Tajemný Orang Pendek: Menší bratranec Yettiho z indonéského ostrova Sumatra

27.07.2022 - Marek Velechovský

V lidské fantazii se zrodilo velké množství bájných zvířat, mimo jiné třeba skotská Lochneska a himálajský Yetti. Také indonéský ostrov Sumatra má svou „obludu“. Tvor se jmenuje Orang Pendek a přestože prý není větší než jeden a půl metru, dokáže vytrhávat ze země i menší stromy

<p>Orangutan nad břehem řeky Berkail hned druhý večer. V protisvětle v přítmí pralesa se může opravdu jevit jako bájné zvíře</p>

Orangutan nad břehem řeky Berkail hned druhý večer. V protisvětle v přítmí pralesa se může opravdu jevit jako bájné zvíře


Reklama

Pokud se člověk ocitne na jemu neznámém a tajuplném místě, probouzí to v něm fantazii a často i strach. A protože strach má velké oči, zrodilo se ze spojení strachu a fantazie množství bájných tvorů, kteří ještě dnes jitří mysl veřejnosti i mnoha vědců. Zřejmě nejznámějšími z nich jsou velký ještěr ze skotského jezera Loch Ness, člověku podobný hominid Bigfoot žijící na severozápadě USA či jeho himálajský protějšek Yetti.

Já jsem se díky cestě v tropickém pralese Sumatry setkal s Orang Pendekem. Tedy samozřejmě ne s živým zvířetem, ale s vyprávěním o něm. Ačkoli sám na bájné tvory nevěřím, nad zkazkami o nich se nelze alespoň nezamyslet. 

Lesy plné duchů

Během pobytu v české rezervaci Green Life na Sumatře jsme jako dobrovolníci pomáhali s údržbou tábora, stezek v džungli či záchranou zvířat z černých trhů. Díky tomu jsme byli v každodenním kontaktu s tropickou přírodou a jejími obyvateli. Ke konci pobytu jsme strávili tři dny nocováním přímo v pralese u řeky Berkail. Spali jsme v bambusovém přístřešku narychlo zbudovaném naším průvodcem Alim. Hned první noc jsme seděli u ohně na břehu řeky, kde jsme přes den chytili několik hadů, a Ali nám začal vyprávět o pralese a duchu přírody…

Na Sumatře jsou místa, kam prý Ali nerad chodí, protože tam sídlí zlí duchové přírody. Jiná místa naopak vyhledává, protože tam je dobrý duch. Ali mluvil jednoduchou angličtinou, které bylo dobře rozumět a zřejmě všichni přítomní si vychutnávali poutavé vyprávění umocněné černočernou tmou a pralesem šumícím všude okolo nás. Fantazie pracovala naplno! S existencí ducha pralesa a ducha přírody musím souhlasit a místo, kde jsme se právě nacházeli, rozhodně mělo dobrého ducha – sám jsem ho cítil.

Prostředí, které nutí věřit

Ali dál pokračoval ve vyprávění příběhem o jednom muži z jeho vesnice, který prý kdysi močil u stromu s velikými chůdovitými kořeny a náhle ho něco udeřilo do penisu. Přitom široko daleko nikdo nebyl. 

Po téhle historce se Aliho vyprávění stočilo k „malým lidem“ z pralesa, jimž se zde říká Orang Pendek. Údajně žijí na horním toku řeky Bohorok a Ali sám je prý kdysi viděl. Jednou, když šel s přítelem k řece rybařit, ucítil zvláštní vůni jakéhosi mýdla. Šel se podívat blíž a uviděl dvě děti malého člověka (rukou nám přitom naznačuje asi půlmetrovou výšku), jak se koupou v řece. Na druhém břehu pak spatřil matku, která tam prala prádlo oním voňavým mýdlem. Nakonec zahlédl i otce dětí, který na ně volal. Děti k němu rychle přeplavaly přes řeku a pak všichni čtyři zmizeli v džungli. Zbyli po nich jen bubliny v místě, kde matka prala. Ali se šel podívat na místo, kde zmizeli, ale v džungli nebyla patrná žádná cesta. 

Na závěr se Ali rozpovídal také o velkém člověku (Orang Besarovi), který žije také zde v pralese. Je to samotář a s lidmi nikdy nemluví. Dlouhé vlasy mu sahají až na záda a po celém těle je hustě porostlý chlupy… Tyto historky by mě za jiných okolností asi rozesmály, ale atmosféra, vůně i zvuky tropického pralesa mi to nedovolily. 

Popis „malého člověka“

Orang Pendek indonésky znamená „malý člověk“. Tento dosud neprokázaný druh patří mezi celosvětově známé kryptidy (viz Kryptozoologie: věda, nebo pavěda?) a jako oblast jeho výskytu se uvádí tropické horské pralesy na indonéském ostrově Sumatra. Dvounohý hominid byl prý pozorován jak místními vesničany, tak holandskými kolonisty nebo dokonce západními vědci a turisty. Ti, kdo obhajují jeho existenci, tvrdí, že je 80 až 150 cm vysoký. 

