Svinský ořech: Vybíravý a lidem nebezpečný jed bramboříku nachového

26.06.2020 - Jaroslav Monte Kvasnica

Bramboříky jsou tradiční ozdobou ze zahrad, truhlíků a květináčů našich babiček. Divokého a neméně půvabného příbuzného můžeme však vzácně nalézt i v naší přírodě

<p>Atraktivní něžná krása <strong>bramboříku nachového</strong> zdobí zářijový listnatý les u Brněnské přehrady. Jeho hlízy jsou však lákadlem pro žravé divočáky.</p>

Atraktivní něžná krása bramboříku nachového zdobí zářijový listnatý les u Brněnské přehrady. Jeho hlízy jsou však lákadlem pro žravé divočáky.


Reklama

Na karmínový půvab rozkvetlých bramboříků nachových (Cyclamen purpurascens) se každoročně velice těšíme – po horkém létě přináší unaveným očím svěží orientální krásu, kontrastující s vyprahlým okolím. I když se však pohybujeme v místech výskytu těchto malých skvostů, musíme mít oči stále na stopkách. Atraktivní kvítky se totiž dokážou nenápadně skrývat v tmavých, maskovaných místech a v okolním podrostu mohou uniknout zraku nepozorného „stopaře“.

Jedovatá pochoutka divočáků

Brambořík nachový je vytrvalou bylinou z čeledi prvosenkovitých (Primulaceae). Jeho vědecký název Cyclamen purpurascens je odvozen od okrouhlé hlízy, protože kýklos v řečtině znamená kruh nebo kotouč. Půvabná rostlinka má ovšem i mnoho lidových názvů, například alpská fialka, zemskej sejr, svinský chléb, svinský ořech a podobně. Hlízy totiž s oblibou vyhledávají, vyrývají a konzumují divoká prasata.

Záliba divočáků v kulovitých hlízách bramboříku stojí za pozornost. Hlízy totiž obsahují jedovatý glykosid (saponin) cyklamín, který má velmi silné hemolytické (způsobující rozpad červených krvinek) účinky. Prasata jsou vůči působení jedu imunní, ale pokud by tuto část rostliny pozřel člověk, způsobí si záněty žaludku a střev, průjmy a křeče. V minulosti se ovšem bramboříkových hlíz používalo v lidovém léčitelství jako projímadla. Tinktura z nich byla zase nasazována proti revmatismu a srdečním neurózám. Na Sicílii využívali rybáři hlíz bramboříku nachového k omámení ryb.

Perský přivandrovalec?

V rodu Cyclamen je známo dvacet příbuzných druhů. Jsou rozšířeny především ve východním Středomoří, v Malé Asii a v Íránu. Konkrétně brambořík nachový se vyskytuje od francouzského pohoří Cevenny, přes Juru, vápencové obvody Alp od Provence až po Dolní Rakousko, Moravu, Maďarsko a lokálně zasahuje i na Balkánský poloostrov. Podle některých teorií se do Evropy dostal až z daleké Persie.

V Evropě nalezneme v přírodě kromě bramboříku nachového ještě na Slovensku endemický brambořík fatranský (Cyclamen fatrense) a v Itálii brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium).

Nechejte jej v přírodě

Bramboříku nachovému vyhovují listnaté lesy, háje a křovinné podrosty. Vyhledává humózní a vlhčí půdu, preferuje zásadité, tedy vápencové podloží. V České republice je původní výhradně na jižní a jihozápadní Moravě. V Čechách je jeho výskyt na několika lokalitách druhotný (vznikl po výsadbě člověkem).

Tato vzácná rostlina je zařazena mezi ohrožené druhy naší květeny a je jí poskytnuta plná zákonná ochrana; je rovněž zahrnuta mezi taxony, které jsou chráněny CITES. Litera zákona však bohužel nedokáže zabránit některým nezodpovědným barbarům v tom, aby vyrýpávali hlízy těchto vzácných rostlin ze země a zdobili jimi svoje zahrádky. Přitom každé zahradnictví nabízí zájemcům vyšlechtěné kultivary, které jsou k pěstování mnohem vhodnější.

Rodný list bramboříku nachového

Květy vyrůstají jednotlivě na 5–12 centimetrů dlouhých stvolech. Vytvářejí zvonkovitou korunku, která je vonná a složená z pěti korunních cípků. Ty mají karmínově až fialově červenou barvu, jsou stočené nazpět a vytvářejí světlejší korunní trubku. V květu nalezneme pestík a pět tyčinek.
Odborná literatura uvádí dobu květu od června do září, na lokalitách, které sledujeme, rozkvétá koncem července a kvete do října (v mírných podzimech až ojediněle do listopadu).

TIP: Magická oka tropických podražců: Orchideje Jižní a Střední Ameriky

Listy jsou okrouhle srdčité (někdy i ledvinovité), nepravidelně vroubkované Na svrchní straně jsou listy tmavě zelené s bělavými kresbami, na spodní straně tmavě purpurově červené (což způsobuje barvivo antokyan).
Pod zemí má kulovitou (často poněkud zploštělou) zkorkovatělou hlízu, ze které vyrůstají vláknité kořínky. Oddenek je válcovitý a uzlovitý.
Nápadné kvítky jsou opylovány hmyzem, ale mohou se opylovat autogamicky (samoopylením). Plodem je tobolka se semeny. Ta obsahují lepkavou hmotu a jsou tak lákadlem pro mravence, kteří semena dokážou přemístit na poměrně značné vzdálenosti.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Locusta (vlevo) prý zabila stovky Římanů. Lucrezia Borgia zase patřila k velmi vzdělaným ženám.

Zajímavosti

Množství odpadní elektroniky neustále roste.

Věda
Revue
Vesmír

Torpédové čluny byly postrachem japonských zásobovacích lodí.

Válka

Po více než dvou letech dorazila výprava k řece Zambezi, kde měla začít stěžejní část cesty

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907