Smetí složené z fotonů: Nepřehlédnutelné světelné znečištění

08.08.2022 - Jaroslav Petr

Pozemský život se po miliardy let vyvíjel v pravidelném rytmu střídání dne a noci, do kterého člověk přinesl umělým osvětlením chaos. Nadmíra světla nejen ovlivňuje lidský biorytmus, ale vnáší zmatek i do životů zvířat

<p>Světelná show <em>Tribute in Light</em> je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. <em>(foto: Wikimedia Commons, King of Hearts, CC BY-SA 4.0)</em></p>

Světelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of Hearts, CC BY-SA 4.0)


Reklama

Snímky Země pořízené družicemi na noční straně planety hovoří výmluvně. Města, vesnice, ale i nejrůznější komunikace jasně září a umělé osvětlení z nich zahání tmu. Čím hrozí světelné znečištění přírodě?

Světelná past na ptáky

Od roku 2005 uctívají Američané památku obětí teroristických útoků z 11. září 2001 světelnou show pojmenovanou Tribute in Light. V místě, kde stávala „dvojčata“ mrakodrapů Světového obchodního centra, při ní k nočnímu nebi svítí dva silné kužele světla až do výšky několika kilometrů. V roce 2008 byl tento pietní akt na zásah ornitologů na dvacet minut přerušen. Důvodem byla velká hejna tažných ptáků, kteří v prostoru ozářeném světelnými kužely „uvízli“. Jakmile reflektory zhasly a obloha se znovu ponořila do tmy, ptáci pokračovali v letu. 

Tato událost podnítila vědce k pravidelnému sledování nočních tahů ptáků nad New Yorkem. Zajímalo je, nakolik se chování opeřenců změní, když nad městem vzplane Tribute in Light. Přítomnost ptáků jim odhalil speciální radar. Druhy přelétajícího ptactva ornitologové určovali z nahrávek zvuků přicházejících z oblohy.

Následky „rozbité navigace“?

Během devíti let se měření nekonalo jen dvakrát. To když byla 11. září nad New Yorkem zatažená obloha, pršelo a ptáky táhnoucí nad oblačností světla nerušila. Sedmkrát byla obloha natolik jasná, že ptáci nemohli světelné kužele přehlédnout. Celkem dvaadvacetkrát obsluha světlomety na dvacet minut zhasla, což byla pro vědce skvělá příležitost k pozorování změn v chování ptáků při kontrastních světelných podmínkách. 

Závěry studie publikované ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences jsou jednoznačné. Během Tribute in Light stoupá koncentrace ptáků v oblasti světelných kuželů na dvacetinásobek. Ptáci jsou světelnou show zjevně zmatení. Zpomalí let, začnou kroužit a křičet. Během sedmi nocí, po které sledování probíhalo, uvízlo ve světelné pasti nad New Yorkem 1,1 milionu ptáků. Jakmile reflektory zhasly, kroužící hejna se okamžitě rozptýlila.

To je jasný důkaz, že ptáky skutečně polapila do svých tenat světelná show. Zhasnutím se ale zmatení ptactva úplně nenapravilo. Ze směru, kterým ptáci odlétali, vědci vyčetli, že se opeřenci „zamotali“ a ztratili správný kurz tahu. Kdy a zda vůbec ho ještě najdou, kolik sil blouděním ztratí a jaké to pro ně bude mít následky, zůstává nejasné. 

Šetříme, ale svítíme víc

Tribute in Light je sice velmi nápadná, ale zároveň výjimečná a krátkodobá ukázka světelného znečištění. Člověk však svítí noc co noc a užívá k tomu plnou pětinu globální spotřeby energie. Mohlo by se zdát, že v boji za úspory energie a proti emisím oxidu uhličitého lidská sídla pohasnou. Opak je ovšem pravdou. Svět sice využívá úspornější svítidla, ale těmi pak svítí o to víc. 

