Svět mezi růžovou a modrou: Proč muži vnímají barvy jinak než ženy?

16.05.2019 - Pavel Pecháček

Zatímco dřív se růžová barva spojovala s mužností, dnes ji mají v oblibě převážně ženy. Stojí za touto preferencí biologie, nebo jsme oběťmi kulturního podmiňování, které mění náš pohled na svět?

<p>Muži vnímají barvy jinak než ženy. Tam, kde pánové vidí žlutou, oči dam zaznamenávají banánovou a citrónovou.</p>

Muži vnímají barvy jinak než ženy. Tam, kde pánové vidí žlutou, oči dam zaznamenávají banánovou a citrónovou.


Reklama

Při pohledu na batole zabalené do modré či růžové je nám na první pohled jasné, jakého je malý človíček pohlaví. Bylo tomu tak ale vždycky? Podle všeho nikoliv. Přinejmenším to tvrdí Jo B. Paolettiová, která dřív působila na University of Maryland. Nyní se jako soukromá badatelka zabývá zejména vývojem textilního průmyslu v Americe, historií odívání či rolí oblečení v populární kultuře. Otázku přiřazení barvy na základě pohlaví důkladně rozebrala v knize Pink and Blue: Telling the Boys from the Girls in America (Růžová a modrá: rozpoznávání amerických chlapců a dívek), kde uvádí, že ještě počátkem 19. století se děti oblékaly většinou do neutrální bílé. 

Pastelové odstíny se začaly uplatňovat až později, nicméně ještě bez jasného rozdělení pohlaví. Škatulkování, alespoň v Americe, přišlo až počátkem 20. století – avšak v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí dnes. Výstižně to vyjadřuje výňatek z článku publikovaného v roce 1918: „Všeobecně uznávaným pravidlem je, že růžovou nosí chlapci a modrou děvčata. A to proto, že růžová se považuje za výraznější a silnější barvu, takže je pro hochy vhodnější, zatímco modrá, která je jemnější a roztomilejší, sluší více dívkám.“ Pozdější rozdělení nastoupilo teprve ve 40. letech a udrželo se dodnes – i přes určité krize, například v souvislosti s rozvojem feministického hnutí.

Rozhodujeme za děti

Děti si nicméně své oblečení nevybírají, tudíž se nabízí otázka, co vede k volbě barvy jejich rodiče – a zda muži upřednostňují jiné odstíny než ženy. Odpověď se v posledních dekádách pokoušela nalézt řada studií: Některé žádné mezipohlavní rozdíly v preferovaných barvách neobjevily, jiné ano. Výzkumy obecně ukazují, že bez ohledu na pohlaví jsou nejoblíbenější modré tóny, přestože u žen se k nim přidávají i odstíny růžové či fialové. Podobné preference odhalila i loňská studie publikovaná v časopise Color Research & Application. Zašla však ještě o krok dál, když se její autoři rozhodli prozkoumat, zda podobné tendence platí v různých kulturách. 

V dotazníkovém šetření oslovili badatelé 80 britských a 81 indických vysokoškolských studentů. U obou skupin odhalili již známé upřednostňování chladnějších barev, ženy však dál tíhly k růžové: Britské účastnice dávaly přednost studenějším odstínům, kdežto jejich indické protějšky těm teplejším. Studie každopádně ukázala, že zmíněné preference platí bez ohledu na kontinent.

Já sbírám, ty lovíš

Existenci rozdílů v upřednostňování barev a jejich možnou souvislost se zpracováváním vizuálních signálů v mozku se pokusila objasnit studie publikovaná v roce 2007 v časopise Current Biology. Do výzkumu se zapojilo 208 dobrovolníků z Velké Británie a Číny, kteří měli na obrazovce počítače co nejrychleji označit kurzorem svou oblíbenou barvu. Výsledky napověděly, že mezi muži a ženami panuje poměrně výrazný rozdíl: Dámy vykazovaly největší preferenci pro červené a fialové odstíny, zatímco nejmenší zájem měly o zelenožlutou část spektra. U pánů dostaly naopak přednost barvy z oblasti modrozelené

Výsledky studie jsou podle jejích autorů biologicky podmíněné a odpovídají tomu, jakým způsobem náš vizuální systém barvy dekóduje. Dodatečnou oblibu červené u žen dávají vědci do možné souvislosti s naší lovecko-sběračskou minulostí, jelikož se mohla preference pro danou barvu projevit vyšší šancí na nalezení zralých plodů. Alternativně však nelze vyloučit, že zvýšená citlivost pro červenou hrála roli i v sociálním kontextu, protože potenciálně umožňovala lépe rozpoznávat odstíny kůže partnera či jiných jedinců. Za pozornost stojí i fakt, že čínská skupina obecně víc upřednostňovala červenou, jelikož v asijské zemi jde o barvu štěstí.

