Příroda

Členitost kaňonu a rozmanitost hornin, které tvoří jeho strmé stěny, jsou vidět zejména při východu slunce.

Vlevo památný platan javorolistý v Podzámecké zahradě v Kroměříži, vpravo ořešák černý v zámecké zahradě v Kravařích. (foto: Wikimedia Commons, Michal Klajban + Jitka Erbenová CC BY-SA 3.0)

Procesí housenek v oblasti Mont Bastide

Zápach jako vábnička

Snad nejsmrdutější „kytkou“ světa je jednoděložná áronovitá rostlina zmijovec titánský (Amorphophallus titanum). Ve své domovině na ostrově Sumatra je dokonce nazývána „rostlinou mršin“, protože páchne stejně jako tlející maso. Tento nepříjemný efekt má ovšem velmi praktický účel: stejně jako největší květina světa raflézie (Rafflesia arnoldii) láká zmijovec opylovače z řad brouků a dalšího hmyzu, na nichž je reprodukčně závislý. A právě tyto členovce silně vábí pro člověka zcela nesnesitelný zápach.

V mírném pásmu se zmijovec titánský pěstuje jako okrasná rostlina. V místě svého přirozeného výskytu je však plodinou užitkovou, která poskytuje jedlé hlízy s vysokým obsahem škrobu. V Indii a Japonsku se ze sušených hlíz této rostliny dokonce vyrábí pečivo a nudle. (foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0)

Možná až přílišná blízkost slonů tady není žádoucí. Chobotnatci jsou v těchto místech vyhlášení svou agresivitou.

Vodnáři (Hydrophiinae) jsou podčeledí hadů z rodu korálovcovitých. Jsou známí z mělkých tropických vod Indického a Tichého oceánu a většinou bývají k vidění v okolí korálových útesů a říčních ústí. Na snímku je vlnožil užovkový (Laticauda colubrina).

Zabarikádován v noře

Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) může dorůstat 45–75cm. Jeho ocas přitom představuje dalších 33–45 cm. Samci jsou obvykle větší než samice, ale jinak jsou si obě pohlaví velmi podobná. Malá hlava má trojúhelníkovitý tvar a tělo luskouna na ni navazuje velmi kompaktně, jakoby zvíře ani nemělo krk. Dlouhé a poměrně štíhlé tělo je velmi dobře uzpůsobené k pronikání do podzemí. Pro tento účel jsou luskouni také vybavení silnými drápy. Drápů je na každé končetině pět, ale z toho tři jsou zvlášť uzpůsobené k hrabání. Luskoun si vyhrabává nory v půdě, které to umožňuje. Pokud je dostatečně měkká, může být nora až šest metrů hluboká. Naproti tomu v kamenité půdě nebývá hlubší než dva metry. Vchod do podzemí obvykle luskoun ucpe uvolněnou půdou, aby se tak chránil před predátory. (foto: Shutterstock)

Portrét mravenčíka obrovského se podařilo zachytit v rezervaci Otonga na západním svahu ekvádorských And ve výšce asi 2 400 m n. m.

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...

Přes den pstruha mramorového prakticky nemáte šanci vidět jinak než bez hnutí ležícího v bezpečí svého úkrytu

První pohled na kaskádu tyrkysových vodopádů a zelenou hradbu džungle pod čistým blankytem nebe

Výrazy obličeje jsou pro medvědy malajské důležitým komunikačním nástrojem. I přesto, že jsou to samotářská zvířata.

Satyr Blythův (Tragopan blythii) je endemickým druhem pro oblast východní Himaláje, ve výrazně fragmentovaných populacích se vyskytuje na území Indie, Bhútánu, Myanmaru a Číny. Vzhledem k jeho skrytému způsobu života ve stálezelených horských lesích s hustým podrostem kapradí a bambusu jsou pozorování z volné přírody velmi vzácná.

Se šířkou 26,5 metru a výškou 16,5 metru je Pravčická brána největší pískovcovou skalní branou v Evropě.

Oba účastníci „rychlostního souboje“ – chřestýš a tarbíkomyš.