Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (1)

10.05.2022 - Miroslav Mašek

Během bitev se spojenečtí velitelé utkávali s generály Wehrmachtu a na své protějšky si vytvářeli různé názory. Zatímco někteří němečtí důstojníci se u soupeře těšili úctě a vážnosti, jiní tak dobrý dojem nezanechali. Jedním z nejrespektovanějších byl polní maršál Erwin Rommel.

<p>Rommel si vysloužil respekt nepřátel díky svému velení jednotkám Osy v severní Africe.</p>

Rommel si vysloužil respekt nepřátel díky svému velení jednotkám Osy v severní Africe.


Reklama

Co se týče vedení útočných operací, vysloužil si respekt Spojenců v čele s Brity především polní maršál Erwin Rommel. Po sérii italských porážek na severoafrickém válčišti se v únoru 1941 v Libyi vylodily německé jednotky, které měly zvrátit vývoj ve prospěch Osy. Vedl je právě Rommel, jemuž nadřízení rozkázali zastavit britský postup na Tripolis. 

Útočná liška

Ambiciózní vojevůdce se však nehodlal spokojit s defenzivními úkoly a krátce po svém příletu začal s plánováním protiúderu. Ten byl zahájen koncem března 1941 a vrhl překvapeného nepřítele, navíc oslabeného o oddíly přesunuté do Řecka, zpátky o stovky kilometrů. Britové ztratili tisíce vojáků a v zajetí se ocitl dokonce i velitel všech královských vojsk v Egyptě generálporučík Richard O’Connor.

Tak začala dlouhé série Rommelových tankových úderů, při nichž mnohokrát potvrdil svou předvídavost i schopnost vhodně zvolit nejslabší místo v protivníkově obranné linii. Ne náhodou premiér Winston Churchill v projevu k situaci v Africe z ledna 1942 pronesl, že proti silám Jeho Veličenstva stojí neobyčejně odvážný a schopný nepřítel a přes veškeré válečné zmatky bezpochyby skvělý generál. 

Pořád dokola

Ukončit rejdy lišky pouště dostal za úkol Bernard Montgomery, který si Rommela taktéž vážil. Měl ovšem natolik vysoké sebevědomí, že nepochyboval o svém úspěchu. Krátce po převzetí 8. armády jej v září 1942 navštívil Wendell Willkie, vyslanec amerického prezidenta Roosevelta. Při schůzce se Montyho otázal, co si o Rommelovi myslí. Generál odpověděl: „Je to šikovný a schopný generál, ale má jednu slabost. Opakuje svou taktiku – a právě na to ho dostanu.“

TIP: Erwin Rommel: Oslavovaný nacistický maršál přinucený k sebevraždě

K rozhodujícímu střetu došlo u El Alameinu, kde svazky Osy zprvu kladly tuhý odpor a Spojencům se nedařilo prorazit. Montgomery přepracoval plány a využil své materiální i lidské převahy. Nakonec přinutil nepřítele ustoupit daleko na západ. Ačkoliv někteří historici Montymu vyčítají, že nepronásledoval protivníka dost úporně, ve skutečnosti jeho rozvážnost zabránila Rommelovi podniknout některý z jeho mistrovských protiútoků. I sám německý polní maršál později pronesl: „Montgomery se nikdy nedopustil žádné vážnější strategické chyby.“

Pokračování: Očima protivníků: Názory spojeneckých velitelů na generalitu Wehrmachtu (2)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907