Severský ostrov Düne: Ostrov tuleních ploutví

05.12.2020 - Jan Veber

Aniž bych cokoli tušil dopředu, dostávám od rodiny nádherný vánoční dárek – možnost fotografování tuleňů na německém ostrově Düne v Severním moři. Jde o místo, kde bychom v prvé řadě měli zblízka vidět dva druhy tuleňů. Setkání s nimi je na tomto místě opravdu bezprostřední

<p>Tulení matky něžně dbají o blaho svých potomků. Zároveň jsou však připravené kdykoli zasáhnout proti nevítanému návštěvníkovi.</p>

Tulení matky něžně dbají o blaho svých potomků. Zároveň jsou však připravené kdykoli zasáhnout proti nevítanému návštěvníkovi.


Reklama

Düne je malý, písčitý ostrůvek, jen co by kamenem dohodil od jeho většího a mnohem známějšího bratra jménem Helgoland. Ve čtvrtek v noci vyjíždíme ještě se dvěma přáteli z domova směrem k německému přístavu Cuxhaven, odkud v zimním období pouze jedenkrát denně odráží loď na ostrov Helgoland. Počasí nám zatím zrovna moc nepřeje, ale jsme optimisté a meteorologové navíc slibují klidnější období.

První nadšené setkání

V pátek kolem poledne přistáváme na Helgolandu a jdeme vstříc ubytování. Počasí se umoudřuje, takže na nic nečekáme a okamžitě jednou z odpoledních lodí odjíždíme na sousední ostrůvek Düne, domov několika desítek rodin tuleňů obecných (Phoca vitulina) i tuleňů kuželozubých (Halichoerus grypus).

Naše nadšení při spatření prvních ploutvonožců nezná mezí, protože pro nás všechny tři jde o premiéru. Nikdo z nás ještě neviděl tyto savce ve volné přírodě, a tak nevíme, kam se dívat dřív. Kulisu dokonalosti doplňují některé druhy bahňáků a všudypřítomný křik velkých racků. V době kolem vánoc prý samice tady na ostrově po jedenáctiměsíční březosti rodí svá mláďata. Proto se při večerním návratu na Helgoland už těšíme se na zítřek. Třeba budeme mít kus toho tolik potřebného štěstí.

Večer na pokoji kontrolujeme dnešní záběry a plánujeme zítřejší den. Proti neustálému větru a všudypřítomnému písku balíme fotografickou techniku do potravinářské fólie. Když usínáme, na střešní okna našich pokojů začínají dopadat první dešťové kapky... 

Den, který běží před očima

Večer jsem si za deště opakoval, že ráno bývá moudřejší večera a teď po svítání s radostí pozoruji, jak se nebe skutečně začíná probírat. Dnes společně s námi míří na malý ostrov celá řada fotografů doslova z celé Evropy. Potkáváme Holanďany, Poláky, domácí Němce, několik Angličanů. Čechy zastupujeme my tři s Láďou a Martinem.

Po asi jen pětiminutové plavbě vystupujeme z lodi a brzy objevujeme zátoku s majákem a písčitou pláží. V nánosu mořských rostlin postávají i polehávají fotografové a samozřejmě také tuleni! Klekám si k tomu nejbližšímu, v mořských rostlinách ležícímu mláděti, a dívám se do jeho mandlových očí. V rychlém sledu pořizuji několik fotografií, jako by to byl jen pouhý sen, který se může každou chvíli rozplynout.

Postupně objevujeme další a další mláďata, sledujeme napínavé souboje samců i líné povalování matek. Ty však i v nečinnosti bedlivě sledují své potomky a jsou připravené kdykoli zasáhnout proti nevítanému návštěvníkovi. Vychutnáváme si pohled na tuleně lovící a koupající se v moři, už odrostlejší mláďata v „plyšovém“ šatě a také kojící matky s úplně malými ratolestmi. Čas ubíhá tak rychle, že nevnímáme nic kolem sebe. Jen jakoby po očku sledujeme blížící se večer a s ním i náš končící pobyt tady.

Neobvyklý dárek

Pomalu se vracím zpátky do přístavu, když tu zahlédnu na jednom místě skupinku fotografů. Určitě se tam děje něco zvláštního! Přicházím blíž a zjišťuji, že jedna ze samic se právě chystá rodit! Jenže celý porod až několik kilogramů těžkého mláděte může trvat i několik hodin a tolik času bohužel nemáme. Sedám si do písku a stejně jako ostatní bedlivě sleduji samici ležící na boku nedaleko od nás. Co chvíli se prohne a my na okamžik spatříme mládě! Ještě ne. Tak snad za chvíli …

TIP: Elegantní zabiják polárních moří: Výkonný lovec tuleň leopardí

Minuty neúprosně ubývají z vymezeného času, protože loď na nikoho nečeká a navíc je už tenhle den vážně poslední. Samice jakoby to věděla a rozhodla se nám všem přítomným dát ten nejkrásnější dárek na rozloučenou. Během několika dalších desítek minut totiž přivedla na svět nádherné mládě a my jsme byli u toho! S tlukoucím srdcem dobíháme jako jedni z posledních k lodi a na pokoji připíjíme na zdar výpravy. Tenhle výlet byl asi ten nejkrásnější dárek, který jsem kdy dostal.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    archiv autora (se souhlasem k publikaci Jan Veber)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Experimenty s profesionálními běžci ukázaly, že při sprintu na 100 metrů jim kofein zrychlí čas v průměru o 0,14 sekundy. (foto: PixabayCC0)

Věda

K prachovým bouřím dochází na Marsu každoročně. Jednou zhruba za tři tamní roky, tedy 5,5 roku na Zemi, ovšem přijde opravdu masivní, tzv. globální bouře. (ilustrace: Getty Images)

Vesmír

Smrtící pasti číhající na archeology najdeme spíš ve filmech a počítačových hrách. (foto: Getty Images (Lucasfilm Ltd.)

Historie

Tento útvar známe i z našich lesů – pravděpodobně jde o hálku žlabatky dubové (Cynips quercusfolii) na listu dubu letního (Quercus robur). (foto: Shutterstock)

Příroda

Zhruba třetina všech dospělých uvádí některý z příznaků nespavosti a 6 až 10 % lidí trpí natolik závažnými symptomy, že splňují diagnostická kritéria pro poruchu spánku. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907