Plejtvákovec šedý: Šťastný konec příběhu plovoucí skály

23.09.2020 - Zuzana Teličková

Plejtvákovec šedý je jediným představitelem čeledi plejtvákovcovitých. Za svůj vzhled podobný zvětralé skále vděčí parazitům a dalším organizmům, jež na něm žijí

<p>Plejtvákovec šedý dosahuje délky 12-15 metrů, přičemž zaznamenané maximum je 15,5 metru. Hmotnost se pohybuje v průměru mezi 25 a 28 tunami, maximum je 40 tun.</p>

Plejtvákovec šedý dosahuje délky 12-15 metrů, přičemž zaznamenané maximum je 15,5 metru. Hmotnost se pohybuje v průměru mezi 25 a 28 tunami, maximum je 40 tun.


Reklama

Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) se živí malými mořskými živočichy, které filtruje z vody skrze kostice umístěné v dutině ústní. Kostice jsou dlouhé asi 46 cm a v dřívějších dobách se používaly pro výrobu dámských korzetů a koster deštníků. 

Pronásledování velkých cestovatelů

Plejtvákovci patří v živočišné říši k velkým cestovatelům. Kvůli páření uplavou až 20 000 kilometrů dlouhou pouť. Jako ostatní velryby i plejtvákovec se vynořuje, aby se nadechl, takže skupinky migrujících jedinců je možné na otevřeném moři spatřit pouhým okem. 

Obě populace plejtvákovce šedého, východní i západní, musely již v prehistorických dobách čelit rybolovu. Počet jedinců chycených domorodým obyvatelstvem však představoval jen zlomek množství plejtvákovců vylovených později obchodníky. Ti se v polovině 19. století začali zaměřovat na nově objevené laguny, kam velryby připlouvaly kvůli páření. Výsledkem bylo více než 480 ulovených kusů za rok. 

Růst východní populace

Vybíjení plejtvákovců pokračovalo i po vyplenění lagun v roce 1875. Jak u pobřeží, tak na otevřeném moři hledaly svoje oběti americké, norské i ruské rybářské lodě. Jakmile však komerční výlov v roce 1946 ustal, východní populaci se podařilo vzpamatovat do té míry, že každým rokem narůstala o 2,5 procenta. V letech 1997–1998 dosáhla svého vrcholu – 24 až 36 tisíc jedinců. Odhady počtů z roku 2002 jsou poněkud nižší, okolo 15 až 22 tisíc kusů. Mnoho jedinců navíc bylo podvyživených.

Tento pokles zatím nebyl uspokojivě vysvětlen. Může za ním stát vyčerpání kapacity prostředí, v němž se plejtvákovci pohybují, nebo změna přirozených podmínek v oceánu. K tomu spousta velryb umírá, když uvíznou na mělčinách. 

Od roku 2002 je však pozorován opačný trend. Rodí se větší množství mláďat, klesá úmrtnost i počet vyhublých jedinců a východní populace u pobřeží Severní Ameriky se tak zdá být stabilní a udržitelná. 

Východ stabilizován, západ pod kontrolou 

Situace asijské subpopulace na západě Pacifiku bohužel není tak růžová. Tady v současnosti žije pouze asi 100 jedinců, z nichž 20 až 30 kusů jsou dospělé samice. Z toho plyne také rozdílné zařazení obou populací v červené knize. Zatímco východní populace spadá do skupiny málo dotčených, plejtvákovci západní populace jsou vedeni jako kriticky ohrožení.

TIP: Výzkum odhalil, že 2. světová válka značně stresovala velryby

Snahy o ochranu druhu se datují od založení Mezinárodní velrybářské komise v roce 1946. Komise prosadila hned na začátku globální zákaz komerčního výlovu plejtvákovců a domorodému obyvatelstvu na východě povoluje lov jen v omezeném množství. Na základě porady se svým Vědeckým výborem a po zvážení potřeb předložených americkou a ruskou vládou v 70. letech stanovila komise konkrétní limity. Ty představují 620 vylovených kusů na pět let, přičemž roční maximum je 140 jedinců. Ve třech lagunách v Mexiku navíc platí v rámci ochrany plejtvákovců omezení pobřežního rozvoje, výlovu a počtu lodí vypuštěných na moře. A tak plejtvákovec, kterému kdysi hrozilo vyhynutí, má před sebou slibnou budoucnost. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907