Reklama


Severoitalský region Friuli – Venezia Giulia je ukázkovou křižovatkou kultur

29.09.2018 - Lukáš Baumann

Severoitalský region Friuli – Venezia Giulia na první pohled upoutá přírodními krásami. Je však unikátní také zvláštním dialektem, vynikající kuchyní nebo kulturními zvyky, jež po staletí utvářel střet latinského, germánského a slovanského světa

<p>Údolí Sappady v sevření vápencových hor pokrývaly dřív pastviny pro dobytek. Dnes je rájem pro biatlonisty i sjezdaře.</p>

Údolí Sappady v sevření vápencových hor pokrývaly dřív pastviny pro dobytek. Dnes je rájem pro biatlonisty i sjezdaře.


Reklama

Pro českého turistu už Itálie dávno není jen synonymem pro pláže v Bibione, památky v Římě nebo dynamickou Neapol. Lyžaři si například oblíbili rovněž zasněžené vrcholky Alp na severu země a neméně jedinečných zážitků nabízí i dosud poněkud opomíjený region Friuli – Venezia Giulia neboli Furlansko – Julské Benátsko, ležící u slovinských a rakouských hranic. 

Na útěku před šlechtou 

Uskupení vesnic Sappada (v lokálním dialektu Plodn) tvoří jakýsi německojazyčný „ostrov“ jižně od pramene řeky Piavy. Nejstarší zmínky o tamním osídlení pocházejí už z roku 1000, původ obyvatel, kteří se italskému prostředí kulturně v mnohém vymykají, však zůstává částečně nejasný. 

Podle legendy dorazili kdysi do údolí jako uprchlíci z tyrolského Villgratentalu, protože s nimi špatně zacházela místní šlechta. Jiná teorie spojuje jejich příchod s morovou epidemií. Možná se ovšem vydali i za zdrojem obživy v podobě těžby tamních minerálů. 

Tak trochu jiná italština

Lokální tyrolsko-bavorský dialekt „plodarisch“ (italsky „sappadino“) sice ovlivnila italština, pro běžného obyvatele Apeninského poloostrova jde však o zcela nesrozumitelnou řeč. Vesnice navíc není se svou germánskou mluvou jediná: V regionu se unikátním nářečím hovoří také v obcích Sauris a Timau. 

Původně široce rozšířený jazyk ovšem dnes již mnoho mladých neovládá, a možná tak během příštích dvou desetiletí odejde spolu s nejstaršími obyvateli. Zároveň nepochybně zmizí i část tradic, které se ústně předávaly po staletí – například recepty. Nadšenci se proto snaží dialekt zachytit alespoň formou nahrávek a záznamem gramatiky. Jejich úsilí napomáhá i fakt, že se pamětníci dožívají vysokého věku, a své znalosti tudíž stále mohou předat. 

Dvojjazyčný region 

Sappada nicméně zůstává jen jednou enklávou v podstatně větší „jazykově neitalské“ rodině, jež zmíněné oblasti vládne. V celém regionu Friuli – Venezia Giulia se totiž mluví frulánsky. Zatímco plodarisch představuje mix němčiny a italštiny, frulánština má italský základ, na který působila spousta vlivů, včetně slovinštiny

V Udine, příjemném městě severně od Terstu s kouzelným historickým centrem a prvky benátské architektury, se dokonce vyskytuje zvláštní dvojjazyčná praxe: Názvy ulic a náměstí se uvádějí italsky i frulánsky. Ne vždy však výrazy znamenají totéž, a některá místa tak mají ve dvou řečech úplně jiná jména. Představa, kolik nedorozumění už kvůli tomu muselo v historii vzniknout, je přinejmenším zábavná.

Tradiční špek i polenta

Kulturní rozmanitost se promítá i do místní kuchyně. Zatímco směrem na jih se slanině neřekne jinak než pancetta, v Sappadě je k dostání tradiční uzený špek (v plodarisch „schpèck“). Také sušené maso se nabízí v celé řadě podob: Za zmínku stojí původně lombardská bresaola, jež zraje až tři měsíce a zejména jako hovězí představuje skutečnou delikatesu

Díky někdejšímu rozsáhlému chovu dobytka se v Sappadě a okolí uchovala i silná sýrařská tradice. K místním specialitám patří například saurnschotte – výrazně kyselý měkký sýr na bázi ricotty naložené v solném nálevu. Do ricotty se rovněž často přidává pèrchstròmm neboli estragon, který tam roste v každé bylinkové zahrádce. 

Téměř univerzální přílohou v celém regionu zůstává polenta z kukuřičné mouky. Zatímco ve východní Evropě se nejčastěji podává jako kaše, zde mívá sušší, hutnější podobu a mnohdy připomíná spíš měkký, křehký knedlík.

Výspa turismu 

Lidé v Sappadě a okolí jsou na turismu zcela závislí. V turistickém ruchu pracuje skoro 90 % obyvatel a jen díky němu neodcházejí všichni mladí za prací do měst. První návštěvníci zavítali do Sappady už ve 20. letech minulého století a pro „domorodce“ hrál tehdy příjem od hostů tak zásadní roli, že se v sezoně sami stěhovali do sklepů, aby jim mohli nabídnout své příbytky. 

Turismus má zřejmě zásluhu i na jisté kuriozitě: Ve vesnici, kde přes rok žije zhruba jen 1 500 obyvatel, se uživí několik luxusních restaurací – a tamní Ristorante Laite má dokonce michelinskou hvězdu.

Sentimentální chlouba Italů

Symbolické zhmotnění kulturního pomezí provincie Friuli – Venezia Giulia představuje hora Monte Lussari, jež tvoří součást Julských Alp. Obklopená největším státním lesem zůstává dostupná prakticky jen lanovkou a za dobrého počasí z ní dohlédnete do Rakouska i Slovinska. V mariánském kostele na vrcholu, který představuje cíl poutníků už od roku 1360, se pravidelně konají bohoslužby v němčině, italštině a slovinštině. Soudě podle návštěvní knihy čeští turisté do svatostánku příliš nechodí, do místního hostince však ano – alespoň v takovém počtu, aby se vrchní naučil obstojně česky. K Monte Lussari mají Italové až sentimentální vztah: Tamní první sníh se každoročně stává předmětem novinových titulků či televizních zpráv.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Pátrači operovali spolu s bitevníky v takzvaném růžovém týmu. Zde dvojice „lovec–zabiják“ z poslední etapy války – bitevní vrtulník AH-1 kryje průzkumný OH-58.

Válka

Prakticky od prvního dne Kláru tížila výše výživného, které ji manžel poskytoval na vedení domácnosti. Po šesti letech manželství pohár trpělivosti přetekl.

Historie

Více než půlmetrový surýn leopardí žije skrytě v bažinách Floridy a Alabamy

Věda

Planetka Bennu na snímku sondy OSIRIS-REx

Vesmír

Ve výřezu nový nanogel pod mikroskopem.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907