Příběh starověkých Mykén: Od Perseova založení po Agamemnónův pád
Mykény patří mezi nejvýznamnější archeologické lokality východního Středomoří. Legendární básník Homér je nazval „bohaté zlatem“. A historie jejich odkrývání ve 2. polovině 19. století patří mezi nejznámější příběhy evropské archeologie!
Některé slavné mykénské nálezy doslova symbolizují řeckou dobu bronzovou – její pozdní fáze se někdy dokonce označuje jako „mykénská“. Významné místo pak zaujímají Mykény i v řecké mytologii. Založil je hrdina Perseus, především ale prosluly jako domov krále Agamemnóna, vrchního velitele řeckých vojsk v bájné trójské válce.
Doba bronzová
Civilizace doby bronzové se ve střední a jižní části řecké pevniny označuje termínem „heladská“. Podobně jako mínojská civilizace na Krétě se i tato člení na tři hlavní období – rané, střední a pozdní. Největšího rozkvětu dosáhla v pozdní době bronzové, zhruba mezi lety 1700 a 1050 př. n. l. Nejvýznamnějším centrem byly právě Mykény.
Mykéňané už tehdy vytvářeli velmi kvalitní keramiku. Ta byla velmi oblíbeným a rozšířeným obchodním artiklem v celém východním Středomoří. Produkovali i jiná umělecká díla – nástěnné malby v palácích nebo předměty ze zlata a jiných drahých materiálů, které nalézáme v jejich hrobkách. Znali také písmo. Nepsalo se ještě po hláskách, ale po slabikách a zachycovalo nejstarší známou formu řečtiny, označovanou jako mykénština.
Hlavní mykénská palácová centra i spousta dalších lokalit však byla zničena rozsáhlou destrukcí okolo roku 1200 př. n. l. I když byly části některých do určité míry opraveny, lokality přestaly fungovat jako administrativní centra a sídla vládnoucí třídy. Archeologové však zatím pouze uvažují o přesných příčinách tohoto kolapsu. Způsobily ho vnitřní nepokoje a povstání? Vpád cizích nepřátel, přírodní katastrofy spojené se změnou klimatu anebo několik těchto důvodů dohromady?
V řeckých mýtech
Podívejme se ale nejprve, jak o Mykénách hovoří staré řecké báje. Měl je založit hrdina Perseus, syn nejvyššího boha Dia a argejské princezny Danaé. Ano, ten, kterého známe hlavně kvůli zabití nestvůry Medúsy. Její pohled každého obrátil v kámen, ale Perseus se mu vyhnul s pomocí štítu naleštěného tak, že se v něm vše odráželo jako v zrcadle. Poté jí usekl hlavu, kterou si odnesl s sebou. Nedokázal by to ovšem bez užitečných darů, které mu věnovali bohové v čele s Athénou. Po tomto hrdinském skutku stačil ještě od mořské obludy zachránit princeznu Andromedu, se kterou se oženil.
Proč pojmenoval město, jež založil, slovem Mykény? Buď mu tam spadl klobouček z pochvy meče, anebo se na místě dařilo houbám. Obojí se totiž ve staré řečtině řekne mykés. Po tři generace vládli Perseovci městu, poslednímu králi Eurystheovi musel nejslavnější řecký hrdina Héraklés sloužit a splnit oněch dvanáct legendárních úkolů. Eurystheus nakonec ironicky zemřel v boji proti Héraklovým synům a v Mykénách se dostal k moci jeho strýc Átreus, syn krále Pelopa, po němž je zase pojmenovaný Peloponnéský poloostrov.
Během vlády Átreovců se Mykény staly jevištěm řady krutých zločinů včetně příbuzenských vražd, jejichž ozvěny dodnes žijí nejen v mytologii, ale i v hrách antických a novodobých dramatiků. Ačkoli několik zločinů spáchal již sám Átreus. Například nechal zabít a upéct tři syny svého bratra a největšího konkurenta Thyesta. Mísy s jejich masem mu pak samozřejmě předložil na hostině. Nejznámější série násilných událostí se ale váže až k následující generaci.
A může za ni Átreův syn Agamemnón. Ten jako nejbohatší a nejmocnější řecký vládce své mytologické generace velel spojeným řeckým vojskům v trójské válce. Proč se do toho pletl? Z rodinných důvodů: právě jeho bratrovi, spartskému králi Meneláovi, unesl trójský princ Paris manželku, krásnou Helenu. Agamemnón válečnému tažení obětoval nejen mnoho let, ale i vlastní dceru Ifigenii. Doufal, že tak utiší hněv bohyně Artemis, což se mu sice podařilo, ale krutý čin mu jeho manželka Klytaimnéstra nikdy neodpustila.
