Panzerkampfwagen IV (2): Nejlepší německý tank druhé světové války

23.06.2019 - Jiří Vojáček

O tom, který německý tank byl za druhé světové války nejlepší, se vedou spory už 70 let. Většinou se mluví o výkonném středním PzKpfw V Panther nebo těžkém obrněnci PzKpfw VI Tiger. Nemohl ale být ideální konstrukcí, která by si zasloužila mohutnější rozvoj, spíše starší PzKpfw IV?

<p> PzKpfw IV v pouštní kamufláži, jak jej využívaly jednotky Afrikakorpsu</p>

 PzKpfw IV v pouštní kamufláži, jak jej využívaly jednotky Afrikakorpsu


Reklama

Pokud jste počítali dobře, jistě vám neuniklo, že slavné typy Tiger a Panther se v hodnocení známého amerického autora objevily každý pouze jednou. Sherman „zvítězil“ dvakrát a legenda východní fronty, sovětský tank T-34, třikrát. Naproti tomu hned čtyřikrát Steven Zaloga ve svém hodnocení jmenoval německý střední tank PzKpfw IV.

Předchozí část: Panzerkampfwagen IV (1): Nejlepší německý tank druhé světové války

Hledání komplexního pohledu  

Své hodnocení v průběhu posledních 70 let postupně předložila i řada dalších vojenských historiků, zejména v posledních letech ale panuje v hlavním odborném proudu shoda, že kombinace zavedené a poměrně jednoduché výroby a prakticky až do konce války dostatečných výkonů dělají německým králem bojiště střední tank Panzerkampfwagen IV. Občas jsou tyto názory podloženy čísly, ta jsou však jen zřídkakdy dávána do kontextu. Pro následující hodnocení bylo vybráno pět nejdůležitějších charakteristik jednotlivých strojů.

Jde o bojovou efektivitu daného typu, jeho výrobní cenu z přelomu let 1943 a 1944, počet člověkohodin potřebných k vyprodukování jednoho tanku ve stejném období, dále celkový počet vyrobených strojů (včetně odvozených konstrukcí) a nakonec procento obrněnců schopných nasazení v polovině roku 1943, kdy naposledy vládla na bojištích relativní rovnováha. Nejlepší hodnota je vždy ohodnocena známkou 1 a od ní se odvozují všechny ostatní.

Každá charakteristika se přitom na celkovém hodnocení podílí různou měrou podle své důležitosti. Z pěti hodnocených charakteristik mají tři základní váhu 20 %, v případě bojové efektivity jde o 30 %, neboť tento parametr je klíčovým ukazatelem. Naproti tomu váha počtu člověkohodin je snížena na 10 %, protože Německo mělo přístup k levné, případně otrocké pracovní síle z okupovaných zemí. Z celkového výsledku bychom pak měli dostat komplexní obraz toho, jakou hodnotu měl ten který typ pro německé válečné úsilí. 

Koeficient bojové efektivity 

Na přelomu 60. a 70. let vznikl v Sovětském svazu takzvaný koeficient technické úrovně. Jde o soustavu vzorců, která dává možnost zjišťovat výkonnost průmyslových zařízení, jejich modernitu a hodnotu pro národní hospodářství. Metodiku výpočtu v 70. letech upravil Vědeckovýzkumný institut dopravního strojírenství v Leningradě tak, aby jej bylo možné použít i pro hodnocení vojenské techniky na základě jejích technicko-taktických charakteristik, jako jsou výkon motoru, síla pancéřování na různých místech, kvalita pozorovacího vybavení, výkonnost výzbroje a dlouhý seznam dalších parametrů. Vznikla tak řada hodnocení tehdejších typů vojenské techniky, a to jak ve výzbroji vojsk Varšavské smlouvy, tak Severoatlantické aliance.

Sověti dokonce sestavili žebříčky kvality divizí jednotlivých zemí podle počtu zbraní, kterými disponují. Pro nás je však důležité, že kvůli kalibraci této metodiky došlo i k ohodnocení bojové efektivity některých tanků z období druhé světové války. Zatímco Pzkpfw III dostal známku 0,88, jeho výkonnější válečný souputník PzKpfw IV již disponoval koeficientem 1,27. Těžký tank PzKpfw VI Tiger obdržel překvapivě koeficient pouze 1,4, naproti tomu střední obrněnec PzKpfw V Panther dostal lichotivých 2,37 a výrazně tak v rámci bojové efektivity a technicko-taktických parametrů překonal všechny ostatní typy.

Výrobní cena 

Po neúspěchu letního tažení na Kavkaz v roce 1942 začaly rapidně růst německé investice do tankové techniky. Jestliže v říjnu 1942 německý průmysl vyprodukoval tanky za 57 milionů říšských marek (RM), v prosinci 1943 už na stejnou činnost vydal 165 milionů RM a v červenci 1944 celých 234 milionů marek. Ministerstvo zbrojní výroby proto zejména po příchodu Alberta Speera stále více tlačilo na efektivitu tím spíš, že většina nerostných zdrojů se nacházela za hranicemi v okupovaných zemích nebo u spojenců Říše. Například z každých 195 kg mědi, 238 kg hliníku a 39 t oceli, které byly zapotřebí pro výrobu jednoho PzKpfw IV, se dalo v německých dolech získat pouze 31% mědi, 60 % hliníku a 43 % oceli.

TIP: Sovětský tank IS-2: Postrach německých Tigerů a Pantherů

Materiálová náročnost, potažmo cena, se tak stávala jedním z klíčových parametrů vyzbrojování německých tankových jednotek. Jednotlivé obrněnce stejného typu přišly Wehrmacht na různou sumu mimo jiné podle toho, ve které továrně se vyráběly, k určení správné ceny proto používáme částky za největší výrobní série, upřesněné za použití nejrelevantnějších zdrojů. Výrobní cena středního tanku PzKpfw III byla v roce 1943 kalkulována průměrně na 103 163 RM, výkonnější PzKpfw IV (už po přezbrojení na dlouhý kanon ráže 75mm) stál 125 000 RM. Panther přišel německého daňového poplatníka na 176 100 RM a Tiger dokonce na 299 800 RM, což odráží značnou složitost jeho výroby i velké nároky na suroviny. 

Pokračování ve čtvrtek 27. června

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Start Saturnu V s Apollem 11.

Vesmír

Starší ženy často nepovažují nošení kruhů za nic mimořádného. Za dlouhá léta si na těžkou ozdobu zvykly.

Zajímavosti

Pistole na drony DroneGun MkIII

Věda

Geostacionární komunikační satelit SES-15

Reklama
Historie

Párek supermasivních černých děr před srážkou

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907