Reklama


Sonda Giotto u Halleyovy komety

- redakce 100+1

Čtrnáctého března 1986 dorazila k Halleyově kometě evropská sonda Giotto a přežila tam svou vlastní smrt – po zásahu částicí z gejzírů plynu a prachu na povrchu aktivního kometárního jádra

<p>Evropská sonda Giotto se přiblížila asi na 600 kilometrů k jádru slavné Halleyovy komety. </p>

Evropská sonda Giotto se přiblížila asi na 600 kilometrů k jádru slavné Halleyovy komety. 

14 . 3 . 1986

Reklama

Když se známá vlasatice v roce 1986 opět po 76 letech přiblížila ke Slunci, vyslaly k ní své automaty různé země: Sovětský svaz, Japonsko a příležitosti se chytila i Evropská kosmická agentura, která začala připravovat první vlastní misi do meziplanetárního prostoru. Sondu Giotto měl původně doplnit další průzkumník z USA, padl však za oběť krácení rozpočtu NASA

Evropský vyslanec tedy 2. července 1985 vyrazil na cestu sám, na špici rakety Ariane 1 z jihoamerického kosmodromu Kourou. Původně byl naveden na vysoce eliptickou dráhu kolem Země, po třech obletech planety díky vlastním motorům překonal její gravitační sílu a zahájil osmiměsíční let k cíli. 

Zásah a rotace

Dvanáctého března 1986 se Giotto nacházela skoro 150 milionů kilometrů od Země a zároveň už jen necelých osm milionů kilometrů od jádra Halleyovy komety, když její přístroje zaznamenaly první atomy vodíku uvolněné do prostoru rozehřátou vlasaticí. O pouhých 22 hodin později vstoupila sonda do nejhustších vrstev komy. Následně se zapnula snímací kamera a zaměřila se na jasné kometární jádro, jehož zprvu rozmazané záběry putovaly do řídicího centra k nedočkavým vědeckým týmům v německém Darmstadtu

Při plnění průzkumných úkolů v blízkosti vlasatice se však Giotto nemohla vyhnout zásahům částic prachu a hmoty z jejího aktivního jádra: Během dvou hodin před největším přiblížením jich zaznamenala přes 12 tisíc! A pak to přišlo – spojení se sondou se přerušilo a monitory v Darmstadtu potemněly… 

Průzkumník se pohyboval rychlostí 68 km/s vzhledem k jádru komety a zásah zhruba gramovým úlomkem horniny či ledu jej uvedl do prudké rotace. Evropští vědci se obávali nejhoršího, když vtom začaly z hlubin kosmu opět přicházet kusé úryvky dat – Giotto žije! Trvalo však další půlhodinu, než palubní počítač plavidlo opět stabilizoval pomocí raketových trysek. Během té doby také nastalo maximální přiblížení k jádru asi na 596 km, načež se sonda opět vzdalovala do vesmíru. Následujících 24 hodin se naměřená data přenášela k Zemi a mimo jiné ukazovala na přítomnost organických látek přímo na kometě. Patnáctého března potom k družici putoval příkaz vypnout vědecké přístroje. 

Nepřekonaný rekord

V jejích nádržích ovšem zbývalo přes 60 kg paliva, a tak pro ni vědci začali hledat nový cíl. Tři mírné impulzy palubních motorů zajistily její návrat k Zemi pět let po startu. Padlo totiž rozhodnutí, že jí gravitační manévr u „rodné planety“ pomůže dosáhnout ještě jedné komety. 

TIP: Hallyeova kometa: Jak probíhala cesta za nejznámější kometou?

Druhého července 1990 prolétla Giotto necelých 23 000 km nad hranicí zemské atmosféry, přičemž jako první automat v dějinách dorazila z hlubin vesmíru a využila Zemi a její gravitaci k úpravě letové dráhy (nicméně tzv. gravitační prak posloužil třeba už americkému Marineru 10 v 70. letech, cestou k Merkuru u Venuše). 

Jako druhou kometu navštívila Giotto objekt Grigg–Skjellerup, k jehož jádru se 10. července 1992 po dlouhém a neplánovaném letu v hibernaci přiblížila na pouhých 100–200 km: Jedná se přitom o dodnes platný rekord pro jednorázový průlet umělé družice okolo vlasatice. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: ESA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Monumentální komplex menhirů a kamenných kruhů stojí na Salisburské pláni v Jižní Anglii – nejbližší vesnice ležela více než tři kilometry daleko.

Zajímavosti

Zatímco v mládí máme na všechno spoustu času, ve stáří čas pádí podstatně rychleji. Vědci zjistili, proč tomu tak je…

Věda

Leopold I. a jeho syn Karel VI.

Historie

Divoký červený trpaslík a jeho exoplaneta

Vesmír

Mráz a jarní tání každoročně připravuje návštěvníkům Michiganského jezera opravdu dechberoucí podívanou.

Revue

Kladivouši jsou většinou velmi tiší ptáci. Za letu ovšem vydávají kejhavé až ječivé zvuky. Tento pozoruhodný pták je zařazen mezi nejméně ohrožené druhy

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907