Kuskus skvrnitý je vačnatec veliký zhruba jako kočka domácí. Na Nové Guineji je jejich maso velmi oblíbené, což snad prozatím neznamená, že by byl tento druh bezprostředně ohrožen
O životě kuskusů skvrnitých (Spilocuscus maculatus) není mnoho zjištěno, ale většinu jejich potravy s největší pravděpodobností tvoří listí, i když byli spatřeni také při pojídání ovoce a květů. Velké špičáky naznačují, že alespoň zčásti se na jejich jídelníčku vyskytuje masitá potrava. Tomu by napovídala skutečnost, že zvířata držená v zajetí se krmila i kuřecím masem a psími konzervami.
Zatímco nad složením jejich potravy stále visí malý otazník, není žádných pochyb o tom, že oni sami se často stávají lovnou zvěří a jejich maso je mezi lidmi na Nové Guineji velmi oblíbené. Podle dostupných informací však v zatím neprostupných lesích tohoto exotického ostrova žije kuskusů dostatek a druh je zařazen mezi ty nejméně ohrožené tvory.
TIP: Krev sající příšera Chupacabra – Pravda o tajemné krvežíznivé zrůdě
Dospělý kuskus skvrnitý měří na délku zhruba 40 centimetrů a i s ocasem dvojnásobek. Váha by při zjišťování hmotnosti tohoto druhu ukázala od 1,5 do 3,5 kilogramu. Stejně jako ostatní zástupci čeledi kuskusovitých (Phalangeridae) mají silné nohy, které jim pomáhají v pohybu na stromech. Ve větvích stráví prakticky celý svůj život a většinou nevyhledávají společnost jiných zvířat svého druhu. Jsou velmi teritoriální a dokážou se agresivně bránit nejen proti potravinovým konkurentům, ale rovněž proti predátorům – především hadům a dravým ptákům.
Shutterstock
VědaFosilie ptakoještěra Balaenognathus maeuseri byla nalezena v německém lomu a byla popsána paleontology z Anglie, Německa a Mexika. (ilustrace: University of Portsmouth, Megan Jacobs, CC BY-SA 4.0)
HistorieRatibořický zámek pravděpodobně zažil nejedno dostaveníčko paní kněžny s Metternichem… (Wikimedia Commons, Kozuch, CC BY-SA 3.0 + Wikimedia Commons, CC0)
VědaV roce 2022 bylo objeveno pouhých 13 případů infekce vlasovcem medinským. Ještě v 80. letech minulého století jich byly miliony. (foto: The Carter Center, Louise Gubb, CC BY 4.0)