Reklama


Střední tank M3 Lee: Staromódní americký obrněnec (2)

15.04.2018 - Lukáš Visingr

Střední tank M3 je na první pohled zvláštní koncepcí, jež se zrodila coby výsledek rychlého vývoje reagujícího na úspěchy německých panzerů. Navzdory svému nezvyklému vzhledu a některým počátečním problémům se osvědčil a poté v podstatě vytvořil základ americké konstrukční školy středních tanků

<p>Americké stroje (včetně tanku M3) hojně využívala i britská armáda, například během kampaně v Barmě</p>

Americké stroje (včetně tanku M3) hojně využívala i britská armáda, například během kampaně v Barmě


Reklama

Prvním zákazníkem se ale nestala US Army, nýbrž armáda Britského impéria, která naléhavě potřebovala nové tanky pro tažení v severní Africe. První kusy M3 proto putovaly do Anglie, avšak ne všechny vyrobené exempláře základního (výše popsaného) provedení M3 byly shodné. Celkem jich vzniklo 4 924 kusů, z nichž okolo 1 250 odebrali Britové v modifikaci, která měla odlišnou věž podle jejich vlastního návrhu.

Předchozí část: Střední tank M3 Lee: Staromódní americký obrněnec (1)

Verze pro Brity

Lišila se přesahujícími okraji, postrádala velitelskou kupoli a na její zadní části se objevil převis pro montáž vysílačky. Tanky M3 s touto věží britská armáda označila jako General Grant, kdežto vozidla s původní americkou věží měla označení General Lee. Oba názvy se však běžně zkracovaly na Grant a Lee a později se používaly i v americké armádě, která tehdy tankům slovní jména nedávala (a podobně tomu bylo později i s tankem M4 neboli Sherman, původně General Sherman).

Následovala varianta M3A1 alias Lee II (pak se původní vozidla M3 začala nazývat také Grant I a Lee I), která měla jako jediná korbu odlitou v jednom celku; vzniklo 300 vozidel. V nejmenším množství se vyráběla verze M3A2 Lee III se svařovanou korbou, jelikož té bylo zhotoveno jen dvanáct exemplářů. Tanky verze M3A3 měly svařovanou korbu a dva diesely General Motors 6-71 s celkovým výkonem 355 kW. Dodávaly je dvě různé továrny, což se odráželo v určitých rozdílech, kvůli kterým je Britové rozlišovali pod jmény Lee IV a Lee V; celkem vzniklo 322 kusů.

Další úprava jménem M3A4 čili Lee VI se vrátila k nýtování, ale korba byla prodloužena a vozidlo poháněl benzinový agregát Chrysler A-57, z linek sjelo celkově 109 tanků této varianty. A poslední provedení neslo název M3A5, vzniklo v počtu 591 kusů a z hlediska konstrukce šlo vlastně o základní M3, ale opatřený dieselem General Motors. Přestože mělo „americkou“ věž, v Británii obdrželo název Grant II. Vedle samotných tanků se dodávala řada účelových variant, především vyprošťovací vozidla M31, tahače M32 nebo samohybná děla M7 a M12.

Tanky M3 proti Afrikakorpsu

Ze sériové výroby, kterou zajišťovalo pět továren a která běžela do prosince 1942, celkově vzešlo 6 258 kusů tanků M3 všech verzí. Z nich 2 855 získala Velká Británie, kterou tento obchod vyšel na tehdy ohromující částku 240 milionů dolarů. Šlo víceméně o všechny finanční prostředky, kterými Británie disponovala na nákupy v USA. Svízelnou situaci vyřešil až zákon o půjčce a pronájmu, díky němuž mohli Američané začít Brity podporovat „na dluh“.

První tanky M3 byly dodány britské armádě v únoru 1942 a prodělaly svůj křest ohněm 26. května 1942 v bitvě u Gazaly. Ta sice skončila drtivým vítězstvím vojsk Osy, která obsadila klíčový přístav Tobruk, avšak tanky M3 se už tehdy ukázaly jako docela slibný typ, a to navzdory své fakticky zastaralé konstrukci a vysoké siluetě. Vynikaly především spolehlivostí a jejich 75mm dělo znamenalo pro Němce nepříjemné překvapení, neboť jeho nástup ukončil dobu převahy německých tanků nad britskými.

Další africké zkušenosti

Díky dostřelu, přesnosti a průraznosti dokázal ničit střední PzKpfw III na vzdálenost, na jakou mohly jejich 50mm kanóny nanejvýš poškrábat americký pancíř, a mohl spolehlivě „přestřílet“ i první varianty těžšího tanku PzKpfw IV. Nad celkově nepovedenými italskými tanky zcela jednoznačně dominoval. To, že britští (a poté i američtí) vojáci s tanky M3 utrpěli v Africe několik porážek, bylo zejména důsledkem taktické vyspělosti, nikoliv technické nadvlády Osy.

