Ptakopyskové jsou stejným dílem úžasní i podivní. Zatímco jejich těla působí, jako by je někdo doslova sešil z více zvířat, svými vlastnostmi stojí na pomezí světa plazů a savců. Zcela po právu tak patří mezi nejzvláštnější tvory na planetě
Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) na první pohled připomíná fiktivní zvíře, které vzniklo „sešitím“ několika druhů – a Britové zmíněný názor koncem 18. století poprvé vyřkli nahlas: Když v roce 1798 doputovala na starý kontinent kožešina a kresba ptakopyska, jejímž autorem se stal guvernér Nového Jižního Walesu kapitán John Hunter, evropští vědci si mysleli, že si z nich vystřelil. George Shaw, který se následně zasloužil o první vědecké popsání živočicha, přiznal, že ani on se zprvu neubránil pochybnostem – do kožešiny se dokonce pustil nůžkami a hledal v ní stehy… Od té doby jsme se již ujistili, že ptakopysci opravdu existují. Nic to ovšem nemění na faktu, že jde o naprosto unikátní tvory.
Ve srovnání s ostatními savci mají velmi pomalý metabolismus a tělesnou teplotu pouhých 32 °C, údajně v důsledku pozvolné adaptace na drsné životní podmínky. Samice navíc nerodí živá mláďata: V bezpečí nory naklade obvykle 2–3 vejce a následně o ně pečuje. Potomci se vyklubou zhruba po 10 dnech a přichytí se na matku, jíž se začne ze záhybů kůže na břiše vylučovat mléko.
Jedná se o noční lovce, kteří se živí masem. Kořist běžně chytají ve vodě, kde jim pomáhá elektrolokace: Pod hladinou zavírají oči, uši i nozdry a orientují se výhradně hmatovými čidly na čumáku i díky schopnosti vnímat drobné elektrické výboje jiných organismů. V případě savců jde o výsadu řádu ptakořitních, kam patří ještě ježury rovněž obývající Austrálii.
TIP: Neobvyklý zdravotník: Mléko ptakopysků v boji s rezistentními bakteriemi
Přestože je ptakopysk vědecky popsán už přes 200 let, stále se o něm dozvídáme nové věci: V roce 2020 například biologové zjistili, že tento podivný savec ve tmě v ultrafialovém světle vydává slabé záření. Začlenil se tak do velmi úzké společnosti vačice virginské a amerických létajících veverek. Za normálních okolností totiž tzv. biofluorescenci pozorujeme hlavně u rostlin, hub, hmyzu a některých ptáků.
Teprve začátkem roku 2021 se vědcům podařilo přečíst 96 % genomu ptakopyska a odhalili v něm pojítka nejen s říší savců, ale i ptáků a plazů. Jde o pozůstatek evolučního vývoje z období asi před 280 miliony let, kdy se od společného předka dnešních plazů, ptáků a savců oddělila skupina plazů se savčími rysy. Z ní se po dalších 200 milionech let vyčlenili ptakořitní, tedy již plní savci, kteří však stále kladou vejce. Neproběhl u nich vývoj placenty ani přímého porodu, a v daném ohledu tak zůstali „plazy“.
Shutterstock
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)