Puma americká: Houževnatá královna americké fauny

04.06.2022 - Jaroslav Petr

V sousedství lidí má puma těžký život a proto se jim velkým obloukem vyhýbá. Přes všechny překážky a skutečnosti, že je stále lidmi pronásledovaná, se pomalu vrací i do oblastí, kde ji člověk před více než stoletím vyhubil

<p>Dvojice mladých pum – sourozenců. Natržené ucho jedné z šelem nasvědčuje, že hrátky dorůstajících predátorů mohou být dost „ostré“.</p>

Dvojice mladých pum – sourozenců. Natržené ucho jedné z šelem nasvědčuje, že hrátky dorůstajících predátorů mohou být dost „ostré“.


Reklama

Politické debaty mají své fanoušky, ale pumy americké (Puma concolor) k nim rozhodně nepatří. I letmé zaslechnutí diskuse na politické téma je vyděsí. Hrůzu nenahánějí šelmám populistické sliby nebo prázdné fráze, ale samotné lidské hlasy.

Úprk před politiky

O účinku lidského hlasu na pumy se přesvědčili američtí zoologové při zvláštním terénním experimentu. Prostřednictvím zařízení GPS připevněného ke speciálnímu obojku sledovali sedmnáct pum obývajících kalifornské hory. Když GPS hlásilo, že šelma zůstala přes noc na jednom místě, znamenalo to s vysokou pravděpodobností jediné: Puma tam strhla větší kořist a oddává se hodům. Přes den šelma úlovek opouští a stahuje se do ústraní, kde má klid na zažívání a další noci se pod rouškou tmy k potravě vrací.

Vědci toho využili, mršinu našli a umístili na ni automatickou kameru. Když se večer puma vrátila ke kořisti, kamera ji zaznamenala a na dálku pustila do reproduktoru uschovaného v křoví buď tlumenou nahrávku politické debaty, nebo kvákání žab. I velmi tichý lidský hovor kočku spolehlivě zahnal. Žabí hlasy ji v hodech nijak nerušily.

Puma vyrušená lidskými hlasy ve většině případů kořist definitivně opustila a už se k ní nevrátila. Přitom na klidných místech se pumy vracejí k úlovku i po několik nocí a na celé tohle „období hodů“ přeruší další lovecké aktivity.

Hazard v blízkosti lidí

Puma patří k vrcholovým predátorům a v americké přírodě nemá vážného nepřítele. Vlci, medvědi grizzly nebo jaguáři si troufnou jen na mladé kusy nebo naopak starou, nemocnou či poraněnou pumu. Občas ovšem dochází mezi pumami ke kanibalismu, ale i v těchto případech jsou oběťmi buď mladá zvířata, nebo různě handicapovaní jedinci. Jedinou skutečně významnou smrtící hrozbu představuje pro pumy člověk. Plných devadesát procent úmrtí těchto impozantních koček padá v USA a Kanadě na vrub lidí a jejich aktivit. Zvířata přitom nepadnou vždy jen po zásahu z lovecké pušky. Bývají například často sraženy auty, když se pokusí přeběhnout silnici.

Pumy jsou si nebezpečí spojených s člověkem dobře vědomy a „pánu tvorstva“ se vyhýbají velkým obloukem. Je to patrné nejen ze sledování šelem nesoucích na obojku GPS. V blízkosti obydlí nebo rušných silnic se jen málokdy najdou značky, kterými si pumy ohraničují revír – škrábance od drápů v kůře stromů, močí nasáklé hromádky listí nebo prostě jen hromady nejrůznějšího smetí, které puma navrší hrabáním zadníma nohama. Také místa pro noru si pumy vybírají tam, kam lidé zabloudí jen vzácně. Zvláště to platí o norách, jež si březí samice připravují pro porod a následnou péči o mláďata.

Do těsnějšího sousedství lidských sídel pumy vyrážejí, jen když je k tomu donutí mimořádná situace. Takhle riskují například mladí samci při hledání vlastního teritoria. Podobně loví v blízkosti lidí i samice pečující o odrůstající mláďata. Matka pro ně potřebuje hodně potravy a v krajní nouzi se pak pustí i do vysoce hazardní mise.

