Šanghaj: Lepší život v čínské Paříži

25.09.2014 - Veronika Pešková

Zatímco jinde zuřily revoluční boje, město dobrodruhů, gamblerů, obchodníků s drogami, misionářů, gangsterů a dandyů vždy „tancovalo“. V roce 1949 se na dlouhé roky stalo temným svědomím komunistické Číny. Dnešní Šanghaj se však opět probouzí k životu


Reklama

Šanghaj leží na březích řeky Chuang-pchu na východě země a s více než 24 miliony obyvatel představuje nejlidnatější a největší čínskou metropoli. Současně jde také o největší světový přístav, kde se ročně přeloží přibližně 380 milionů tun nákladu. 

První zmínka o osídlení lokality zvané Chua-tching pochází z roku 960 z éry vlády dynastie Sung. Teprve v 11. století však byla původní vesnice povýšena na město, rozvinul se samostatný přístav a došlo i ke zřízení berního úřadu. V 16. století vybudovali místní lidé městskou zeď, jež je měla chránit před častými nájezdy pirátů. Až do 19. století ovšem Šanghaj představovala okresní město nevelkého významu. Zlom přišel v roce 1842, kdy Čína uzavřela s Británií po prohrané opiové válce (viz První opiová válka) tzv. nankingskou smlouvu. Vítězná evropská mocnost ustanovila město jedním z pěti přístavů, které se měly otevřít mezinárodnímu obchodu. Z Šanghaje tak brzy vyrostlo významné mezinárodní obchodní centrum. 

Na průsečíku Východu a Západu

Američané, Britové, Francouzi i Rusové zakládali v přístavech určených smlouvou své čtvrti s vlastní policií a soudními pravomocemi. Disponovali tam tzv. exteritorialitou, což znamenalo, že podléhali zákonům své domovské země. V Šanghaji se brzy zahraniční koncerny rozšířily tak, že – kromě staré části města obehnané zdí – „spolkly“ značnou část prostoru. Vyrostlo zde množství obchodů, luxusních hotelů a honosných tanečních sálů. Běžní občané však z blahobytu cizinců mnoho neměli. Nespokojenost a narůstající korupce i nerovná práva našla odezvu v myšlenkách marxistického hnutí. Právě v Šanghaji vznikla v roce 1921 Komunistická strana Číny. 

Město postupně získalo status samostatné provincie s 2,7 miliony obyvatel. Za druhé světové války jej okupovali Japonci a později se do metropole vrátila rudá moc, což znamenalo útlum rozkvětu na dlouhá desetiletí. Obrození nastalo až v roce 1990, kdy byla čtvrť Pchu-tung (ležící na opačném břehu řeky než samotné centrum) vyhlášena zvláštní hospodářskou zónou. Světlo světa spatřily nové mrakodrapy, hotely i mezinárodní letiště, do města začaly znovu proudit investice, vznikaly nové linky metra a kanceláře. V roce 2010 se v Šanghaji konala Světová výstava Expo 2010 s mottem „Lepší město – lepší život“.

Čínská Paříž 

Ještě v 30. letech minulého století představovala Šanghaj město lesku a přepychu a byla nazývána Královnou orientu či Paříží Východu. V té době také představovala třetí největší finanční centrum na světě. Na nábřeží vyrostly koloniální budovy, v nichž si zařídili kanceláře všichni velcí hráči mezinárodního trhu. Vznikla tak osobitá silueta staveb podél řeky, která návštěvníky města uchvacuje dodnes. 

K hlavní náplni společenského života patřily tehdy návštěvy dostihové dráhy, přičemž zdejší klub patřil k nejvíce prosperujícím společnostem ve městě a disponoval i kriketovým hřištěm a bazénem. Po definitivním převzetí moci v roce 1949 však komunisté dráhu jako symbol západní dekadence zavřeli a přebudovali ji na park a náměstí. V současné době najdete v těchto místech Šanghajské muzeum. 

Vzpomínky na koloniální éru 

Nábřežní promenádu Bund – srdce někdejší koloniální Šanghaje – lemují světoznámé hotely, banky a kluby. I dnes ji každý večer zaplní stovky lidí, kteří se kochají úžasným osvětlením modernistického panoramatu. Do poloviny 20. století však tato oblast patřila k nejchudším ve městě. Žili zde hlavně gangsteři a čtvrť byla doslova poseta nevěstinci a opiovými doupaty. Zákaz pěstování máku a veškerého dovozu opia ze zahraničí platil sice již od roku 1799, jenže o to více vzrostl místní ilegální obchod s drogami, který se soustředil právě tady. 

Z nejproslulejších staveb Bundu jmenujme například Shanghai Pudong Development Bank postavenou v roce 1921, jež svého času platila za jednu z nejkrásnějších budov Asie. K architektonickým skvostům patří také Fairmont Peace Hotel, který s oblibou navštěvoval třeba slavný herec Charlie Chaplin. Mezi šanghajskými mrakodrapy proslula televizní věž zvaná Perla orientu, tyčící se do výšky 457 metrů. Návštěvníky ohromí rovněž výhled z Shanghai World Financial Centre, které je v provozu od roku 2008 a se svými 492 metry se stalo nejvyšší čínskou budovou (a pátou nejvyšší na světě). V roce 2014 se má slavnostně otevřít nový nebeský gigant – věž Shanghai Tower Pudong, jež dosáhne výšky úctyhodných 632 metrů.

Magnetický vlak 

V Šanghaji můžete narazit i na jeden technický unikát: jedná se o nejrychlejší vlak na světě – Maglev (název vznikl zkrácením slov „magnetická levitace“). Pohybuje se 5–10 cm nad kolejnicí na magnetickém poli, které vytváří soustava supravodivých magnetů umístěných ve vlaku i na trati. Systém je navíc velmi úsporný: ke vznášení potřebuje vlak méně energie než na provoz vnitřní klimatizace. 

Velice nákladné je naopak budování linek, jež se z bezpečnostních důvodů nestavějí na zemi – koleje vedou přes mosty nebo skrz tunely. Trať míří z města na mezinárodní letiště Pchu-tung (Pudong), přičemž trasu dlouhou třicet kilometrů zvládne vlak za osm minut, a to průměrnou rychlostí přes 220 km/h. Maximální rychlost soupravy pak činí 431 km/h. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikipedie, Henri Cartier-Bresson

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Starší ženy často nepovažují nošení kruhů za nic mimořádného. Za dlouhá léta si na těžkou ozdobu zvykly.

Zajímavosti

Pistole na drony DroneGun MkIII

Věda

Geostacionární komunikační satelit SES-15

Reklama
Historie

Párek supermasivních černých děr před srážkou

Vesmír

Obrněné automobily SdKfz 222 se používaly hlavně pro předsunutý průzkum

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907