Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (3)

29.03.2019 - Zbyněk Válka

Neoficiální titul stíhacího esa se zrodil během první světové války a zůstává označením elity. Objevil se s pozvolnou přeměnou pilotů ze statečných dobrodruhů a samotářů na efektivní válečné nástroje

<p>Britové dopřáli největšímu německému esu – Manfredu von Richthofen — pohřeb se všemi vojenskými poctami.</p>

Britové dopřáli největšímu německému esu – Manfredu von Richthofen — pohřeb se všemi vojenskými poctami.


Reklama

Sebelepšího pilota limitoval stroj, který mu armáda přidělila. Celou válku přečíslení Němci (Britové uvádějí, že měli dlouhodobou převahu 1:2, Francouzi dokonce 1:4) dokázali nepříteli řádně zatápět, protože těžili z technické převahy svých strojů. Fokker E.I až IV., sám o sobě jen průměrný letoun, měl jako první synchronizaci kulometu už v roce 1915, čímž vnesl do řad letců Dohody opravdovou paniku a období dominance císařského letectva bývá označováno jako takzvaný Fokkerův úklid.

Technika vede

Odpovědí byly na druhé straně jen improvizace a francouzské i britské ztráty narůstaly. Hvězdného Lanoa Hawkera uštval v jeho nevýkonném DH.2 Richthofen s výkonnějším albatrosem. Němce však nezvýhodňovala vždy jen technika, ale i špatně zvolená taktika nepřítele. Britové vedli zarputilý ofenzivní boj nad územím protivníka a trvali na pravidelných hlídkách, což umožňovalo vilémovským letcům vytvořit nejednou lokální převahu. V roce 1917 zažil Královský letecký sbor (Royal Flying Corps) takzvaný krvavý duben, když přišel o tolik strojů a letců, že některé letky byly během několika dnů zcela vybity.

Příliš nepomohlo, že k útvarům už dorazily i plně konkurenceschopné stroje. Přísun nedocvičených nováčků mnohdy znamenal pro Němce jen další snadné cíle, zatímco vyčerpaní veteráni dávno bojovali za hranicemi svých sil. Syndrom vyhoření tenkrát sice ještě nikdo neznal, ale osvícenější štábní důstojníci už na nervové problémy některých stíhačů z trvalého nasazení upozorňovali. 

Nervy nadranc 

Vrchní velení v té době odmítalo vydat osádkám již existující a prověřené padáky. Mnoho letců tak podstoupilo hroznou smrt v plamenech zcela zbytečně, což psychický tlak na jejich kolegy jen znásobilo. Aviatici sice mohli čas od času využít dovolené, při nichž byli přeživší hrdinové předváděni národu, ale u mnohých to rezignaci nad vlastním osudem nezvrátilo. Populární Albert Ball se sice odhodlaně vrhal do bojů, ale dopisy domů psal už jen o smrti.

To už bojová letadla dávno nepřipomínala křehké letouny z prvních měsíců konfliktu. Více než dvakrát tak rychlé, mnohem obratnější a početnější stroje dokázaly ovlivňovat výsledky bitev nejen pozorováním a řízením palby, ale také útoky na pozemní cíle. Ty ovšem znamenaly další probírku v řadách útočníků, kde kvalifikace a um pilota hrály mnohem menší roli než při vzdušném souboji. Piloti se tak dostávali příliš nízko a stávali se lákavým cílem pro palbu ze země. To se stalo osudným také Richthofenovi, který zahynul během honičky za stíhacím camelem. Německé eso kleslo příliš nízko a zabil jej jediný výstřel australského kulometčíka. A to „Rudý baron“ neustále před nízkým letem varoval... 

Nejen na západě

Letecké boje se, byť s nižší intenzitou než ve Francii a v Belgii, odehrávaly i nad Itálií či Ruskem. Celá řada leteckých es se tak zrodila také v rakousko-uherském letectvu a našli bychom mezi nimi i několik Čechů. Naši předkové sice nekralovali tabulkám nejlepších aviatiků habsburského soustátí, ale podepsali se na celkových výkonech c. a k. letectva.

Dokončení: Rytíři, nebo zabijáci? Každodennost stíhacích es za Velké války (4)

Sparingpartnera nejlepšího rakouského stíhače Godwina von Brumowského dělal Josef Novák a kolují pověsti, že mu český bonviván některá vítězství přenechal. O ctižádosti obou mužů jistě vypovídá také to, že Brumowského albatros měl na červeném trupu smrtihlava, zatímco Novákův iniciály milenky. Čechy bychom našli také na druhé straně barikády například ve francouzském letectvu. Sice nedosáhli takového skóre, ale poválečná čs. armáda v nich získala zkušené velitele pro nově vznikající letectvo rodící se republiky.

  • Zdroj textu:

    I. světová

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907