Příběh se šťastným koncem: Když Evropa zachraňovala čínské jeleny milu

21.09.2018 - Zuzana Teličková

V září roku 1865 měl francouzský misionář, zoolog a botanik Armand David možnost pozorovat v císařské oboře v Nan Haizi poblíž Pekingu stádo dosud neznámého druhu jelena. Vzhledem k neobvyklému vzezření zvířat se nejprve domníval, že jde o druh soba

<p>Na tomto snímku je výborně patrný charakteristický dlouhý, štíhlý krk, který se podobá velbloudímu</p>

Na tomto snímku je výborně patrný charakteristický dlouhý, štíhlý krk, který se podobá velbloudímu


Reklama

Živočich Armanda Davida natolik zaujal, že se mu podařilo získat kosti a kůži ze tří jedinců, jež později řediteli pařížského Přírodovědného muzea Alphonsu Milne-Edwardsovi posloužily k popsání nového druhu. Milne-Edwards měl k dispozici i dva neživé exempláře, a tak mohl anatomii vzácného zvířete důkladně prostudovat. Na počest objevitele jej pojmenoval jelen pátera Davida (či jelen Davidův, Elaphurus davidianus) a zařadil ho do samostatného rodu. Jelikož se mylně domníval, že Číňané jelena nazývají „milu“, ujal se i tento jednoduchý název, jenž přetrval do dnešní doby.

Dvě paroží ročně

Jelen milu má úzkou, protáhlou hlavu, velké oči, široká kopyta, dlouhý ocas a specificky utvářené, dozadu směřující paroží. Zvláštní směsice jednotlivých znaků dala vzniknout čínskému pojmenování sze-pu-shiang, což znamená „ani jeden ze čtyř“. Název vyjadřuje fakt, že milu nese částečnou podobu osla, krávy, velblouda i jelena a jeho vzezření jej na první pohled odlišuje od ostatních zástupců čeledi jelenovitých.

Jeho dlouhý, štíhlý krk se podobá velbloudímu, kopyta má kravská, ocas je zakončen střapcem jako u osla a paroží má jelení. Zvláštností je, že toto paroží dorůstá dvakrát ročně, přičemž letní pár je větší než zimní.

Pohroma v rodné Číně

Jakmile se o novém druhu dozvěděla Evropa, začal se milu objevovat ve velkých zoologických zahradách. Čínský dvůr totiž velkoryse vyhověl žádosti ředitelů zoo a obohatil evropské sbírky o několik párů. Obdivovat je mohli návštěvníci zoo v Londýně, Berlíně a Paříži a brzy i v dalších významných zoo. V Číně však jelen žil pouze v císařské oboře, neboť z volné přirody byl již dávno vytlačen rýžovými poli a nadměrným lovem.

Když se v roce 1895 rozvodnila řeka Yongding a došlo k mohutným záplavám, které ztrhly zeď chránící park, vzalo poslední existující stádo za své. V roce 1939 se na území Číny již nenacházel jediný kus.

Stáda po celém světě

Evropští chovatelé však nezaháleli a využili dobrých reprodukčních schopností jelena, aby se pokusili druh pro lidstvo zachránit. Chov se podařilo rozšířit zejména zásluhou hraběte z Bedfordu, který na svém panství v Anglii shromáždil stádo čítající osmnáct kusů, z nichž jedenáct bylo schopno reprodukce. Jeleni překonali i náročné období první světové války a po roce 1945 začali být chování v mnoha dalších zařízeních.

TIP: Jelení říje: Září a říjen jsou časem jelení lásky

V polovině padesátých let se několik kusů konečně vrátilo do své domoviny – do zoologické zahrady v Pekingu. O třicet let později byli jeleni vypuštěni na území bývalého císařského parku a nová obora vznikla také v rezervaci Dafeng poblíž Šanghaje. Populace jelena Davidova se rozrostla natolik, že se o jeho přežití již nemusíme bát. Jen v severní a střední části Číny jich žije kolem dvou tisíc, mnohem větší počty však najdeme v Severní Americe, Evropě a Austrálii. V roce 2005 udělila čínská vláda projektu na záchranu jelena milu Cenu za ochranu života v přírodě.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Zajímavosti

Současný prototyp zpracuje 100 kg plastů za hodinu a vyrobí z nich 100 litrů ropy. V rafinerii následně ze syntetické ropy vznikají benzin, nafta a polymery.

Zajímavosti
Historie

Snímek malé části oblohy zachycuje několik tisíc galaxií

Vesmír

Pocházejí zabavené sloní kly z nedávno uloveného zvířete? Na to dá odpověď metoda zjišťující množství radiouhlíku v dané tkáni.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907