Peklo jménem Alcatraz: Jak vypadal režim v nejznámější věznici?

25.05.2021 - Barbora Jelínková

Kdysi to bývala nejobávanější věznice ve Spojených státech, zatímco dnes její pochmurné zdi přitahují jeden a půl milionu turistů ročně. Co všechno přežilo z někdejší tíživé atmosféry?

<p>Zalitý slunečním svitem nepůsobí Alcatraz jako kdysi nejstřeženější vězení s tvrdými podmínkami.</p>

Zalitý slunečním svitem nepůsobí Alcatraz jako kdysi nejstřeženější vězení s tvrdými podmínkami.


Reklama

Bývalou vojenskou pevnost na devítihektarovém útesu přezdívaném Skála po většinu času halí hustá mlha. Vždycky, když se její závoje okolo Alcatrazu roztrhaly, naskytl se tamním nedobrovolným obyvatelům mučivý pohled: Jako na dlani mohli pozorovat San Francisco vábící svobodou a ležící jen dva a půl kilometru od břehů ostrova. Takovou vzdálenost by fyzicky zdatný muž zvládl přeplavat. Jak se však přesvědčilo hned několik z nich, není radno to zkoušet. Teplota vody dosahuje slabých deseti stupňů, a navíc se pod hladinou ukrývají zrádné proudy, schopné svou nevyzpytatelnou silou strhnout i loďku, natož plavce. Hořké pokušení tedy jen umocňovalo již tak drsnou zkušenost z pobytu ve věznici, střežené podle nejpřísnějších norem. 

Pekelný ostrov

Alcatrazským vězňům měl zabránit v útěku propracovaný systém bezpečnostních opatření. Základ tvořily mříže z tvrzeného betonu a oceli, dveře do všech 378 cel byly navíc automatizované. Na osazenstvo dohlíželo devadesát ozbrojených dozorců, včetně ostřelovačů na strážních věžích, kteří se střídali v osmihodinových směnách. Při průměrném počtu 260 vězňů tak na každého hlídače připadali tři odsouzení. Všichni trestanci denně absolvovali dvanáct osobních prohlídek a návštěvy mohli přijímat pouze jednou za měsíc

Vůbec nejobávanější místo na celém útesu představovala samotka zvaná „díra“, kde mohl vězeň skončit za zvlášť hrubé porušení kázně. V naprosté tmě a tichu tam pak strávil devatenáct dní, což obvykle stačilo, aby si své chování příště rozmyslel. Jediné, co mohlo trestance v jejich mizérii potěšit, byly sprchy s teplou vodou – na tehdejší dobu vymoženost, o jaké se jejich protějškům jinde ani nesnilo. Důvod podobného „luxusu“ byl ovšem překvapivě prostý: Měl zabránit, aby si vězni zvykli na chlad, a při případném pokusu o přeplavání Sanfranciského zálivu by tudíž zažili o to větší teplotní šok.

Cela pro Ala Capona

Obyvatelé druhého břehu však neměli důvod vězně jakkoliv litovat. Na Alcatraz soudy posílaly zločince nejhrubšího zrna s pestrou kriminální minulostí, přičemž mnozí již stihli strávit víc než polovinu života v jiných nápravných zařízeních. V řadě případů to s jejich morálkou nijak nehnulo – a díky rafinované síti kumpánů ve zločinecké kariéře pokračovali i za mřížemi. Popsaným praktikám hodlal Alcatraz učinit přítrž například tím, že místní dozorci měli být neúplatní. 

Hned několik měsíců poté, co zařízení zahájilo provoz, se o tom přesvědčil patrně nejznámější tamní obyvatel, nechvalně proslulý Al Capone. V srpnu 1934 dostal tehdy pětatřicetiletý mafiánský boss označení AZ #85 a celu číslo 181. Vzápětí údajně nabídl úplatek ve snaze dosáhnout lepšího zacházení, narazil však na důrazné odmítnutí a nezbylo mu než se drsnému režimu přizpůsobit, stejně jako ostatní. Mimochodem, jeho někdejší cela dnes patří mezi turisticky nejoblíbenější atrakce na ostrově.

Kapela trestanců

Čtyři a půl roku, které na Alcatrazu strávil, ji Al Capone obýval sám. Kvůli snaze maximálně trestancům pobyt znepříjemnit bylo totiž všech zhruba 400 cel uzpůsobených zásadně pro jednoho. Ani to však nezabránilo roztržkám, jež mezi vězni propukaly ve chvílích, kdy se mohli setkat osobně: Během tří dekád došlo v Alcatrazu k osmi vraždám. Rovněž Capone při jednom z kontaktů se spoluvězněm inicioval pěstní souboj a svůj již tak strohý příbytek musel krátce vyměnit za celu v bloku D, určeném pro problémové trestance. 

TIP: 5 nejstřeženějších vězení světa: Moderní komplexy, tuhé žaláře i přecpané kobky

Pobyt na ostrově však přece jen znamenal jisté vystřízlivění, pokud šlo o mafiánovy kriminální aktivity. Postupně přeorientoval své zájmy jinam a poté, co delší dobu „sekal dobrotu“, mu dozorci umožnili založit vězeňskou kapelu. Nazval ji Rock Islanders, hrál v ní na banjo a na své dřívější mafiánské angažmá už nenavázal. Kvůli podlomenému zdraví si dokonce v roce 1939 vysloužil přesun do daleko mírnější nemocniční věznice v Baltimoru, odkud jej krátce nato propustili. 

Grand restaurant Alcatraz

Jakkoliv příšerné podmínky na ostrově panovaly, na jednu věc si vězni nemohli stěžovat – na jídlo. Místní kuchyně byla nejlepší v celém federálním vězeňském systému a přístup k ní měli stejnou měrou dozorci i vězni. Je libo ke snídani ovesné vločky, ovoce a smažená vajíčka na slanině? A na oběd vepřové kousky s bramborovou kaší plus zákusek ze sušenek a banánového pudinku?

Zdánlivě nelogický luxus stavěl na jednoduché premise: Podle zkušeností ředitele zařízení mohlo za většinu vězeňských vzpour mizerné jídlo. V jinak přísném a stresujícím režimu tak dozorci díky slušné stravě odstranili z pomyslného dynamitu nejtřaskavější složku.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907