STS-41G: Raketoplán Challenger a jeho mise plná prvenství

- Vít Straka

Před 35 lety, 5. října 1984, se do vesmíru vydal raketoplán Challenger na misi, jež si připsala řadu primátů: Ať už šlo o sedmičlennou posádku, dvě ženy na palubě, výstup první Američanky, premiéru kanadského astronauta na orbitě, či demonstraci tankování družic přímo v kosmu

<p>Výstup Davida Leestmy a Kathryn Sullivanové k hydrazinovému tankovacímu zařízení. Vpravo start raketoplánu Challenger z kosmodromu na Floridě.</p>

Výstup Davida Leestmy a Kathryn Sullivanové k hydrazinovému tankovacímu zařízení. Vpravo start raketoplánu Challenger z kosmodromu na Floridě.

5 . 10 . 1984

Reklama

Challenger vzlétl z Floridy a již necelých devět hodin po startu byla z nákladového prostoru vypuštěna družice ERBS neboli Earth Radiation Budget Satellite, načež pomocí vlastních motorů vystoupala na dráhu ve výšce přes 560 km. Tam pak měřila, jaké množství energie dostává Země od Slunce a také kolik jí vyzařuje zpět do vesmíru. Dalším předmětem zájmu satelitu bylo sezonní proudění z tropických do polárních oblastí naší planety. 

Sedm statečných

V kokpitu Challengeru odvádělo svou práci rekordních sedm astronautů: velitel Robert Crippen, veterán z úplně první mise kosmického letounu v roce 1981, pilot Jon McBride, letoví specialisté Kathryn Sullivanová, Sally Rideová, David Leestma, Paul Scully-Power a kanadský vědec Marc Garneau

Důležité zařízení na palubě představoval mimo jiné systém SIR-B (Shuttle Imaging Radar-B) pro dálkový průzkum Země. Jeho přístroje pořizovaly snímky pro mapování různých oblastí naší planety, pátraly po ropě a jiných přírodních zdrojích, měřily znečištění ovzduší a rovněž testovaly nové technologie pro citlivější studium zemského povrchu z oběžné dráhy. 

Paul Scully-Power byl zas vyslancem Výzkumné laboratoře vojenského námořnictva a ve vesmíru se věnoval pozorování oblastí zájmu ve světových oceánech. 

Vrchol expedice

Pomyslný vrchol mise přišel 11. října, kdy se Leestma a Sullivanová – jako historicky první Američanka – vydali ve skafandrech ven, do nákladového prostoru Challengeru. Měli tam vyzkoušet novou technologii pro doplňování paliva do nádrží starších družic posádkami raketoplánů přímo ve vesmíru. Dvojice se přesunula do zadní části nákladového prostoru a připojila trubice pro průtok hydrazinu k maketě servisního panelu satelitu. Po kontrole těsnosti spojení se oba astronauti vrátili do kokpitu raketoplánu, odkud přes řídicí panel na dálku zahájili přečerpávání, jelikož hydrazin je vysoce toxický a korozivní. Pro úplnost dodejme, že první ženou v dějinách, jež vystoupila ve skafandru mimo vesmírnou loď, se stala sovětská kosmonautka Světlana Savická jen několik měsíců před startem Challengeru.

TIP: Nejdelší, nejkratší, nejnebezpečnější: Rekordní výstupy do otevřeného vesmíru 

Posádka mise STS-41G také měřila radiační prostředí na oběžné dráze nebo pomocí IMAX kamery natáčela film The Dream Is Alive („sen žije“), který zahrnoval i záběry z výstupu Leestmy a Sullivanové. Raketoplán přistál po osmi dnech letu na floridské dráze, jen pár kilometrů od startovací rampy. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Most Çanakkale 1915 má v šesti pruzích spojit evropskou a asijskou část Turecka.

Zajímavosti

Lidské embryo

Věda

Dvojčata ve znaku rodu

Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) je poddruhem medvěda hnědého. Barva srsti grizzlyho může být hnědá až narezavělá. Samci jsou mnohem mohutnější než samice, o které často bojují. Grizzlyové se páří v červnu, vajíčka se ale začnou vyvíjet až na podzim, kdy medvědice nashromáždí dost potravy, a k porodu dochází až v zimě – jedná se o tzv. latentní březost. Nejčastěji se rodí dvě medvíďata.

Příroda

Výron koronální hmoty je po erupci druhým nejsilnějším projevem sluneční aktivity.

Vesmír

Adolf Hoffmeister v Café les Deux Magots v Paříži v roce 1969. V pozadí kresba z vězení La Santé (1940) nazvaná Mon Avoir - barveno čokoládou, tabákem, špínou ze zdí a inkoustem.

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907