Odlesnit a spálit: Nasazení chemických zbraní ve Vietnamu (1)

14.04.2019 - Václav Flek

Mezi specifika vietnamské války patřilo rozsáhlé nasazení napalmu a také látek určených k ničení vegetace. Zde smutně proslula látka Agent Orange, která způsobila kromě přímých poškození také genetické defekty. Ty se projevily jak u vietnamské, tak i u americké populace

<p>Používání napalmu patří ke smutným symbolům vietnamské války</p><p> </p>

Používání napalmu patří ke smutným symbolům vietnamské války

 


Reklama

Jak vojenská intervence Spojených států v jižním Vietnamu postupně eskalovala, rozvíjely se požadavky armády na účinné zbraně, které by dosahovaly maximálního efektu na tomto specifickém válčišti. Lišilo se od předchozích asijských bojišť v Pacifiku a Koreji jak svým charakterem husté tropické džungle, tak i taktikou Vietkongu. Jeho bojovníci se v počátcích vyhýbali přímé konfrontaci, útočili v noci a přes den se skrývali v podzemních úkrytech. Přitom využívali podpory části místních obyvatel zklamaných Diemovým režimem.

Americké velení hledalo způsoby, kterými by vytlačilo nepřítele z jeho podzemních úkrytů a zároveň ho zbavilo krytí v hustém porostu. Výzkumná centra v USA zahájila intenzivní testování financované armádou, které vedlo k syntéze řady látek, z nichž nejpoužívanějšími se staly zdokonalené modifikace napalmu a herbicid Agent Orange.

Na počátku stál napalm 

Plamen, respektive substanci známou jako řecký oheň, bojově využívali již před tisícem let Byzantinci. Použití zápalných směsí na bázi benzinu se rozšířilo v průběhu první světové války zejména masivním nasazením plamenometů. Předností zbraně byla možnost použít ji v klikatých zákopech, kde se vystříknutý plamen ohýbal a dokázal zneškodnit i cíle za rohem. Nevýhodou však bylo využití pouze části bojového potenciálu, neboť část zápalné směsi shořela dříve, než zasáhla cíl, a část po něm stekla.

To vedlo k pokusům zahustit zapálenou směs o další substance. V počátcích druhé světové války zahájil tým amerických vědců pod vedením profesora Louise Fiesera z harvardské univerzity systematické testování kombinace různých zápalných látek, zpravidla s naftou jako základem. Výzkum ukázal, že efektivitu zvyšovala různá zahušťovadla, která po přidání k naftě prodlužovala dobu hoření a zlepšovala přilnavost k zasaženým povrchům. To zvyšovalo teplotu hoření v místě zásahu a bránilo stečení nebo odstranění bojové látky.

Z mnoha složek se jako optimální, zvedající letalitu směsi, stala kyselina naftenová a palmitová, z jejichž počátečních písmen vznikl název napalm. Podobný výzkum probíhal již v předválečných letech, kdy se hledala látka schopná vypálit neproduktivní vegetaci, přitom nezamořit půdu a umožnit její následné zemědělské využití. Ovšem teprve světová válka dala této snaze patřičný impuls.

Válečné využití 

Částice napalmu, pokud zasáhnou osoby, ulpívají na oděvu i pokožce, kde při extrémně vysoké teplotě hoření způsobují hluboké popáleniny 4. stupně znamenající nekrózu (odúmrť) postižených tkání. Podobná poškození těla v samotném místě zásahu nebolí vzhledem ke zničení všech nervových struktur, nicméně v okolí se nacházejí i méně poškozené oblasti, jejichž popálení je nesmírně bolestivé. Pokud zasažený jedinec kontakt s tisícistupňovým žárem přežije, hojí se tkáň hrubou vazivovou jizvou (takzvaným keloidem), která omezuje pohyblivost a funkčnost organismu.

Lze říci, že zásah napalmem vede prakticky vždy k invalidizaci. Americká armáda použila nový bojový prostředek poprvé v březnu 1944 při náletu na Berlín, ve větším množství pak během bojů v Tichomoří. Napalm se tu osvědčil. Díky jeho použití v bojích muže proti muži dokázala námořní pěchota vytlačit japonské vojáky, kteří by jinak padli na hájených pozicích. Bojová látka zachránila mnoho amerických životů a Louis Fieser obdržel řadu děkovných dopisů od vojáků i jejich příbuzných. Sám si nikdy nepřipouštěl výčitky svědomí nad svým vynálezem. Podobná situace se opakovala v korejské válce, kdy ve strachu před napalmem čínští i severokorejští vojáci občas opouštěli své pozice, jakmile na obzoru zahlédli siluety amerických letounů. 

Masivní nasazení 

Ovšem teprve vietnamský konflikt znamenal na straně amerických i jihovietnamských sil natolik široké nasazení napalmu a jeho modifikací, že se látka stala prakticky synonymem této války. V letech 1963–1973 použili Američané asi 400 000 tun hořlaviny, zhruba desetkrát více než v průběhu korejské války. Právě vietnamské bojiště se svými podzemními úkryty a tunely, schovanými v husté vegetaci, umožňovalo americkým jednotkám minimalizovat nasazením napalmu svá rizika při dobývání nepřátelských pozic.

Dlouhé zášlehy napalmových plamenů spolehlivě ničily živou sílu ukrytou v podzemí, případně ji vyhnaly na povrch. Jedinci, kteří v tunelech přežili přímý zásah, umírali často na akutní udušení, neboť hořící látka spotřebovala veškerý kyslík v okolí. Výrobce napalmu brzy zjistil, že změnami koncentrace i kvality zahušťovadla lze měnit i vlastnosti zápalné látky.

Dokončení: Odlesnit a spálit: Nasazení chemických zbraní ve Vietnamu (2)

Tím vzniklo více druhů napalmu, kdy byl takzvaný čistý napalm vystřídán standardním napalmem s vyšší teplotou hoření (okolo 2 000 stupňů), jenž byl určen zpravidla k plnění leteckých bomb. Další modifikací se stal super napalm, u kterého přidání slitiny sodíku a hořčíku umožňovalo hořet i ve vlhkém prostředí nebo dokonce na vodě, což byla vlastnost velmi vhodná pro tropickou džungli. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907