Američané se svými M3 prožili debakl v únoru 1943 během bitvy v Kasserinském průsmyku, kde od Němců utrpěli opravdu krutou porážku. Příčinu však opět nelze hledat v technické převaze, ale hlavně ve skutečnosti, že zcela nezkušení Američané zde stáli proti nejlepším veteránům Rommelova afrického sboru. Obrněnce M3 se posléze objevily i v tažení v západní Evropě, avšak tehdy již měly pouze pomocnou roli. Úlohu hlavního typu tanku západních Spojenců v té době totiž převzal M4 Sherman.

Na Pacifik stále špička

Tanky M3 se však objevily i na dalších druhoválečných bojištích včetně Asie a Tichomoří, a to opět v amerických i britských barvách. Do bojů proti Japoncům zasáhly obrněnce US Army jen jednou, a to v listopadu 1943 na ostrově Makin, ale síly Britského impéria používaly tanky M3 v jihovýchodní Asii zhruba od poloviny roku 1943 až do konce války. Jakmile totiž britské síly v Evropě získaly první tanky Sherman, začaly své M3 předávat armádám Austrálie a Indie, které celkem získaly asi 1 700 vozidel.

Kromě toho je stále nasazovali i samotní Britové, zvláště v Barmě. Z pohledu evropského bojiště, kde se střetávala špička tehdejších tankových technologií, sice šlo o nepochybně zastaralou konstrukci, v Pacifiku se ale situace zcela lišila. Japonské obrněnce totiž byly celkově slabé, a tudíž s nimi 75mm kanóny tanků M3 obvykle neměly sebemenší problém.

M3 General Lee

  • OSÁDKA: 6 až 7 mužů
  • BOJOVÁ HMOTNOST: 30,7 t
  • CELKOVÁ DÉLKA: 5,64 m
  • CELKOVÁ ŠÍŘKA: 2,72 m
  • CELKOVÁ VÝŠKA: 3,12 m
  • SVĚTLÁ VÝŠKA: 0,43 m
  • TYP MOTORU: benzinový Continental R-975-EC2
  • VÝKON MOTORU: 253 kW (340 koní)
  • MAX. RYCHLOST NA SILNICI: 42 km/h
  • MAX. DOJEZD NA SILNICI: 190 km
  • TLOUŠŤKA PANCÍŘE: 12 až 51 mm
  • KANÓNOVÁ VÝZBROJ: 1× 75mm M2/M3, 1× 37mm M5/M6
  • KULOMETNÁ VÝZBROJ: 2–4× 7,62mm M1919A4 

Pro soudruhy do SSSR

Posledním velkým uživatelem tanků M3 se stala Rudá armáda, která v rámci zákona o půjčce a pronájmu obdržela mezi roky 1942 a 1943 celkem 1 386 obrněnců General Lee, tedy v provedení s původní americkou věží. I přes to jim Rusové zpravidla říkali „Grant“. Oficiálně se pro ně užíval název M3s (čili střední), aby se odlišily od tanků M3 Stuart, v SSSR označovaných i jako M3l (neboli lehké). Nasazení M3 Lee na východní frontě však nemělo nijak velký význam. Zpočátku sice Sověti kvůli své zoufalé situaci sahali po jakékoliv technice, jež byla k dispozici, v průběhu 1943 ale tanky M3 nedokázaly čelit novým německým panzerům a Rudá armáda navíc už získávala dostatek nových T-34.

Několik desítek M3 se sice zúčastnilo slavné bitvy u Kurska, většinu „třípodlažních“ amerických strojů Sověti stahovali na méně významná bojiště, např. arktickou frontu. Americké tanky se používaly až do konce války, je doloženo jejich nasazení proti Japoncům v srpnu 1945. Obecně ale sovětští tankisté neměli M3 v oblibě především kvůli jejich vysoké siluetě, snadno a na velké vzdálenosti rozpoznatelné německými protitankovými dělostřelci.

Střední tank M3 tedy představoval sice poněkud staromódní, ale vzhledem k časovému tlaku vlastně docela podařené dočasné řešení. V rámci možností odvedl dobrou práci, vedle toho se stal také důležitým zdrojem zkušeností pro armádní velitele i strojírenský průmysl a tím pádem i konstrukci svého nástupce M4 Sherman. 

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve filmu Zacka Snyderera ztvárnil hrdinného Leónidáse rodák ze Skotska Gerard Butler.

Historie
Zajímavosti

Kasuár přilbový je jediným ze tří druhů kasuáry, který žije na Nové Guineji i v Austrálii

Příroda

Fáze zatmění Měsíce

Vesmír

Superostrý snímek planety Neptun

Vesmír

Regulovčíci od italské 3. jízdní divize v Sovětském svazu, léto 1941

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907