Reklama


Šílené teorie o modré planetě: Země jako šest tisíc let stará placka

13.06.2018 - Pavel Škopek

Země je placatá a vznikla před pouhými šesti tisíci lety. Seznamte se s bláznivými teoriemi o naší planetě, z nichž některé (bohužel) přežívají dodnes

<p>K jednomu z mýtů o tom, jak vypadá Země, patří i představa čtyř obrovských slonů, kteří stojí na krunýři želvy a svými hřbety podpírají klenbu světa.</p>

K jednomu z mýtů o tom, jak vypadá Země, patří i představa čtyř obrovských slonů, kteří stojí na krunýři želvy a svými hřbety podpírají klenbu světa.


Reklama

Mýty o ploché Zemi se objevily již v civilizacích doby bronzové a železné na Blízkém východě. V Indii věřili v zemskou placatost až do období Guptovské říše, která existovala přibližně mezi lety 320 a 550. Stejně tak tuto představu přijaly i předkolumbovské americké civilizace: například podle mayských mýtů byla Země plochá placka se čtyřmi rohy, přičemž v každém rohu, který reprezentoval jeden ze zemských směrů, se nacházel jinak zbarvený jaguár zvaný bacab. Podle starověkých Číňanů měla Země tvořit čtverec zasazený v okrouhlých oblacích. Právě v Číně se mýtus placaté Země udržel vůbec nejdéle – až do 17. století. 

Placka v oblacích

Myšlenka ploché Země byla poprvé vyvrácena v antickém Řecku: už v 6. století př. n. l. vypočítal řecký matematik Pythagoras ze Samu, že Země musí být kulatá. Další řecký matematik, Eratosthenes z Kyrény, pak ve 2. století př. n. l. teoreticky vyměřil její obvod. Jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, i v „době temna“ byla teorie o kulatosti naší planety všeobecně přijímána a například největší teolog středověku Tomáš Akvinský patřil k jejím pevným zastáncům. Přesto i v Evropě byla řada lidí přesvědčena, že Země je placka.

Definitivní konec tomuto názoru přinesly až zámořské objevy a zejména výprava Fernãa de Magalhãese, který v letech 1519–1522 obeplul celý svět. I přes bezpočet exaktních důkazů o kulatosti modré planety se však dodnes najdou lidé, kteří zarytě věří v její plochost – od roku 1956 se sdružují ve společnosti s příhodným názvem Flat Earth Society (Společnost ploché Země) se sídlem v Londýně.  

A přece je placatá...

Dodnes fungující Společnost ploché Země založil již počátkem 19. století britský vynálezce Samuel Birley Rowbotham. Jeho systém se přitom opíral zejména o poznatky, jež údajně vyčetl v Bibli. Podle něj je Země plochým diskem se středem na severním pólu a Měsíc, planety a hvězdy se nacházejí jen několik set kilometrů nad jejím povrchem. Dnes má sdružení na tři tisíce členů po celém světě.

Zrozena před 6 000 lety

„Vody na Zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.“ (Gen 7, 19–20.)

Podle Bible seslal Bůh na Zemi potopu, při které masy vody zcela překryly pevninu, načež se z nekonečného oceánu vynořila pevnina nová. Právě na biblickém popisu potopy a stvoření světa staví teorie, která byla až do počátku 19. století všeobecně přijímána jako základní výklad dějin Země.

TIP: Jen dvě třetiny mladých Američanů věří, že Země je kulatá

Podle biblické chronologie pak naše planeta údajně vznikla přibližně před šesti tisíci lety a od toho se datoval i vznik jednotlivých geologických vrstev. Ať již na základě údajných důkazů rychlosti eroze, sedimentace či tloušťky usazenin v oceánech – stáří Země vycházelo vědcům kupodivu vždy jen na několik tisíc let. 

Přestože moderní věda tuto teorii vyvrátila a vznik modré planety posunula do doby přibližně před 4,6 miliardy let, stále se jí ještě drží například kreacionistické hnutí. Jeho vyznavači přitom argumentují nálezy mořských zkamenělin na souši i na vrcholcích hor, které se tam podle nich mohly dostat jedině při potopě. 


Šílené teorie o modré planetě

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Rembrandtův obraz Anatomie doktora Tulpa, znázorňující pitvu a přednášku Nicolaese Tulpa.

Zajímavosti

Ryba podobná pirani z německého Solnhofenu

Věda

Raním sluncem nasvícené vrcholky masivu Sassolungo můžete sledovat z průsmyku Passo Sella.

Příroda

Blízkost našeho vesmírného souseda přináší pro kosmonautiku řadu výhod.

Vesmír

Delegáti na pařížské mírové konferenci

Historie

Světelná malba letícím dronem

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907