Žlutá, nebo oranžová?

Co když se však pohlaví neliší pouze v tom, jakým barvám dávají přednost, nýbrž i v samotném vidění světa? Již dřívější výzkumy prokázaly, že ženy mají oproti mužům rozsáhlejší slovník pro pojmenování jednotlivých barev: Zatímco pánové často nerozlišují odstíny a vidí například „jen“ modrou, dámy rozeznávají mnoho jejích druhů: ultramarínovou, námořnickou, královskou, denim, lapis, indigo, kobaltovou a mnohé další. 

TIP: Malířka s genetickou mutací vidí 100× víc barev než ostatní

Behaviorální neurovědec Israel Abramov se v roce 2012 pokusil zjistit, zda hlubší vnímání barev představuje vlastnost naučenou, nebo biologicky danou. Na základě důmyslných testů dospěl k závěru, že i ženy bez dřívější průpravy skutečně rozlišují víc odstínů než muži, a to zejména uprostřed barevného spektra – v oblasti žluté a oranžové. Navíc podle něj mají pánové vnímání barev nepatrně posunuté. Jinými slovy, stejný odstín jako ženy viděli, když sledovali světlo o nepatrně větší vlnové délce: Například tam, kde registrovali žlutou, dámy již mluvily o světle oranžové. 

Barvy a hormony

Zrak mužů a žen se tedy pravděpodobně skutečně liší, což ovšem úplně nepřekvapí, protože podobné rozdíly najdeme i u dalších smyslů: Něžné pohlaví například mívá citlivější sluch a dokáže lépe rozlišovat i menší změny tónu. Jedna z možných příčin tkví v množství hormonů, jemuž jsme vystaveni během embryonálního vývoje. Pokud se muži vyvíjeli v prostředí s vysokou hladinou testosteronu, vede to u nich k výrazným změnám v oblastech mozkové kůry, jež odpovídají za zpracování senzorických informací – zejména ve zrakové kůře. I v tomto případě se autoři domnívají, že podobné odlišnosti mohly vzniknout během naší lovecko-sběračské minulosti. Jde však pouze o jednu z hypotéz.

TIP: Tajemství neviditelné modré barvy

Nicméně v případě barev upřednostňovaných na základě pohlaví je stále velmi těžké říct, zda mají výsledné preference biologické opodstatnění, nebo se jedná spíš o kulturní záležitost. Dostáváme se zde totiž do začarovaného kruhu: Je-li dítě odmalička podmiňováno k oblibě jedné barvy, vcelku logicky se výchova odrazí v názoru dospělého jedince, který jej posléze předá další generaci. Podmiňování se navíc nemusí odehrávat jen ve výběru oblečení, nýbrž i v barevném provedení oblíbených hraček. Jak by to asi vypadalo, kdyby panenky měly převážně modré šatičky, zatímco nejlepší autíčka by se skvěla krásnou růžovou metalízou? 

Psychologie barev

Barvy hrají v našem každodenním životě nezanedbatelnou roli. Často jim připisujeme nejrůznější vlastnosti a s každou spojujeme řadu pozitivních i negativních pocitů: K černé například vážeme smutek, sílu, zlo či autoritu. Červená vyjadřuje lásku, energii nebo vzrušení. Se žlutou se pojí štěstí, vřelost a kreativita, ale i deprese či hněv. Zelená je barvou harmonie, klidu a míru. Modrá symbolizuje inteligenci a pravdu, v mnohých však také vyvolává dojem citové prázdnoty. U každého může být škála emocí spjatých s konkrétním odstínem samozřejmě trochu jiná, nicméně určitý univerzální vzor dozajista existuje, jak tvrdí i vědní disciplína zvaná psychologie barev.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Rorschach chtěl svým testem odhalovat schizofrenii, tedy duševní nemoc související se selháváním myšlenkových procesů a sníženým vnímáním emocí.

Zajímavosti

Svobodné zednářství

Historie

Pozemní personál britského a francouzského letectva si krátí dlouhou chvíli u krytu s nápisem upomínajícím na adresu britských premiérů

Válka

Umělá inteligence značně vylepší provoz satelitů pro dálkový průzkum Země.

Vesmír

Bakteriální kultury v experimentu

Věda
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907