Po vybití krys se na britský ostrov Lundy vrátila spousta mořských ptáků

29.05.2019 - Stanislav Mihulka

Ochrana přírody může být velmi nelítostná. Na ostrově Lundy, který býval rájem mořských ptáků, se to vyplatilo


Reklama

Malý, ale obydlený britský ostrov Lundy se nachází v Bristolském zálivu, asi 19 kilometrů od pobřeží anglického hrabství Devon, k němuž náleží. Jméno ostrova pochází ze staronorského „Lundi ey“, což znamená „ostrov papuchalků“. Kromě těchto krásných ptáků, jimž se přezdívá „mořský papoušek“, zde vždy žilo i množství dalších druhů ptáků, typických pro mořské pobřeží.

V minulých desetiletích ale počet mořských ptáků na ostrově Lundy značně poklesl. Způsobily to nepůvodní krysy, které se zde dramaticky rozmnožily a devastovaly ptačí hnízda. Krysy se na Lundy přitom dostaly až během 20. století s lodní dopravou. Situace byla tak dramatická, že na Lundy zůstávalo posledních 13 papuchalků. Britská Královská společnost pro ochranu ptáků proto rozhodla, že krysy na ostrově zlikviduje pomocí otrávených návnad. Aby se zabránilo otravám jiných druhů zvířat, byly návnady fyzicky přizpůsobené krysám. 

TIP: Nelítostná ochrana: Ostrovní druhy zachrání likvidace koček a dalších vetřelců

K vybití invazních krys na Lundy došlo v roce 2006. Je to teprve 13 let, ale počet mořských ptáků na Lundy od té doby vzrostl trojnásobně, na 21 tisíc. Papuchalků je zde už 375 a počet buřňáků severních se zvýšil ze 297 párů na 5 504. Utěšeně narůstají i počty několika druhů alky. Odborníci se teď budou snažit, aby se krysy na Lundy již nevrátily.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907