Prostě Henlein! Kdo byl muž, který osudově zasáhl do života sudetských Němců?

14.10.2021 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Jste-li sudetský Němec, jakou jinou stranu byste měl volit než Sudetoněmeckou? Takto přímočaře vyhrál Konrad Henlein v roce 1935 volby v Československu

<p>Hitlerova návštěva v Sudetech 3. 10. 1938 – <strong>Konrád Henlein</strong> vpravo vedle <strong>Adolfa Hitlera</strong>, napravo od Henleina pak tehdejší vojenský velitel Sudet generál <strong>Keitel</strong>.</p>

Hitlerova návštěva v Sudetech 3. 10. 1938 – Konrád Henlein vpravo vedle Adolfa Hitlera, napravo od Henleina pak tehdejší vojenský velitel Sudet generál Keitel.


Reklama

Polský historik Piotr Majewski o sudetoněmeckém předákovi napsal: „Henlein byl formován provinciálním světem německého městečka, v němž celý život žil, a provinciální intelektuální obzor i chování si udržel také po vstupu do velké politiky, proto současníkům připomínal spíše úředníčka nebo maloměstského učitele tělocviku než vůdce národa.“ Přesto se nakonec vůdcem „svého“ národa stal, neboť, jak se shodují mnozí historici, Henleinova „průměrnost“ a jeho nevýrazné a často zdrženlivé chování mu překvapivě pomáhalo vzbuzovat důvěru, kterou pak využíval nejen mezi československými představiteli, ale později také v zahraničí.         

Turneři a kamarádi

Za úspěchem Henleinovy kariéry stáli především kamarádi. A to doslova. O rok dříve, než se stal předákem turnerů, se v Československu zaregistroval takzvaný Kamarádský spolek (Kameradenschaftsbund), jehož členové byli názorově ovlivněni vídeňským ekonomem a sociologem Othmarem Spannem, hlásícím se k myšlence korporativního státu a vůdčích autoritářských elit. Záhy do tohoto spolku vstoupil také Henlein a společně s Waltrem Brandem a Heinzem Ruthou začali připravovat půdu pro založení Sudetoněmecké vlastenecké fronty.

Spojení Henleinových turnerů, kteří se mohli opřít o početnou členskou základnu a pevnou organizaci, s elitářským Spolkem kamarádů, který zase dodal potřebnou ideologii, se stalo základem nového hnutí. A navíc mohli počítat i s další významnou posilou, kterou představovali funkcionáři, členové a přívrženci dvou německých negativistických stran, Německé nacionálně socialistické strany dělnické (DNSAP - Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei) a Německé nacionální strany (DNP - Deutsche Nationalpartei), které československé úřady za protistátní činnost v roce 1933 zakázaly. Zvláště hakenkreuzleři se však brzy dostali zpátky do velké politiky, skryti v řadách zdánlivě méně nebezpečných Henleinovců.

Pod národním praporem

Henleinem založená Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatfront) se oficiálně ohlásila 1. října 1933. Toto ambiciózní hnutí se chtělo stát skutečným reprezentantem všech sudetských Němců v českých zemích. Nepovažovalo se totiž za tradiční politickou stranu omezenou stavovskými nebo konfesními zájmy, ale za „všelidové fórum“ hájící nejširší vrstvy, slibující lidem práci a svému národnímu společenství zrovnoprávnění, a program byl okořeněn ideologií národně uvědomělého „sudetoněmectví“.

A Sudety na to slyšely. V parlamentních volbách v květnu 1935 získala tehdy již Sudetoněmecká strana (SdP), jak se před volbami toto hnutí z pragmatických důvodů přejmenovalo, asi 65 % německých hlasů a s 15,2 % hlasů na celostátní úrovni dokonce tyto volby vyhrála! Byl to šok jak pro aktivistické sudetoněmecké strany, tak pro české politiky. 

Ani drtivé vítězství SdP nepřimělo české politiky považovat Henleina za zvlášť nebezpečného protivníka – vždyť přes proklamovanou jednotu nebyla SdP příliš soudržná a uvnitř strany soupeřily dvě frakce. Zpočátku měla navrch garnitura z okruhu konzervativně fašizujícího Kameradchaftsbundu, proti nim stáli radikální nacionalisté a nacisté, kteří těžili z podpory třetí říše, a s každým úspěchem nacismu v hitlerovském Německu rostl jejich vliv i v sudetoněmeckém hnutí.

Berlín zasahuje

Vztah samotného Henleina k nacismu a třetí říši se vyvíjel. Na manifestaci v České Lípě 21. října 1934 ještě veřejně odmítl nacionální socialismus a ujišťoval o své loajalitě k republice. V pozdějších letech toto smířlivé vystoupení označil za taktický manévr, aby nedal úřadům záminku jeho hnutí zakázat. Stejně vysvětloval důvody, proč nacionální socialisté nebyli zprvu u Henleinovců tolik vidět – měli totiž tříletý zákaz politické činnosti. Když v roce 1936 zákaz vypršel, Henlein několik bývalých činitelů DNSAP začlenil do vedení strany, čímž se ovšem prohloubil rozkol mezi starými kamarády a nacistickou frakcí.