Vyrušená puma zabíjí víc

Jako vrcholový predátor má puma na přírodu zcela zásadní vliv. Tam, kde z krajiny vymizela, se přemnoží velcí býložravci, kteří pak spásají křoviny v takové míře, že někde zůstávají pod stromy už jen traviny a byliny. Tento podrost na konci vegetační sezóny usychá a mrtvá rostlinná hmota se tu hromadí. To jsou příhodné podmínky pro vznik rozsáhlých lesních požárů.
Pumy zdaleka neovlivňují jen početní stavy velkých býložravců. Pokud tito vrcholoví predátoři v krajině chybí, vytváří se volný prostor pro menší šelmy, jako jsou lišky, skunkové, jezevci, oceloti a další. Jejich populace rostou, což vede k poklesu stavů drobných savců a ptáků.

TIP: Dřímající patogen: Pumy v národním parku Yellowstone čelí morové nákaze

Jak ukazují nejnovější výzkumy, závažné dopady může mít na přírodu i pouhé rušení pum od kořisti. Šelma se na dané místo už nevrátí. S vysokou pravděpodobností vyrazí znovu na lov a zabije další kořist. Rušené pumy proto uloví o třetinu víc zvířat než šelmy žijící v klidných oblastech. To se následně promítne do stavů velkých býložravců, jako jsou jeleni nebo jelenci, a samozřejmě i do stavu vegetace v krajině.

Kladný hrdina indiánských legend

Puma je v Novém světě savcem s bezkonkurenčně nejrozlehlejším areálem rozšíření. V předkolumbovské Americe sahaly jeho hranice od pobřeží Pacifiku na západě po pobřeží Atlantického oceánu na východě. Na jihu se puma dodnes vyskytuje až po jižní Argentinu a Chile, na severu pak žije až po kraje jihovýchodní Aljašky.

Původní obyvatelé Ameriky věděli, že se puma člověku nejraději zdaleka vyhne, a neměli z této šelmy strach. V indiánských pohádkách vystupuje puma jako kladný hrdina. Některé kmeny od tohoto zvířete odvozovaly svůj původ, jiné ji stavěly do čela armády hodných duchů, jež chránila svět před zlem. Jihoameričtí Kečuové dodnes věří, že když zahlédnou pumu, přinese jim to štěstí. Snad jen kmeny ze severozápadního pobřeží Severní Ameriky podezíraly pumu ze spojení se zlými čaroději a temnými silami.

Útěk do hor

S příchodem Evropanů a rozvojem chovu dobytka se stal z pumy veřejný nepřítel a šelmě nastaly zlé časy. Rančeři pumy cíleně hubili podobně jako vlky. Ke slovu přišly pušky, pasti i otrávené návnady. Systematické pronásledování a změny v krajině vytlačily pumy do řídce obydlených horských oblastí. Naštěstí jsou tyto kočky ve velkých nadmořských výškách jako doma. V jihoamerických Andách vystupují i nad hranici 4 000 metrů nad mořem.

Dnes se pumám v horách amerického Západu vede poměrně dobře. Jejich populace se rozrůstají. Mladá zvířata jsou nucena hledat si revíry na nových územích a posouvají se stále dál na východ. Díky tomu sílí populace pum v amerických státech Severní a Jižní Dakota i Nebraska. V blízké době můžou pumy znovu vytvořit stabilní populace i ve státech Arkansas a Missouri.

Neznamená to, že by pumy byly před člověkem v bezpečí. Naopak, počty ulovených šelem neustále rostou. Jestliže v roce 1982 bylo v deseti státech na západě USA uloveno 931 pum, na počátku 21. století se už roční počet ulovených šelem v těchto státech přehoupl přes tři tisíce. Například v Texasu je povolené lovit pumy po celý rok a výjimka neplatí dokonce ani pro mláďata.

„Poslední mohykáni“ Floridy

Z východu Severní Ameriky pumy prakticky zmizely. Posledním živým mementem jejich zašlé slávy je malá izolovaná populace na jihu Floridy, někdy považovaná za samostatný poddruh s vědeckým názvem Puma concolor coryi. Potřebný klid nacházejí šelmy v národním parku Everglades, kde se jejich výskyt zdaleka neomezuje jen na lesnaté oblasti. Pumám se vede dobře i v bažinách a mokřadech, protože jsou to výborní plavci.

Ještě nedávno balancovala floridská puma na pokraji vymření. V roce 1990 žilo na poloostrově asi padesát kusů. Na sever od řeky Caloosahatchee, jež tvoří severní hranici evergladeských bažin, však trvale nežila ani jediná. V rámci malé populace plodili potomstvo blízce příbuzní jedinci a to se začalo na floridských pumách projevovat výraznými známkami degenerace. Samcům drasticky klesal počet spermií, samice nedokázaly odchovat mláďata. Častý byl mezi floridskými pumami také výskyt srdečních vad.

