Svědek potopy světa: Stojí biblický příběh na reálném základě?

06.06.2020 - Vladimír Socha

V roce 1726 byla v lomu u města Öhningen na německo-švýcarských hranicích objevena zkamenělá kostra jakéhosi do té doby neznámého tvora. Švýcarský přírodovědec Johann Jakob Scheuchzer v ní odhalil první důkaz biblické potopy světa, jak je popisována v příběhu o Noemovi

<p><em>Andrias scheuchzeri</em> je vyhynulý druh velkého třetihorního velemloka, žijící v obdobích od miocénu do oligocénu na území dnešní Evropy.</p>

Andrias scheuchzeri je vyhynulý druh velkého třetihorního velemloka, žijící v obdobích od miocénu do oligocénu na území dnešní Evropy.


Reklama

Některé příběhy patří již neodmyslitelně k dějinám příslušných vědeckých disciplín. Jsou neustále tradovány a slouží jako demonstrace pokroku či naopak zpátečnictví, jež posunulo anebo zbrzdilo vývoj toho kterého oboru. V případě našeho příběhu se setkáváme s obojím – jde o ukázku myšlenkového zpátečnictví, které ale v posledku znamenalo pokrok a příklon k racionálnímu uchopení reality okolního světa. Tato zajímavá událost se odehrála v době vzmáhajícího se osvícenství a počínajícího rozkvětu přírodních věd.

Lékař a vědec na cestách

Hlavní aktérem příběhu byl švýcarský přírodovědec, lékař a geograf Johann Jakob Scheuchzer. Tento pozoruhodný učenec se narodil 2. srpna 1672 v Curychu jako syn vrchního městského lékaře. Není proto divu, že se dal na studia lékařství, která později doplnil o matematiku. Roku 1696 se ze studií vrátil do rodného města a stal se po vzoru otce městským lékařem. Navíc mu již tehdy bylo přislíbeno univerzitní místo profesora matematiky. To ale získal až mnohem později, v roce 1710. Mezitím byl ještě zvolen členem anglické Královské společnosti, což byla nesporně velká pocta. Další významný kariérní postup v podobě pozice vrchního lékaře Curychu a profesora fyziky pak pro Scheuchzera přišel až několik měsíců před jeho smrtí, v lednu 1733. 

Scheuchzer sepsal kolem 34 odborných prací, mnohé z nich ale zůstaly v podobě nevytištěných rukopisů. Většina se týká přírodních zajímavostí, s nimiž se setkal, a cest, které podnikl. Mezi nejvýznamnější příspěvky tohoto Švýcara patří právě jeho cestovatelské zápisky a zeměpisná pojednání. Jako jeden z prvních podrobně popsal geografii své země a v roce 1712 vydal její podrobnou mapu. Až do konce 18. století šlo o nejlepší mapu státu. 

Byl to výsledek jeho četných cest po švýcarských údolích i horách. V roce 1705 navštívil proslulý Rhonský ledovec ve výšce přes 3 000 m. n. m. O rok později se zmiňuje také o dracích, kteří podle vyprávění některých „důvěryhodných“ mužů obývají švýcarské jeskyně. Vlivem těchto zápisků ztratil později Scheuchzer neprávem důvěryhodnost. Neboť víra v draky a další legendární tvory byla v jeho době ještě obecně rozšířená. Posilovaly ji i nálezy kostí zvířat z doby ledové v četných jeskyních od Francie po Rumunsko. Scheuchzer sám ale v draky spíše nevěřil, pouze cítil povinnost zaznamenat údajné očité svědectví, které se k němu doneslo.

Vítězství biblických reálií

Scheuchzer rozhodně nebyl žádný hlupák, pošetilec nebo dogmatický zabedněnec, který by si zasloužil výsměch současných historiků vědy. Stal se však hlavní postavou jednoho z nejkurióznějších případů v dějinách paleontologie a přírodních vědách vůbec. V jeho velmi širokém spektru zájmů byl také výzkum zkamenělin.