Toho využil Aigisthos – Thyestův syn – a královnu svedl. Aigisthos měl totiž na bratrance obzvlášť spadeno – ačkoli on sám zabil Átrea, Agamemnón zase ukončil život Thyestovi. A tak když se slavný vojevůdce vrátil z trójské války, čekali už na něj vrazi. Na trůn pak dosedla vdova se svým novým milencem. Aigisthos s Klytaimnéstrou však vládli jen sedm let. Když dospěl její syn Orestés, otcovu smrt na obou pachatelích krvavě pomstil. Za matkovraždu jej poté pronásledovaly bohyně pomsty Erínye. Vraťme se raději k archeologickým objevům…
Pod nánosem věků
Mykény se nacházejí na Peloponnéském poloostrově v kraji Argolis, asi 120 km od Athén a zhruba 2 km za dnešní vesnicí Mykines. Jde o velký archeologický areál s pozůstatky opevněné citadely na vrcholu kopce a města v podhradí. Doplňuje ho celá řada pohřebišť i jednotlivých mohutných hrobek. Ačkoli zde archeologové narazili i na stopy staršího osídlení, nejvýznamnější dochované stavební památky i jednotlivé artefakty spadají do pozdní doby bronzové. V roce 1999 byly Mykény zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.
Přestože lokalita ležela od starověku několik tisíc let v troskách, zbytky mohutných hradeb zůstaly na povrchu stále patrné. Skutečná i bájná minulost Mykén se objevovala v dílech antických autorů, především v homérských eposech. V roce 1874 zde, paradoxně ještě bez řádného povolení, provedl menší vykopávky německý obchodník a archeolog-samouk Heinrich Schliemann. Místa sond vybíral na základě údajů z Homéra a dalších antických textů. Toužil najít zejména místa posledního odpočinku krále Agamemnóna a členů jeho rodiny a družiny.
V létě 1876 zde proto započal již legálně rozsáhlé vykopávky, které přinesly mnoho objevů. Nedaleko za hlavní, tzv. Lví bránou do mykénského hradu byl například objeven okrsek velmi bohatých hrobů, ohraničený dvojitou řadou kamenný desek. Dnes ho známe pod jménem Hrobový okruh A. Ačkoli se později ve 20. století jasně prokázalo, že hroby a jejich výbavu lze datovat zhruba do 17. století př. n. l., a tedy jsou o několik století starší než předpokládaná doba trojské války, nelze Schliemannovi upřít jeho objevitelské zásluhy.
Podobný, dokonce ještě o něco starší hrobový okrsek (označený písmenem B) odkryli v padesátých letech řečtí archeologové Ioannis Papadimitriou a Georgios Mylonas pod hradem. Slavné nálezy z obou těchto okruhů, včetně zlatých pohřebních masek a dalších předmětů, jsou dnes vystaveny v Prehistorickém sále Národního archeologického muzea v Athénách. Patří nejen mezi nejvýznamnější předměty z jeho sbírek, ale vůbec nejznámější artefakty a vlastně symboly celé mykénské civilizace doby bronzové. Archeologický výzkum v Mykénách stále probíhá, v posledních letech za britsko-americko-řecké spolupráce.
Citadela
Dochovaná podoba mykénského hradu se svým mohutným opevněním pochází především z doby těsně před definitivním zničením lokality po roce 1150 př. n. l. V historickém období byly Mykény osídleny jen málo – na vrcholu kopce v rámci citadely byl postaven chrám a později v podhradí ještě malé divadlo.
Okolo citadely jsou již zdaleka viditelné masivní hradby o délce více než kilometr a šířce kolem osmi metrů. Ty si prošly poměrně složitým vývojem. Nejstarší opevnění bylo postaveno v polovině 14. století př. n. l. a obepínalo o něco menší plochu než dnes. Asi o století později se hradby rozšiřovaly západním směrem a pod jejich ochranu se dostal i Hrobový okruh A. Jako hlavní vstup byla nyní zřízena slavná Lví brána. Ta své jméno nese díky velkému reliéfu se dvěma šelmami. Jejich hlavy se nedochovaly, pravděpodobně byly zhotoveny z kovu a připevněny k tělům dodatečně. Ačkoli se tato zvířata běžně označují za lvy či lvice, stejně tak se může jednat o gryfy, tedy mytologické bytosti s lvím tělem a orlí hlavou.
Opevnění bylo ještě jednou rozšířeno na severovýchodě v zadní části hradu někdy ve 2. polovině 13. století př. n. l. Do nově opevněné části také přibyla podzemní cisterna. Přístup do ní vede po 99 schodech a klesá do hloubky patnácti metrů pod úroveň terénu. Protože mykénské masivní hradby byly zbudovány z obrovských, hrubě opracovaných bloků kamene o velikosti až zhruba tři krát jeden metr, domnívali se již Řekové klasického období, že je museli zbudovat bájní jednoocí obři Kyklopové. Nedokázali si totiž představit, že by jejich předkové byli schopni vystavět tak mohutné opevnění.