Do sporu o nadvládu v sudetoněmecké politice nakonec významně zasáhla bezpečnostní služba třetí říše. V květnu 1936 rozeslal šéf bezpečnostního úřadu Reinhard Heydrich zprávu, v níž označil teze Othmara Spanna za nepřátelské a všechny jeho podporovatele za nebezpečné elementy. Heydrich kritizoval přímo i Kamarádský spolek, napsal: „Převaha Kameradenschaftu v sudetoněmeckém táboře ohrožuje zahraničně politickou koncepci říše, protože jeho autonomistická orientace má za cíl pošvýcarštění Československa a odcizuje sudetské Němce nacistickému režimu.“

Obětoval kamarády

Henlein se musel rozhodnout. Staří spolubojovníci z Kamarádského spolku se mu stávali přítěží, stejně jako učení muže, který tento spolek před časem spojil. Dne 26. srpna 1936 napsal Henlein dopis do Vídně profesoru Spannovi: „Situace je dnes taková, že všechno, co souvisí s Vaším jménem a s Vaším učením, se setkává s ostrým odmítnutím. Z pozice své politické odpovědnosti jsem nucen se na Vás obrátit s naléhavou prosbou, abyste přerušil veškeré kontakty se sudetoněmeckým prostředím a zanechal působení na vývoj u nás.“

Nezůstalo jen u dopisů. Henlein své nejbližší spolupracovníky jednoduše obětoval. Walter Brand byl poslán na méně významné místo vyslance strany do Velké Británie a jeho post zaujal radikálnější a říši nakloněný Karl Hermann Frank. Ještě hůře dopadl Heinz Rutha. K jeho pádu dopomohly paradoxně československé úřady, které ho v říjnu 1937 zatkly a obvinily z homosexuality a zneužívání nezletilých. Rutha byl vyloučen ze strany a Henlein se od něj mohl distancovat.

TIP: Čistokrevné manželství: Jaký vliv měla Lina na kariéru Reinharda Heydricha?

To otevřelo dveře nacistům do vedení SdP a nejpozději na podzim 1937 se k nacismu otevřeně přihlásil také Henlein. Svůj příklon potvrdil 9. listopadu 1937 dopisem Hitlerovi. V této Zprávě pro Vůdce a říšského kancléře ujistil předseda SdP říšského kancléře o své loajalitě k Německu a vyjádřil přání, „aby se řešení otázky německé menšiny v ČSR ujala říše“.  Henleinova SdP se tak dala zcela k dispozici Adolfu Hitlerovi a jeho plánům na rozbití Československa.

Vládce Sudet

Abychom dopověděli Henleinův příběh, trochu předběhneme tok našeho vyprávění. Poté, co byly Sudety mnichovskou dohodou ze září 1938 přičleněny k hitlerovskému Německu, SdP splynula s říšskou NSDAP. Konrad Henlein však mužem číslo jedna v Sudetech zůstal. Již první den po obsazení československého pohraničí byl jmenován takzvaným říšským komisařem pro sudetoněmecká území, hned 30. října 1938 župním vedoucím (Gauleiter) NSDAP v Sudetech a konečně po oficiálním vytvoření Sudetské říšské župy v březnu 1939 i jejím říšským místodržícím. A když Hitler ve stejném měsíci obsadil zbytek českých zemí, dostal Henlein ještě na krátkou dobu funkci šéfa civilní správy nově zřízeného Protektorátu. 

Nacistickou éru prožil většinou v Liberci, kde bylo sídlo jeho úřadu. Přitom neměl vždy pevnou pozici. Počátkem roku 1940 musel ve své župě přihlížet stranické čistce, která od moci odstavila další jeho staré spolubojovníky, již byli nahrazeni funkcionáři přímo ze staré říše.

TIP: Když republika pláče: Jak vypadalo obsazování pohraničí roku 1938?

V čele Sudet zůstal až do hořkého konce, zachoval věrnost Hitlerovi a jeho nacistické politice, která ho vynesla na vrchol. Ve svém posledním rozhlasovém projevu 6. května 1945 apeloval na sudetské Němce, aby „zachovali věrnost říši, zůstali na svém místě a splnili svou vlasteneckou povinnost“. Avšak již druhý den odjel vyjednávat s Američany o uznání Sudetské župy ze strany USA a jejím obsazení americkými vojsky. Američané ho zajali a jako válečného zločince převezli do vazební věznice v Plzni. Tam Henlein 10. května 1945 spáchal sebevraždu, když si podřezal žíly. Použil k tomu skla z obrouček svých typických kulatých brýlí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

V tradiční koridě jsou přesně určené nástroje, které má matador k dispozici. V první fázi se používají kopí varas a pláštěnka capote, v další pak barevné tyče s háky banderillas. V závěrečné části přichází ke slovu muleta, meč espada či dýka puntilla.

Historie

Expert ochrany přírody připravuje sterilizační šipky pro hrochy v Kolumbii

Věda

Hladina kyslíku v atmosféře podstatně vzrostla, až když před 2,5 miliardami let na Zemi konečně poklesla intenzita „deště meteoritů“.

Vesmír

Tato stíhačka Ki-43 se dochovala v leteckém muzeu v americké Pimě.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907