V této době ještě paleontologie jako věda neexistovala a mnohde dosud převládaly nesmyslné názory na původ zkamenělin coby výsledek tvořivé síly hvězd nebo spontánního novotvoření. Učencům s poněkud otevřenější myslí už ale bylo jasné, že tyto fosilie jsou skutečně pozůstatky kdysi dávno existujících organismů, ačkoliv si neuměli představit, o jak vzdálenou minulost se jedná. V Scheuchzerově době byl totiž stále obecně přijímán výpočet stáří světa, s nímž přišel o půlstoletí dříve irský arcibiskup James Ussher z Armaghu – totiž, že svět byl stvořen v roce 4004 př. n. l. Nevíme sice, jak se na tuto otázku díval Scheuchzer, jako věřící člověk však vykládal podstatu zkamenělin rovněž za pomoci biblických reálií. 

Kostru, která byla v roce 1726 objevena v lomu u Öhningenu, ve svém díle o přírodních zajímavostech Švýcarska Lithographia Helvetica popsal jako pozůstatky dítěte, které zemřelo při potopě světa. Zkamenělina byla asi metr dlouhá a při troše fantazie skutečně připomínala kostru zmrzačeného dítka. Označení Homo, diluvii testis („člověk, svědek potopy“) se brzy proslavilo. Scheuchzer objevil první důkaz potopy světa, tak jak je popisována v biblickém příběhu o Noemovi!

Učenec se zkrátka nechal předem ovlivnit svými očekáváními a důvěrou v doslovné znění bible. Jinak je totiž těžké uvěřit, že by mohl takovou kostru skutečně považovat za lidskou.

Okrouhlá lebka s velkými očnicemi by dnes nenechala nikoho na pochybách, že se nejedná o člověka, ba dokonce ani o savce. Přesto Scheuchzerova interpretace nálezu zůstala v platnosti po další desetiletí a definitivně byla vyvrácena až o 85 let později.

První pochybnosti o lidském původu zkameněliny se ale objevily už roku 1758, kdy švýcarský matematik a přírodovědec Johanes Gessner označil fosilii za pozůstatky sumce. V roce 1777 byl zase slyšen názor, že by mohlo jít o velkou ještěrku. I když ani jedna domněnka nebyla správná, Scheuchzerův omyl byl již očividný.  

Není to člověk, ale… 

V roce 1802 se zkamenělina dostala do Teylerova muzea v holandském Haarlemu, kde se nachází dodnes. Tam ji o devět let později spatřil výzamný francouzský přírodovědec Georges Cuvier, který proslul schopností zjistit původ a vzhled jakéhokoliv živočicha podle jediné kosti. Vědcova intuice a znalosti nezklamaly ani v tomto případě, Cuvier prakticky ihned prohlásil, že se jedná o pravěkého velemloka. Pomohl mu přitom i fakt, že mezitím odkryl další části horniny, které původně zakrývaly fosilii zkoumanou Scheuchzerem. Legenda o člověku, utonulém při potopě světa, definitivně vzala za své.

TIP: Historie, která se nekonala: Je londýnské kladivo důkazem o potopě světa?

Miliony let starý mlok byl vědecky popsán až roku 1831 jako Salamandra scheuchzeri. O šest let později byl přejmenován na dosud platné vědecké přízvisko Andrias scheuchzeri. Jeho objevitel tedy nepřišel zkrátka – je s tímto tvorem spojen navždy. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Moderní forenzní DNA fenotyping umožňuje ze sekvence DNA určit původ dotyčného člověka, barvu pokožky, a také základní rysy obličeje. 

Věda

Zoologové žertují, že ksukol ocasatý při pohybu vypadá jako podivný lemur, který má místo rukou pavouky. Na snímku je dobře patrný mimořádně tenký prostředníček.

Příroda

Snímek zachycuje celý kráter Tycho a jeho široké okolí. Jsou na něm patrné jemné detaily měsíční krajiny a vzbuzuje dojem letu těsně nad povrchem Luny.

Vesmír

Kočky hlazení nevyžadují, ale tolerují ho výměnou za krmení. Ukázalo se, že klíčem je respektovat požadavky malých šelem a nevnucovat se.

Zajímavosti

Ekonomické ztráty kvůli suchu činí na Jihozápadě za rok 2020 11,4 až 23 miliard dolarů (asi 247 až téměř 500 miliard Kč).

Věda
Reklama

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907