Postrach dohodových letců: Německá protiletadlová obrana za Velké války

Společně s rozmachem letectva během Velké války šel ruku v ruce také vývoj protiletadlových kanonů. Od původně polních či námořních děl lafetovaných na korby náklaďáků vedla cesta až k samohybným prostředkům osazeným specializovanými zbraněmi. Na přelomu let 1916 a 1917 se zrodila také legenda, která se o více než 20 let později stala postrachem spojeneckých letců i tankistů.

Obávaná osmaosmdesátka

Němci přišli s protiletadlovým kanonem ráže 88 mm. Podobných úspěchů dosahovala také 80mm děla a záhy se rozběhla výroba v továrnách Krupp a Erhardt-Rheinmetall. Do konce války vzniklo několik stovek těchto zbraní určených k boji s dohodovými letci.

Více výrobních závodů, improvizace a další vylepšování nakonec vedly k mnoha různým modifikacím 88 a 80mm kanonů. Kvůli větším rozměrům byly umísťovány buď v pevných postaveních, nebo na vozech tažených pásovými traktory. Mobilita baterií umístěných blízko fronty se ukázala jako klíčová, protože snižovala riziko odvetné palby nepřátelského dělostřelectva.

Proti letadlům i opevnění

Obsluha na snímku čeká na nepřátelské letouny připravená k palbě, pozorovatel prohlíží oblohu s dalekohledem. Pro správné nastavení roznětky granátů musela obsluha znát výšku blížícího se letounu, k čemuž sloužily stále přesnější dálkoměry. Ochranu proti nízkoletícím cílům poskytoval například těžký kulomet MG 08. Slabší ráži a menší dostřel v porovnání s kanony kompenzovala vysoká kadence.

TIP: Německá „sekačka na lidi“: Kulomet Maschinengewehr Modell 1908

Protiletadlový kanon 8,8-cm K-Zugfl ak L/45 M 1916 dokázal poslat 10kg granát až do výšky 6 850 m, v případě palby proti pozemním cílům pak činil maximální dostřel téměř 11 km. Plně otočná lafeta zajišťovala odměr 360° a pásové traktory či tahače dokázala vyvinout rychlost až 25 km/h.