Kousek za Lví bránou se nachází známý Hrobový okruh A. Schliemann v něm odkryl pět šachtových hrobů označených kamennými stélami a luxusní pohřební výbavou. Kromě jiných artefaktů odtud vyzvedl bohatě zdobené zbraně, nádoby a stříbrné a zlaté předměty o celkové váze skoro 15 kilogramů, včetně masek, které zakrývaly obličeje několika nebožtíků.
Schliemann hroby interpretoval jako místa uložení těl krále Agamemnóna a jeho družiny. Za jeho tělo pak označil to s nejlépe dochovanou pohřební maskou. Podle antických autorů totiž měl být Agamemnón se svou suitou pohřben v pěti hrobech. O rok později v tomto okrsku ale Panagiotis Stamatakis, řecký efor starožitností, vykopal šestý hrob. Jak již bylo řečeno výše, ostatky nemohly patřit Agamemnónovi či jiným významným osobnostem z doby trójské války, protože jsou minimálně o 400 let starší.
Jižně od tohoto okrsku leží několik obytných domů a kultovní centrum hradu, odkud pocházejí některé známé fresky. Mykénský palác, vlastní sídlo vládnoucí elity, se nachází na vrcholu citadely ve dvou úrovních terénu. Cesta k němu vede od Lví brány nejprve po rampě a poté po schodištích. Z většího dvora se pak přímo vchází do hlavního prostoru paláce. Jde o tzv. megaron – síň se dvěma sloupy v průčelí a dvěma předsíněmi, za nimiž je situována hlavní hala se čtyřmi sloupy okolo ohniště. Vpravo od něj většinou na zvýšené platformě stával trůn. Bohužel celý palác poškodila eroze. Jeho části také padly za oběť stavbě Héřina chrámu, který tu Řekové vztyčili někdy mezi 8. a 6. stoletím př. n. l.
Okolí citadely
Důležité stavby se nacházejí také v okolí hradu. Hned v podhradí, těsně pod Lví bránou se rozkládá již zmíněný Hrobový okruh B. Ten sestává z 24 hrobů, původně ohraničených kruhovou zdí o průměru 28 metrů, z níž se ale dochovaly jen zbytky. Ještě o něco níže byly odkryty tři domy, sloužící převážně k hospodářským účelům. Jsou označovány jako Dům sfing, Dům obchodníka s olejem a Západní dům. Kromě velkého množství keramiky bylo v každém z nich nalezeno několik popsaných hliněných tabulek.
V okolí hradu se také dochovalo devět velkých hrobek, označovaných řeckým termínem „tholos“. Datují se zhruba do let 1525 až 1275 př. n. l. Tyto velké samostatné kamenné stavby byly zapouštěné do svahu. Sestávaly z přístupové chodby (dromos), vchodu (stomion) a vlastní kruhové hrobové komory (thalamos). Komora byla zbudována technikou nepravé klenby, kdy vyšší pás kamenů je vždy o něco posunut směrem ke středu, takže se průměr postupně zužuje a vznikne tak kupole nepravidelné klenby. Tvarem tyto hrobky připomínají tradiční lidové úly homolového tvaru.
Těsně nad překladem vstupního otvoru se nacházel odlehčovací trojúhelník. Šlo o prázdný prostor, v němž bylo vynecháno zdivo, aby vchod lépe unesl obrovskou váhu zdiva klenby komory. Místo toho jej zakrývala deska, často zdobená reliéfem. Podobný trojúhelník se nachází i nad překladem Lví brány a kryje ho známý reliéf se lvy. Po každém pohřbu se vchod zazdíval a dromos byl zasypán hlínou.
Jednou z nejstarších takových hrobek v Mykénách je tzv. Aigisthova hrobka, pocházející z doby okolo roku 1500 př. n. l. I ona byla nesprávně nazvaná podle dalšího z mýtických vládců, člena rodu Átreovců.
Nejznámější a nejzachovalejší hrobkou tohoto typu je tzv. Átreova pokladnice. Pochází z doby okolo roku 1300 př. n. l. a jedná se o největší člověkem vybudovaný zaklenutý prostor z doby před přestavbou římského Pantheonu ve 2. století. Kromě hlavní hrobové komory – s průměrem 14,6 metru a výškou asi 13,5 metru má ještě jednu malou boční komoru.
Ani tato hrobka ale nemá nic společného s Átreem nebo jinou mytologickou postavou. Dnes užívaný název jí dal Heinrich Schliemann, který usoudil, že velkolepá stavba by byla důstojným místem odpočinku tohoto bájného krále. A i když dnes víme, že se mýlil, romantický étos homérských příběhů a starých bájí zůstal mykénským vykopávkám dodnes…
