Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (2)

26.03.2019 - Zbyněk Válka

Neoficiální titul stíhacího esa se zrodil během první světové války a zůstává označením elity. Objevil se s pozvolnou přeměnou pilotů ze statečných dobrodruhů a samotářů na efektivní válečné nástroje

<p> Mnoho prvoválečných pilotů mělo po válce problém s uplatněním. Ne tak Hermann Göring, jenž dosáhl 22 vítězství a po roce 1918 se spřáhl s nacisty.</p>

 Mnoho prvoválečných pilotů mělo po válce problém s uplatněním. Ne tak Hermann Göring, jenž dosáhl 22 vítězství a po roce 1918 se spřáhl s nacisty.


Reklama

Rozdílné pojetí přístupu ke vzdušnému boji si můžeme přiblížit nejlépe na příkladu dvou letců – nejmilovanějším letcem Francie se stal Georges Guynemer, jenž však v počtu sestřelů skončil až za René Fonckem. Komise jej původně pro vojenskou službu neuznala vhodným kvůli chatrnému zdraví, ale on trval na svém – vždyť v letadle se přece sedí!

Předchozí část: Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (1)

Nakonec úředníky přesvědčil, začal jako mechanik a svou tvrdohlavostí se do pilotní kabiny nakonec doslova vnutil. Nezačal ale nijak šťastně – rozbil několik letadel, než v roce 1915 dosáhl prvního sestřelu. O Gyunemerovu stylu boje vypovídá například fakt, že po střetu s deseti nepřáteli se jeho téměř stovkou zásahů poničený stroj doslova rozpadl poté, co přistál. V kokpitu jej provázelo téměř neuvěřitelné štěstí – po návratu z letu mu dokonce z rukavice vypadl nepřátelský projektil! Miláček Francie bojoval s nepřáteli stejně urputně jako s vlastním zdravím. 

Velký lovčí a opatrný Fonck 

Brzy si vysloužil přezdívku „Velký lovčí“ a obdržel snad všechna dosažitelná vyznamenání. Když se 11. září 1917 nevrátil z jednoho letu, truchlila celá Francie. Němce Kurta Wissemanna, který si cenný skalp nárokoval, pár dní nato sestřelil René Fonck. Ani sto let od jeho zmizení se s jistotou neví, jak Guynemer vlastně skončil, a tak vznikla legenda, že létá dodnes. 

Protikladem skromného Guynemera se stal jeho mstitel René Fonck. Zatímco „Velký lovčí“ se bil vždy i na hranici vlastního vyčerpání a neváhal se vrhnout do boje s jakoukoli přesilou, Fonck ztělesňoval pragmatického lovce. Osobně nebyl mezi svými spolubojovníky pro svou sebestřednost příliš oblíbený, ale jeho skvělé výsledky mu upírat nelze. Odvahu spojoval s precizním odhadem situace a dosahoval pravidelně i několika vítězství během jednoho letu.

Jeho „koníčkem“ se stalo šetření municí – snažil se vystřílet co nejméně ran na zničení kořisti. Navíc se pragmaticky vyhýbal nepřehledným soubojům v zatáčkách, v nichž i ti nejlepší riskují, že ve všeobecném zmatku někoho přehlédnou. I proto média milovala víc Guynemera či Charlese Nungessera. Jiná esa to však s odvahou až přeháněla, což dokládá vcelku zbytečná smrt mladého rodáka z Arizony Franka Luka – specialisty na pozorovací balony. Poté, co jeho stroj sestřelili nad územím nepřítele, postavil se německé pěchotě se svým coltem a padl.

Kanaďan William Barker obdržel jako jeden z devatenácti letců Viktoriin kříž a jeho odvaha se stala příslovečnou. Nad hlavami vlastních pěšáků svedl heroický souboj ve svém Sopwithu Snipe s drtivou přesilou 15 Fokkerů D.VII, jejichž počet v legendách narostl až na 60! Než jeho rozstřílený stroj řízeně(!) přistál, zraněný Barker dokázal sestřelit pět nepřátel. I rakouské eso Josef Kiss vzalo s sebou při posledním letu tři stroje protivníka. 

Symboly i nápisy

Někteří letci se rádi zviditelňovali různými symboly, které si kreslili na své stroje. Střídmí Britové si obecně na zmalovaná letadla nepotrpěli, což překvapivě neplatí u jinak pragmatických Němců. Ne nadarmo se císařským letkám říkalo létající cirkusy (byť existovaly i jiné důvody). Pestré odlišení jednotek doplňoval i osobní marking jednotlivých stíhačů. Richthofenův rudý Fokker Dr. I nebyl žádnou výjimkou – Ernst Udet „sedlal“ bílo-červený stroj, na bílém létal zase pozdější maršál Luftwaffe Hermann Göring.

Pokračování: Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (3)

Černému albatrosu Eduarda von Schleicha měly podle Francouzů pomáhat duše padlých německých letců. Nechyběly ani provokující nápisy. Friedrich Kemf provokoval nepřítele textem „Už si mě pamatuješ?“ vyvedeným přes celé spodní křídlo svého trojplošníku, což trošku zavání rytířským hecováním. Německá osádka napsala na kořistní Bristol F2b přes celé rozpětí křídel německy „Nestřílejte, dobří lidé“. Příliš to ale nepomohlo, protože byla okamžitě sestřelena. O něco střídmější Francouzi se spokojili (s výjimkami) se symboly na trupu, stejně jako Rusové, Rakušané či Američané.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jenom přístav nestačí

Severní Amerika
kdy: 1803
cena: 5,95 miliardy korun

Obrovské území o rozloze 2 140 000 km², jemuž se v 18. století říkalo Louisiana, představovalo od kolonizace Severní Ameriky žhavou oblast evropské politiky a nadvládu nad ním si postupně předávala Francie se Španělskem. V roce 1800 jej sice získal zpět pod kontrolu Francouzů Napoleon Bonaparte, nicméně jeho zemí zmítaly nepokoje a válka s Brity, což vojevůdce přivedlo na myšlenku prodat Louisianu Američanům. Svým rozhodnutím nahrál do karet tehdejšímu prezidentovi Thomasi Jeffersonovi, který o koupi území již dlouho usiloval – jeho součást totiž tvořila strategicky významná řeka Mississippi a také přístav v New Orleans: Podle původního plánu měly Spojené státy koupit pouze zmíněné město, ale po poradě s delegáty Jamesem Monroem a Robertem Livingstonem se jejich zájem rozšířil na celou Louisianu

V roce 1803 skutečně došlo k prodeji v přepočtu za 5,95 miliardy korun a navrch USA odpustily Francii dluh ve výši 1,9 miliardy korun. Díky tomuto obchodu se přitom rozrostly takřka dvojnásobně: Na novém území vznikly státy Louisiana, Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas či Nebraska, ale zahrnuje rovněž části Severní i Jižní Dakoty, Montany, Wyomingu, Colorada, Minnesoty či Texasu. 

Zajímavosti
Věda

Arthur Schopenhauer (1788–1860 byl německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie. Výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mimo jiné například Friedricha Nietzscheho.

Historie

Srdcem vesnice se stala vždy masivní mešita, postavená spíš jako kasárna – včetně zbrojnice a zásob obilí.

Cestování

Vojáci trávili v zákopech dlouhé dny a nejvíce je deptaly nekonečné hodiny nudy.

Válka

Aguas Zarcas, páchnoucí kosmická hrouda hlíny.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907