Oživení novou krví

Nápravu do floridské populace přinesla až introdukce pum z jiných částí Ameriky. Dnes se počty zdejších pum odhadují na 120 až 230 kusů. V létě roku 2017 zachytily fotopasti dospělou samici s dvěma mláďaty na sever od Caloosahatchee. Ochránci přírody jásají, protože odchování mláďat severně od bažin Everglades považují za klíčový moment pro záchranu floridských pum. Naposledy tu bylo něco podobného k vidění v roce 1973. Od té doby se na sever od Caloosahatchee zatoulali nejvýše jednotliví samci. Mnozí za tenhle výlet zaplatili životem, když skončili pod koly automobilů. Zdálo se, že vodní tok představuje pro pumy nepřekonatelnou bariéru. Tu však nyní šelmy zřejmě „prorazily“.

Vyhráno ovšem floridské pumy ještě zdaleka nemají. K tomu, aby definitivně slezly hrobníkovi z lopaty, je zapotřebí, aby na území Floridy a sousední Georgie žily aspoň tři populace čítající nejméně 240 kusů. Odborníci přitom upozorňují na fakt, že o čistokrevnosti floridských pum už nelze mít iluze. Jako nejživotaschopnější se ukazují právě kříženci původních a dovezených pum.

Život na letním i zimním bytě

Pumy jsou samotáři. S výjimkou raného mládí, kdy žijí společně se sourozenci a matkou, a období námluv, jež se obvykle neprotáhne na déle než týden, se tyto šelmy zdržují ve svých revírech a kontaktům s jinými příslušníky vlastního druhu se vyhýbají.

Revír samic mívá rozlohu kolem 140 kilometrů. Samci ovládají teritorium v průměru dvakrát tak velké a obvykle se jeho hranice prolínají s revíry dvou samic. Hustota osídlení krajiny pumami se tak pohybuje kolem jednoho zvířete na 50 kilometrů čtverečních. Hodně však záleží na tom, jak je revír bohatý na zvěř, jaké nabízí podmínky pro zbudování doupěte a nakolik jsou tu pumy rušeny lidmi. Nejmenší revíry mohou mít rozlohu i kolem 25 kilometrů čtverečních; ty největší se mohou rozkládat na ploše 800 kilometrů čtverečních. Někde mají pumy letní a zimní revír a se změnou ročních období jsou pak nuceny na podzim migrovat z „letního bytu“ na zimoviště a na jaře se zase vracet zpátky.

Lov bez extrémní námahy

Život pumy je energeticky náročný. Pohyb v členitém horském terénu šelmu vyčerpává, a proto se pátráním po potravě nezabývá déle než dvě hodiny denně. Mnohem víc času věnuje trpělivému čekání v úkrytu. Vybírá si k tomu vyvýšená místa, např. skaliska nebo koruny stromů. Když se k číhající šelmě přiblíží nic netušící kořist, vyráží puma k smrtícímu útoku. V tom okamžiku podává vrcholný výkon a její spotřeba energie raketově roste. Proto si nemůže dovolit větší počet útoků za den a při výběru místa pro atak musí brát ohled i na terén. Dobrý revír nabízí pumám nejen dostatek kořisti, ale také místa, kde se dá útočit bez extrémní námahy.

Puma přizpůsobuje sílu ataku typu kořisti. Někdy útočí na zvíře, které je větší a těžší než ona sama, a pak silami rozhodně nešetří. Opatrný přístup by se jí mohl vymstít. Jelen či jelenec by jí vyklouzli a utekli. Naopak, pokud se vrhá třeba na zajíce, neútočí plnou silou, protože na sveřepý atak by vynaložila zbytečně mnoho energie.

Pumy loví jeleny, jelence, mladé losy, ale i středně velká zvířata, jako jsou psouni nebo zajíci. V tropech šplhají do korun stromů za opicemi. V nouzi však tito vrcholoví predátoři nepohrdnou ani drobnými hlodavci, žábami a nejrůznějším hmyzem.

Mladé pumy vyrážejí do světa

K námluvám pum dochází v průběhu celého roku. Ve vyšších zeměpisných šířkách je hlavním obdobím pro plození potomků konec zimy a počátek jara. Mláďata se rodí po tříměsíční březosti a přicházejí pak na svět v létě, kdy je dostatek potravy. Při narození váží koťata pumy od 250 do 450 gramů a jsou slepá a hluchá. Kolem desátého dne se jim otevírají oči, uši a také se jim prořezávají první zuby. Od této chvíle aktivita koťat pum dramaticky roste a mláďata si spolu začínají hrát.

