Stateční muži pod palbou a s anglickým klidem: Henry Bowreman Foote (4)
V rámci Královského obrněného sboru sloužila řada mužů, kteří si na bojišti vysloužili vysoká vyznamenání. Velká Británie přitom s podobnými oceněními nikdy neplýtvala – například Viktoriiných křížů udělila za druhé světové války pouze 182
Jedním z hrdinných tankistů bojujících za slávu britského impéria se stal i Henry Bowreman Foote (1904–1993). Vnuk slavného archeologa a geologa vstoupil do armády v roce 1925 a většinu předválečné služby strávil u obrněných jednotek v Indii.
Velel navzdory zranění
Když vypukl světový konflikt, zastával zprvu různé štábní funkce a v květnu 1941 se podílel na vítězství v rychlém tažení proti Iráku, který se postavil na stranu Osy. V následujícím roce se ujal velení 7. královského tankového pluku. V jeho čele bojoval na přelomu května a června u Gazaly, a i když bitva dopadla pro Brity katastrofálně, Foote byl oslavován.
Citace k udělení Viktoriina kříže uvádí: „Šestého června podplukovník Foote vedl svou jednotku, která se stala cílem velmi silné dělostřelecké palby, zatímco dotírala na početnějšího nepřítele. Když přesedal ze svého vyřazeného tanku do jiného stroje, byl zasažen do krku. Navzdory tomu pokračoval ve vedení svého útvaru z exponované pozice mimo tank."
Když tank není potřeba
Statečným činům však zdaleka nebyl konec: „Třináctého června, když dostal rozkaz zadržet nepřátelské tanky, aby se mohla Gardová brigáda stáhnout z hřebene Knightsbridge, a když byly první vlny našich tanků zničeny, podplukovník Foote reorganizoval zbylé obrněnce, šel pěšky od jednoho tanku k druhému a povzbuzoval osádky pod intenzivní dělostřeleckou a protitankovou palbou.
Protože bylo životně důležité, aby jeho jednotka neztratila terén, podplukovník Foote nasedl do tanku a pohyboval se před ostatními stroji tak, aby jej vlastní osádky dobře viděly, jak velel vysunutý z věže. Jeho stroj utrpěl těžká poškození dělostřeleckou palbou a všechny jeho zbraně byly vyřazeny. Díky jeho velkolepému příkladu se podařilo udržet koridor otevřený a brigáda mohla projít.“
Válka pro něj skončila
Footovu jednotku velitelství 8. armády krátce poté určilo jako součást posádky Tobruku, ale tentokrát se Spojencům nepodařilo navázat na úspěšnou obranu přístavu z předcházejících měsíců. Když posádka kapitulovala, podplukovník se pokusil uniknout, ale zlomil si obě nohy a padl do zajetí. V roce 1943 se mu podařilo Italům utéct a dostal se do Švýcarska, kde byl následně internován.
Následujícího roku se však podařilo prosadit jeho propuštění a Foote se opět stal štábním důstojníkem. Sloužil až do roku 1958 (mimo jiné též velel 11. obrněné divizi), dotáhl to na generálmajora a poté působil jako správce Tankového muzea v Bovingtonu.
