První stočený med: Medomet Franze von Hruschky změnil způsob získávání medu

14.09.2022 - Libor Hruška

Jak získat med z včelích plástů, aniž by došlo k jejich nevratnému poškození? Dodnes užívané řešení nabídl penzionovaný důstojník rakouské armády s moravskoslezskými kořeny Franz von Hruschka. Jeho vynález, takzvaný medomet, od základů proměnil celý včelařský obor…

<p>Energeticky bohatý med je pro včely životně důležitý – ročně ho v každém větším úlu vyrobí i spotřebují řádově několik set kilogramů. <em>(foto: Pixabay, CC0)</em></p>

Energeticky bohatý med je pro včely životně důležitý – ročně ho v každém větším úlu vyrobí i spotřebují řádově několik set kilogramů. (foto: Pixabay, CC0)


Reklama

„Hruschka je myslící hlava s vysloveným nadáním,“ hovořili o pozdějším slavném vynálezci už jeho nadřízení v rakouské armádě. „Volný čas i skrovné své prostředky věnoval tomu, aby sestrojil přístroj, jímž bylo by možno rychle a přesně kresliti podle přírody a který by se hodil pro malbu krajin i osob. Roku 1844 tvořivý jeho duch vymyslil člun, na kterém bylo možno plaviti se vesly i plachtami.“ Vynález medometu z roku 1865 tedy zdaleka nebyl prvním ani posledním Hruschkovým zlepšovatelským počinem

Cukr z medu?

V roce 1865, kdy byl vídeňský rodák Franz von Hruschka (1819–1888) velitelem vojenské posádky ve městě Legnago, které leží necelých sto kilometrů jihozápadně od Benátek, se již mohl považovat za zkušeného včelaře – včely totiž choval od poloviny padesátých let 19. století.

Z mnoha indicií vyplývá, že právě toho roku jej napadlo k získávání medu z plástů využít odstředivou sílu. Ještě v článku, který byl otištěn v Eichstättských novinách včelařských 1. července 1865, sice radil kolegům, aby dobývali med seříznutím plástů až k mezistěně, avšak několik měsíců poté už lahodnou tekutinu „ždímal“ primitivní trychtýřovou odstředivkou.

Jen domýšlet se můžeme, jak Hruschka na nový postup přišel. Existuje sice legenda, že jej inspirovalo dítě, které roztočilo proutěný košík s medovými plásty, ta je ale s největší pravděpodobností smyšlená. Hruschka byl technicky nadaný, navíc se již dříve zajímal o odstřeďovací stroje, které byly jako novinka zaváděny do cukrovarů. Napadlo ho totiž, že by pomocí odstředivé síly mohl proměnit med v pevnou hmotu podobnou cukru a tím prodloužit jeho trvanlivost.  

Odšpuntovat a vyprázdnit

Poprvé předstoupil Franz Hruschka se svým vynálezem před odbornou veřejnost na 14. sjezdu německých a rakouských včelařů, který probíhal od 12. do 14. září 1865. Včelaři se tentokrát sešli v brněnském novorenesančním pavilonu zvaném Kasino, jenž byl v roce 1856 postaven v tamějším Lužáneckém parku. Na svou dobu velice moderně vybavená budova fungovala jako jedno z center brněnského společenského a kulturního života: konaly se tu koncerty, výstavy, přednášky a hrálo se i divadlo.

Průběh Hruschkovy přednášky, která se uskutečnila ve středu 13. září, podrobně popsal jeho životopisec Jaroslav Rytíř. Podle něj vynálezce odpověď na otázku, jak dobývat med z plástů, aniž by byly poškozeny, viděl ve „využití síly odstředivé“.

Přítomné včelaře se pak jal přesvědčit jednoduchým pokusem. „Mám tu menší přístroj, který (…) jsem přinesl jen proto, abych ukázal základní myšlenku,“ uvedl Hruschka praktickou část své přednášky a představil přítomným včelařům svůj „kapesní“ medomet.

Jednalo se o nálevkovitou nádobu zavěšenou na třech provazech. Na širším konci byla položena mřížka, která při točení bránila potrhání na ní položených plástů, užší konec byl zaslepen zátkou. Hruschka přístroj roztočil nad hlavou a po odšpuntování vypustil z trychtýře čirý med do sklenice. Plást zůstal nepoškozen a možná právě tahle nezapomenutelná scéna se později stala základem legendy o děvčátku s roztočeným košíkem.

Osm rámků

Malý nálevkovitý medomet byl pouze názornou pomůckou, která měla demonstrovat princip, na kterém by fungoval větší, osmirámkový přístroj. Ten jeho vynálezce představil zatím pouze na výkresech, v nichž jej popsal jako „vodorovný kotouč s mechanismem zcela obyčejného vodního kola. Na kraji kotouče stojí osm sloupků, kolem nichž je napjata drátěná síť, tvořící zcela pravidelný osmiúhelník. Pověsíte-li odvíčkované plásty za přečnívající loučky na hlavice sloupků tak, aby ležely po vnitřní stěně sítě, a otáčíte-li kotoučem tak rychle, aby na vteřinu připadlo aspoň šest obrátek, budou plásty v jedné nebo dvou minutách úplně prázdny. Med zachycuje se na stěnách válcovitého bubnu a dvěma otvory stéká do nádoby, kterou pod stroj postavíme.“

Hotový přístroj, který v říjnu 1865 dostala k posouzení komise včelařského odboru Moravskoslezské hospodářské společnosti, byl skutečně robustním zařízením. Stabilitu mechanismu, namontovaného na masivním, skoro metr vysokém stole, zajišťovalo mimo jiné i závaží z kamenů. Na délku měřil 2 metry a na šířku 1,4 metru, od čehož se odvíjela i jeho vysoká cena 72 zlatých.

Komise konstatovala, že „včelařství zůstane vždy zábavným vedlejším zaměstnáním méně zámožných lidí, a ti hledají přístroje laciné a pohybné“. Jejím členům se nezdála ani samotná funkčnost medometu. Přístroj vytočil ze čtyř postupně vložených plástů různého stáří med velmi nedokonale, a navíc je potrhal, takže nebyly dál k použití. Hruschka tak sice odjížděl z Brna do Benátska rozladěn, zas tak špatné zprávy si ale domů nevezl. Prototyp selhal, ale význam vynálezu jako takového nikdo nezpochybňoval. 

Vynálezcův odkaz

Ke cti Franze Hruschky budiž uvedeno, že svůj vynález dal včelařům plně k dispozici prostřednictvím popisu a nákresů, které uveřejnil v odborném včelařském tisku. Již na sklonku šedesátých let 19. století se tak jednotliví výrobci snažili nejen o výrobu kopií Hruschkova zařízení, ale i o jeho různá vylepšení. Snahy o konstrukci co nejdokonalejšího medometu neutichají ani v dnešní době, jak o tom svědčí stále modernější a výkonnější stroje renomovaných firem.

TIP: Tajemství sladkého zlata: Proč se med nikdy nezkazí?

Původní zařízení na ruční pohon dnes ve značné míře nahrazují elektrické medomety. Trh nabízí různé typy, které se liší především postavením rámků k ose a umístěním osy samotné. U všech typů vystřikují během několika minut z buněk kapičky medu na stěnu medometu, odkud stékají na dno, opatřené výpustním ventilem. Ten v případě jednoduchého medometu směřuje nad síto a do dekantační nádoby, kde dochází k hrubému čištění vytočeného medu, nebo je v průmyslových provozech napojen na hadici, směřující do velkokapacitního dekantačního tanku.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907