Obvykle bývají v jednom vrhu dvě až tři mláďata, ale výjimkou nejsou ani vrhy se šesti koťaty. Matka je kojí po šest týdnů, ale po odstavení ještě nejsou mladé pumy schopné samostatného života. Matku opouštějí obvykle až ve věku kolem jednoho roku, kdy se také snaží zabrat svůj vlastní revír. Samice mívá mláďata jen jednou za dva roky.

Velká malá kočka

Ačkoli se může hmotnost pumy přehoupnout přes metrák, zoologové ji řadí mezi tzv. malé kočky (Felinae). Puma není jedinou „přerostlou“ malou kočkou. Spolu s ní patří k podčeledi Felinae třeba i různé druhy rysů (Lynx). Pro kočkovité šelmy z této podčeledi jsou typické některé anatomické znaky, jako je holá špička čenichu nebo štěrbinovitý či okrouhlý tvar zorničky oka. Velké kočky (Pantherinae) mají čenich s výjimkou nozder porostlý srstí a zorničku kulatou.

TIP: Ocelot velký – Menší bratr jaguára musí čelit nástrahám lidské civilizace

Další typický anatomický znak malých koček představuje stavba jazylky. U velkých koček (např. u lva nebo tygra) se k jazylce upíná mohutný pružný vaz, který těmto šelmám dovoluje vydávat silný řev. Jazylka malých koček je celá zkostnatělá a tím je daný i zcela odlišný charakter jejich hlasových projevů. Mnohé druhy malých koček mňoukají. Pumy vydávají zvuk, který nám zní spíše vřeštivě. Předení zvládají jak velké, tak i malé kočky.

Mnoho jmen pro jednu šelmu

Zoologové pro tuto pumu americkou často používají jen samotné rodové označení puma bez druhového jména. Říká se jí rovněž kaguár nebo také kuguár, lev horský nebo lev stříbrný.

Jméno kuguár pochází z jazyka jihoamerických indiánů Guaraniů, kde znamená prostě „kočka“. Od indiánů jej zkomolené převzali Portugalci, od nich Francouzi a pak Angličané. S angličtinou se rozšířilo do světa. Jméno puma pochází z jazyka jihoamerických Kečuů, odkud se dostalo do španělštiny a pak i do dalších jazyků.

Puma americká (Puma concolor)

  • Řád: Šelmy (Carnivora)
  • Čeleď: Kočkovití (Felidae)
  • Podčeleď: Malé kočky (Felinae)
  • Poddruhy: Puma obývá obrovský areál na území Severní, Střední a Jižní Ameriky. Přizpůsobila se různým podmínkám a tím se rozdělila na několik poddruhů, které se liší velikostí, zbarvením i některými anatomickými znaky.
  • Velikost: Samice – hmotnost od 30 do 60 kg, délka těla od 85 do 130 cm, délka ocasu 60 až 80 cm, výška v kohoutku 60 až 70 cm. Samci – hmotnost od 35 do 120 kg, délka těla od 100 do 155 cm, délka ocasu od 60 do 80 cm, výška v kohoutku 60 až 70 cm.
  • Zbarvení: Svrchní část těla je žlutohnědá až šedohnědá, krk a hruď jsou bílé. Kolem růžového čumáku, za ušima a na konci oháňky je srst zbarvená černě.
  • Pohlavní dospělost: Samice – 2,5 roku, samci – 3 roky.
  • Délka života: Ve volné přírodě se může dožít 18 až 20 roků, v zajetí i vyššího věku.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vlčím smečkám v Yellowstonu se připisuje efekt tzv. trofické kaskády, tedy vzájemně zřetězených procesů vedoucích k obnově narušené přírody.

Příroda

Alžběta Gabriela Bavorská byla bavorská princezna a později belgická královna. V roce 1900 se provdala za dědice belgického trůnu Alberta I. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Šlechtic první historicky doložené čínské dynastie Šang byl před více než 3 000 lety z nejasných důvodů pohřben se zlatou maskou. (foto: China News ServiceCC0)

Věda
Zajímavosti

Testovací prototyp rakety Super Heavy B7 podstoupil 20. září důležitou zkoušku. Firma SpaceX provedla statický zážeh rovnou 7 motorů Raptor 2. (foto: SpaceXCC BY 4.0)

Vesmír

Hledá se leguán zelený, raději mrtvý. (foto: Wikimedia Commons, Hugoesteban14CC BY-SA 4.0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907