Slavné protiteroristické útvary: Americká Delta Force a česká URNA

Elitní jednotka americké armády nese komplikovaný název 1st Special Forces Operational Detachment-Delta, nicméně proslula pod zkráceným jménem Delta Force. Spolu se svým námořním protějškem SEAL Team Six tvoří dvojici nejlepších a nejčastěji nasazovaných protiteroristických oddílů zaoceánské velmoci.

Na rodném listě Delta Force stojí datum 19. listopadu 1977 a za jejího otce můžeme označit plukovníka Charlese Beckwitha – příslušníka zelených baretů s bojovými zkušenostmi z Vietnamu.

Fiasko v Íránu

Po absolvování kursu u britského 22. pluku SAS začal usilovat o vznik podobné jednotky i v USA a přes mnoho překážek svůj záměr prosadil. Z dobrovolníků vybral prvních pět desítek mužů, které podrobil náročné fyzické i psychické přípravě či zkouškám odhodlání a vytrvalosti. Za schopnou nasazení prohlásili nadřízení jednotku na podzim 1979, tedy těsně před islámskou revolucí v Íránu. V listopadu tamější studenti zajali na americké ambasádě v Teheránu 66 rukojmích, k jejichž záchraně Washington v dubnu 1980 vyslal právě Delta Force.

Akce však skončila fiaskem, když se v písečné bouři porouchaly dvě helikoptéry a další se srazila se zásobovacím letounem – zemřelo osm operativců, aniž se oddíl přiblížil k cíli. Pentagon reagoval jednak ustavením speciálních přepravních oddílů pro protiteroristické jednotky, jednak zřízením zmíněného námořního komanda.

Útvar se z počátečního nezdaru vzpamatoval a také v 21. století setrvává v pohotovosti kupříkladu pro zásahy vůči únoscům. Zapojuje se též do válečných konfliktů, kdy chrání americké armádní velitele i vrcholné představitele spojenců – mimo jiné v Panamě (1989) nebo za operace Pouštní bouře (1991). Na Haiti v roce 1994 příslušníci Delta Force působili v roli bodyguardů pro vyslance OSN, zúčastnili se i bojů v Iráku a Afghánistánu. Většina operací oddílu podléhá přísnému utajení, mezi výjimky patří dlouholetý úkol chránit americké sportovce a funkcionáře při cestách na olympijské hry či ochrana prezidenta během pobytu v rizikových zemích.

Z našich luhů a hájů

Tuzemský protiteroristický útvar známý pod zkratkami ÚRN či URNA se zrodil roku 1981 v rámci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti – jako reakce na vlnu terorismu a únosů letadel ve světě i u nás. Už o tři léta později se policisté blýskli záchranou dvou rukojmích zadržovaných v lesní chatě. Po roce 1989 mohlo dojít k modernizaci oddílu, jenž se postupně zařadil mezi elitní jednotky na evropské úrovni.

Dnes podléhá přímo policejnímu prezidentovi, který o vyslání speciálů do akce rozhoduje se souhlasem ministra vnitra. Do služeb útvaru se může přihlásit i řadový policista, který absolvoval nejméně šest let služby, nicméně musí projít přísnou střeleckou prověrkou i řadou fyzických a psychických testů. Jednotka má celorepublikovou působnost a její specializaci tvoří krizové situace, které vyžadují nasazení nejlepších dostupných operativců vybavených a vycvičených k neutralizaci vyššího počtu ozbrojenců.

Urna v akci

Jde především o záchranu unesených osob a dopravních prostředků či zásahy proti zvlášť rizikovým pachatelům – to vše převážně v souvislosti s organizovaným zločinem. Mezi nejznámější akce ÚRN patří osvobození rukojmích zadržovaných v nemocnici pachatelem s ručním granátem (1990), zatčení šéfa ruské mafie v pražském nočním klubu (1995), rozprášení bulharského gangu obchodujícího s drogami, zbraněmi a prostitucí (1998) nebo zatčení bosse albánské mafie hledaného Interpolem a norskou policií (1999).

Do hledáčku médií se oddíl dostal i v souvislosti s dopadením u prchlého vězně Jiřího Kajínka. Jednotka se účastní cvičení se svými evropskými protějšky včetně britské SAS, francouzské GIGN, belgické SIE nebo švédské CTU. Dodejme, že kromě ÚRN fungují v ČR též zásahové jednotky krajských ředitelství policie s regionální působností. Slouží mimo jiné k neutralizaci nebezpečných pachatelů, likvidaci zabarikádovaných ozbrojenců nebo transportu VIP.