Sardinie: Ostrov bohatství a chudoby

Jméno Sardinie je antického původu. Protože tvarem připomíná otisk nohy nebo boty, staří Řekové ji nazývali Sandalyon, což znamená sandál. Další řecký název zněl Ichnusa, tedy otisk nohy, avšak toto pojmenování časem zaniklo. Návrat pojem Ichnusa slavil až v roce 1912, když se stal oficiálním názvem značky místního piva, které je dnes populární v celé Itálii.

Dvojí tvář ostrova

Tento druhý největší ostrov ve Středozemním moři se skládá z velice rozdílných světů. Zatímco pobřeží představuje oblast čilého turistického ruchu s hektickým nočním životem, ve vnitrozemí jako bychom se ocitli v minulosti. Horská krajina s vrcholky přes 1800 metrů ukrývá malá městečka a vesnice, v nichž lidé žijí v rytmu předchozích generací. Po staletí je tu hlavním způsobem obživy zemědělství, především pěstování vinné révy. Dlouhou tradici zde má také chov ovcí, z jejichž mléka se vyrábí vynikající sýr. Po několika dekádách hromadného přesunu do měst za prací se v posledních letech mladí lidé stále častěji vracejí do rodných vsí a oživují regionální produkci. 

Vnitrozemí bylo vždy poměrně izolované od pobřežního ruchu a snad právě proto se zde uchovala řada dávných zvyků. Stále je populární nošení tradičních krojů při venkovských slavnostech a v některých horských regionech jsou bohatě vyšívané kroje dosud každodenním oblečením starých žen. Také místní karnevaly jsou proslulé po celé Itálii. Jejich původ sahá do středověku a ty nejstarší se pravděpodobně vyvinuly z tisíce let starých pohanských tradic.

Tajemné megality 

Již od pravěku byla Sardinie terčem dobyvatelů, kteří sem připlouvali po moři. Proto se nejstarší osídlení téměř nikdy nenacházela na pobřeží, ale ve vnitrozemí mezi horami. Právě zde najdeme obrovské množství archeologických památek na období od paleolitu až po středověk. Nejvýznamnější historické unikáty pocházejí z doby bronzové, jsou to tři druhy megalitických staveb: nuraghi, hrobky obrů a dolmeny.

Nuraghi jsou až dvacetimetrové vícepatrové konstrukce kuželovitého tvaru, postavené z obrovských kamenných bloků. Vznikly zhruba 1800–1100 př. n. l. a jsou to největší a nejlépe dochované evropské megality. Dnes jich tu stojí na osm tisíc, ale zbývají z nich jen základy zarostlé vegetací. V dobách svého největšího rozkvětu byly mnohem početnější.  K čemu tyto obrovské stavby sloužily? Protože jsou rozestavěny po celé Sardinii vždy ve vzdálenosti asi tři kilometry čtvereční, sloužily pravděpodobně jako komunikační systém a ke kontrole teritoria. Mohly ovšem plnit i více funkcí, zejména pokud se jich nacházelo více v těsné blízkosti. Pak pravděpodobně sloužily jako chrámy, zásobníky obilí nebo obranné věže a sídlo vládnoucí třídy. Často se kolem jednoho nuraghi nachází menší kruhovité stavby, v nichž pravděpodobně bydleli prostí lidé. Celé tyto vesnické komplexy nezřídka lemovaly masivní kamenné hradby. 

Zrozeni z býka

O existenci prehistorického kultu posmrtného života svědčí také gigantické hroby z kamenných bloků, dnes nazývané hrobky obrů. Jejich vnitřní uspořádání připomíná býčí rohy. V době bronzové totiž lidé věřili, že Býk a matka Příroda se spolu páří, aby dali zemřelým život v záhrobním světě. Proto jsou také Hrobky obrů situovány na vyvýšených místech s úchvatným výhledem do širokého okolí. Tato pohřebiště byla zároveň náboženskými a kultovními místy pro uctívání boha Býka a matky Přírody. 

Hrobky pravděpodobně sloužily jako hromadná pohřebiště pro všechny jedince komunity, bohaté i nemajetné. Jednalo se zejména o úložiště kostí, protože těla mrtvých se nejdříve pohřbívala v obyčejných jámách. Po určité době rozkladu se mrtvoly vyhrabaly a očištěná kostra pak byla přenesena do hrobky. Z některých těl kvůli tomu maso odřezávali, jak je patrné ze zářezů na kostech.

Domov plameňáků

Sardinie nabízí také mnoho pokladů z říše přírody. Opravdovým skvostem jsou zdejší kolonie plameňáků růžových. Ti dříve na ostrov přilétali pouze během migrace do Afriky, ale od devadesátých let minulého století zde sídlí celoročně. Na ostrově se nachází také několik přírodních parků, chránících převážně pobřeží a křehký podmořský svět. Na některých plážích, například v severní oblasti Santa Teresa Gallura, se můžete koupat přímo v archeologickém parku. Rozprostírá se tu totiž antický lom, odkud Římané převáželi na lodích kámen pro své impozantní stavby. S úpadkem impéria náhle skončila i rozsáhlá stavební aktivita, proto mnoho vytesaných bloků a sloupů, před dvěma tisíci let připravených k odvozu, zůstalo ležet v okolí pláže nebo na mořském dně.

Nejdražší přístav

Pro své azurové moře s dlouhými písčitými plážemi je Sardinie již několik desetiletí oblíbeným letoviskem, jež se stalo synonymem luxusní dovolené. Každoročně se zde shromažďují světoví miliardáři, slavné osobnosti italského a světového showbyznysu, sportovci, modelky a významní politici. Obzvláště severní Smaragdové pobřeží je okázalou přehlídkou přepychových lodí, drahých obchodů, restaurací a klubů, kde za jednu kávu zaplatíte v přepočtu 700 korun. Ostatně lokalita Porto Cervo se řadí mezi nejdražší přístavy na světě a zaparkování dvacetimetrové jachty v hlavní sezóně stojí 60 000 korun na jediný den.