznačuje, že ústup ledovců uvolňuje tlak na podzemní magmatické komory, čímž se zvyšuje pravděpodobnost erupcí – a to nejen v Andách, ale i v místech jako je Antarktida, Island či Aljaška.
Sopky pod ledem
Tým z Wisconsinské univerzity v Madisonu a dalších amerických univerzit zkoumal šest sopek v jižním Chile, včetně vyhaslé sopky Mocho-Choshuenco. Pomocí argonového datování a analýzy krystalů v sopečných horninách vědci sledovali, jak v minulosti souvisel vývoj ledovců s vulkanickou aktivitou.
Podle zjištění vědců tlustá vrstva ledu v době ledové (cca před 26–18 tisíci lety) potlačovala erupce a zároveň umožňovala, aby se v hloubce 10–15 km pod povrchem hromadilo křemičité magma. Když na konci doby ledové led rychle roztál, náhlý úbytek tlaku uvolnil plyny v magmatu, což vedlo k prudkým výbušným erupcím.
Badatelé analyzovali minulé erupce chilských vulkánů, včetně struktury vyvřelých hornin a zjišťovali, jak se na charakteru těchto explozí projevila váha a s ní související tlak ledovců na těchto vulkánech. Dospěli k tomu, že když před 26 až 18 tisíci let vrcholila nejmladší doba ledová, mocná vrstva ledu podle všeho tlumila množství vyvrženého materiálu a současně umožnila vznik velkého rezervoáru lávy bohaté na křemík 10 až 15 kilometrů pod povrchem.
Co to znamená pro současnost?
Podle hlavního autora Pabla Morena-Yaegera může stejný mechanismus začít působit v dnešním světě. „Ledovce tlumí erupce. Když kvůli klimatickým změnám ustupují, začínají sopky častěji a explozivněji vybuchovat.“
Klíčovým faktorem je podle vědců mizející silná ledová pokrývka nad magmatem. To se právě děje v Antarktidě, ale potenciálně i v Severní Americe, na Novém Zélandu či na Sibiři. Fenomén, pozorovaný již v 70. letech minulého století na Islandu, tak může mít mnohem širší globální důsledky.
Výzkum amerických vědců rozšiřuje nejen naše porozumění vulkanickým procesům, ale také naznačuje, že klimatická změna může aktivovat dosud klidné sopky. To by mohlo znamenat zvýšené riziko erupcí i v oblastech, které jsou dnes považované za stabilní. Tání ledovců tak podle vědců není jen příběh o stoupající hladině oceánů – může být i spouštěčem výbušné geologické aktivity pod našima nohama.
