Starý rok končí, nový začíná: Jak se v dřívějších dobách slavil Silvestr?

Proč a odkdy lidé slaví přechod ze starého roku do nového? A jak se vlastně stalo, že kalendářní rok začíná právě 1. lednem? To, co se nám dnes zdá samozřejmé a jakoby fungující odjakživa, ve skutečnosti prošlo dlouhým vývojem...

31.12.2022 - Eva Svobodová



Jako v mnoha jiných případech, i zde současná společnost v mnohém čerpá z antické tradice. Křesťanská civilizace převzala rytmus roku tvořený 365 dny s přestupným rokem jednou za čtyři léta od starých Římanů.

Ti na tento systém přešli s reformou, zavedenou Juliem Caesarem k roku 46 př. n. l. Podle něj nazvaný juliánský kalendář stanovil oproti dřívějším dobám za počátek roku 1. leden a v římské říši to tak zůstalo i poté, co na jeho území převládlo křesťanství – i přesto, že samotný církevní rok začínal (a dodnes začíná) jindy. 

Od radovánek k pokoře

Křesťanský nový rok zahajuje první neděle adventní, kterou západní církev slaví vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Za počátek „občanského“ roku se v Evropě až do pozdního středověku považovala různá data: 25. prosinec neboli slavnost Kristova narození, 25. březen coby slavnost Zvěstování Páně, případně Velikonoce. K ustálení začátku „občanského“ roku na první lednový den došlo ve většině Evropy až ve druhé polovině 16. století, což šlo ruku v ruce se zavedením přesnějšího gregoriánského kalendáře (pojmenovaného podle tehdejšího papeže Řehoře XIII.). Tento systém na rozdíl od juliánského lépe zohledňuje skutečný pohyb Slunce, díky čemuž je odchylka jím působená menší a lépe regulovatelná. 

Protože v antické civilizaci se příchod nového roku oslavoval nevázanými radovánkami, spojenými s pohanstvím, držela se pozdější křesťanská společnost středověku a raného novověku v tomto ohledu úmyslně zpátky.

Staří Římané v předvečer nového roku zdobili své domy, pořádali hostiny, pili opojné nápoje, zpívali a bavili se, a v souvislosti se symbolikou nového začátku se také s oblibou vzájemně obdarovávali. Naši křesťanští předkové měli oproti tomu závěr starého letopočtu spojený hlavně s vnitřním usebráním. Lidé se 31. prosince vypravovali do kostelů, aby zde Bohu poděkovali za vše, čeho se jim z jeho milosti v uplynulém roce dostalo, a prosili ho také o dobrý rok příští.

Mezi staré zvyky na českém venkově patřily pochůzky takzvaných ometaček. Tyto nemajetné ženy oblečené v černém chodily od domu k domu, kde symbolicky ometly plotnu s požehnáním „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“. To mělo zajistit, aby kamna po celý následující rok dobře hřála a nic se nepřipálilo. Pokud jde o jídlo, byla silvestrovská tabule podobná jako na Štědrý den – lidé rozhodně neměli ve zvyku se přejídat.

Veselí moderního věku

Teprve proměna společnosti v 19. století vlivem průmyslové revoluce a celkového technického pokroku zapříčinila, že se začal příchod nového roku vítat hlučně a s veselím. Nebývalý hospodářský rozkvět přál všeobecnému optimismu, že budoucnost vyřeší všechny zbylé problémy a přinese ještě větší prosperitu a blahobyt. Po vzoru antických hostin začali lidé v předvečer nového roku pořádat opulentní radovánky, jejichž základem byl stůl prohýbající se jídlem. Přelomovým byl v tomto ohledu Silvestr roku 1899, kdy se ve velkém očekával příchod nového letopočtu začínajícího číslem 19.

Se stoupající popularitou světských oslav přelomu roku se postupně vžil také zvláštní silvestrovský jídelníček. Až do té doby se nijak nevymykal běhu všedních dní, nově k němu ale začaly patřit pokrmy jako pečené sele (v případě těch majetnějších obyvatel) a čočka, které symbolizovaly vytouženou prosperitu. Ze stejného důvodu byla oblíbená i polévka s drobnou krupicí, zvaná milionová. Na stole se naopak nesměla objevit žádná drůbež ani nic, co má křídla, případně rychlé nohy (například zajíc), aby peníze se štěstím neuletěly či neutekly.

TIP: Postsilvestrovský manuál: Jak léčit kocovinu

Mezi další oblíbené položky silvestrovské tabule patřil horký ovar s křenem a jablky a ovarová polévka s kroupami, které zase měly strávníkovi zajistit dobré zdraví. Také půlnoční přípitek šampaňským nebo sektem se prosadil až na konci 19. století. Alkohol vůbec začal k silvestrovské noci více patřit teprve v naší moderní době. Je svým způsobem až pozoruhodné, jak moc se novodobý způsob slavení nového roku znovu začal podobat zvyklostem starých Římanů.


Další články v sekci