Evropská unie vytáhla do boje za úspornější osvětlení už v roce 2009 tím, že stáhla z trhu část sortimentu klasických žárovek svítících rozžhaveným vláknem. Podobný přístup zvolily i další země včetně Ruska, Spojených států a Číny. Světelného znečištění však neubylo, protože v té době vládly venkovnímu osvětlení sice úspornější, ale také jasnější sodíkové výbojky. Ty jsou v poslední době nahrazovány světelnými diodami známými pod zkratkou LED (z anglického „Light Emitting Diode“). 

Modrá není dobrá

Ochránci přírody vítají úspory energie, které obměna svítidel přináší. Zároveň ale upozorňují na to, že mnohé „ledky“ září poměrně silně v modré části světelného spektra. Ta má na organismus živočichů zcela specifický účinek. Jsou k ní citlivé speciální buňky oční sítnice, které neslouží k vidění ale k seřizování chodu vnitřních biologických hodin. Pokud si člověk večer nebo v noci přisvěcuje modravě zářící televizní obrazovkou, počítačovým monitorem nebo displejem mobilního telefonu, putuje přes tyto buňky do mozku signál, že den ještě neskončil. 

Následné rozladění vnitřní biologické časomíry má pro lidské zdraví povážlivé následky. Kromě jiného zvyšuje rizika obezity, kardiovaskulárních chorob, mozkové mrtvice a mnoha dalších civilizačních onemocnění. Zvířata a rostliny jsou teď po nocích vystaveny stejnému matoucímu signálu. Nyní přibývají ke zdrojům nočního modrého světla i „ledky“ veřejného osvětlení. 

Chabé šance pro bezbranné

Také tradiční „nemodré“ světelné znečištění ovšem dramaticky mění životní rytmy mnoha živočichů. V oblastech s celonočním osvětlením tráví denní ptáci výrazně méně času spánkem. Mohou sice věnovat víc času shánění potravy, ale spánkový deficit odnášejí zvýšeným vyčerpáním. Noční motýly lákají zdroje umělého světla natolik, že zanedbávají opylování květů. To má za následek nejen pokles kondice motýlů, kterým chybí cukry z nektaru, ale také sníženou produkci semen rostlinami, protože ty se nedočkají opylení. Čerstvě vylíhlá mláďata mořských želv směřují k moři za světlem, které se odráží od pěny mořského příboje na pobřeží. Pokud ale na pláž dopadá světlo z vnitrozemí třeba z nedalekých rekreačních středisek, zamíří želvičky opačným směrem a jejich osud je zpečetěn. 

Jak se do života zvířat promítne zvýšený přísun modrého světla schopného postrkávat ručičky vnitřních biologických hodin, ukáže další výzkum. Lidé se před jeho účinky chrání například tím, že v mobilních telefonech volí zbarvení displejů chudé na modrou část záření, nebo nosí při práci na počítači žluté brýle, které modrou část spektra nepropouštějí. Zvířata se před světelným znečištěním sama chránit neumí a jsou odkázána na to, že je my lidé nebudeme nadměrnému osvětlení vystavovat.

Přechod na úsporné světelné zdroje

Z hlediska osvětlení mají „ledky“ celou řadu výhod. Ve srovnání se sodíkovými výbojkami tolik nezkreslují barvy a mnohem lépe osvětlují. Například periferní vidění člověka je v jejich světle o čtvrtinu citlivější než v mdlém světle výbojek. Ulice a silnice osvětlené diodami jsou díky tomu bezpečnější jak pro řidiče, tak i pro chodce. V neposlední řadě jsou „ledky“ úspornější. Spotřebují o 40 až 80% méně energie. 

TIP: Klenoty temné oblohy: Co ve městech na obloze neuvidíte

Technický pokrok v osvětlení je patrný i z oběžné dráhy kolem Země. Na nočních snímcích z družic svítí například centrum nočního Milána jasně namodralým světlem, zatímco předměstské čtvrti zalévá tlumenější oranžový přísvit. Důvod je prostý. Srdce severoitalské městské aglomerace vyměnilo v roce 2015 sodíkové výbojky městského veřejného osvětlení za LED a předměstské části na výměnu světel ještě čekají.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907