Dlouholetá výzkumnice Debbie Martyrová, která se Orang Pendekem zabývá bezmála 20 let, na základě rozhovorů s „očitými svědky“ uvádí, že tělo zvířete je pokryto šedou srstí s tmavými skvrnami. Živočich má široká ramena, velký hrudník a silné horní končetiny. Jedná se o překvapivě silného tvora, který je horními končetinami schopen vytrhávat ze země i menší stromy. Dolní končetiny jsou naproti tomu krátké a slabé, stejně jako chodidla, která jsou často v úhlu 45° vytočená směrem ven.

Na zadní části hlavy má Orang Pendek mohutný hřeben podobně jako gorily a nad očima jsou patrné výrazné nadočnicové hrboly. Pro obličej jsou charakteristická malá ústa, velmi „lidský“ nos a relativně daleko od sebe posazené oči. Když je Orang Pendek vylekaný, ukazuje zuby se zřetelnými a velkými špičáky, tak jako to dělá většina opic.

Podle svědků byl často viděn na okrajích pralesa, v těsné blízkosti políček domorodců. Údajně má ve zvláštní oblibě kukuřici, brambory a ovoce. Místní dřevorubci pracující v pralese ho občas pozorovali, jak požírá vyhrabané kořínky, mladé výhonky, říční korýše či hmyz. Oblíbenou potravou hominida jsou potom zralé plody durianu – výrazně páchnoucího asijského ovoce. 

Kresby podle skutečné předlohy?

„Orang“ v indonéštině znamená „člověk“ a určitě nejznámějším existujícím divoce žijícím orangem je „Orang Hutan“, tedy Lesní člověk. V počeštěné podobě jména je tento živočich dobře znám jako orangutan – největší lidoop Asie, živočich dokonale přizpůsobený životu v korunách pralesních stromů. Popis Orang Pendeka od Debbie Martyrové (ale i dalších kryptozoologů) právě orangutana nápadně připomíná. 

Již v 17. století nakreslil orangutana holandský lékař Jacob de Bondt, který pracoval na Jávě a Borneu a sám orangutana choval. Tím západnímu světu toto zvíře poprvé představil. Ačkoli měl k dispozici živý vzor, jeho kresba spíše připomíná člověka, než nám známé zvíře. Navíc se velmi podobá také pozdějším kresbám Orang Pendeka. 

TIP: Legenda o africkém tvorovi „mokele-mbembe“: Mohli dinosauři přežít dodnes?

Lze si opravdu velmi snadno představit, že malý člověk, je ve skutečnosti jen orangutanem, kterého stvořila lidská fantazie a možná i touha po senzaci či po finančním výdělku v jinak chudé Indonésii. V tmavém pralese, kde fantazie pracuje naplno, se neexistující tvor může zhmotnit i z mnohem méně výrazných impulsů.

Kryptozoologie: věda, nebo pavěda?

  • Kryptozoologie je velmi specifickým odvětvím zoologie. Její název pochází z řeckého kryptos, což znamená skrytý. Obecně vzato se jedná o vědní obor zkoumající živočichy, o jejichž existenci neexistují jasné a přesvědčivé důkazy. K dispozici jsou většinou pouze nepřímé důkazy, svědectví domorodců, cestovatelů, historické záznamy v kronikách a často především ústně či písemně přenášené legendy. Většina zoologů kryptozoologii jako vědu neuznává.
  • Zakladatelem kryptozoologie byl francouzský zoolog Bernard Heuvelmans, jehož kniha „Na stopě ignorovaných zvířat“, jež vyšla v roce 1955, upozornila na mnohé záhady zoologie.
  • Živočichové, jimiž se kryptozoologie zabývá, jsou označováni jako kryptidé. Může se jednat o žijící tvory, kteří se v daném místě normálně vůbec nevyskytují (např. krokodýl nebo velká kočkovitá šelma ve volné přírodě ČR), nebo o již dávno vyhynulé zvíře, které se náhle objeví živé (např. znovuobjevená latimérie podivná). 
  • Pravými kryptidy jsou však vědě dosud neznámí živočichové, jejichž existenci potvrzují právě jen legendy a nedůvěryhodná svědectví. Je ovšem třeba podotknout, že mezi takové živočichy ve své době patřily i gorily, okapi či pralesní tur saola, jejichž reálnost je už delší dobu nade vší pochybnost prokázána.
  • O špatnou pověst kryptozoologie se „přičinili“ dnes již legendární živočichové, jako jsou lochneska, Yetti, Bigfoot a mnoho dalších. Svoji úlohu sehrála také různá média, která se senzacemi živí a přímo je vyhledávají. Poslední kapkou jsou potom různí padělatelé „dokumentárních“ filmů či fotografií.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Marek Velechovský (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Experimenty s profesionálními běžci ukázaly, že při sprintu na 100 metrů jim kofein zrychlí čas v průměru o 0,14 sekundy. (foto: PixabayCC0)

Věda

K prachovým bouřím dochází na Marsu každoročně. Jednou zhruba za tři tamní roky, tedy 5,5 roku na Zemi, ovšem přijde opravdu masivní, tzv. globální bouře. (ilustrace: Getty Images)

Vesmír

Smrtící pasti číhající na archeology najdeme spíš ve filmech a počítačových hrách. (foto: Getty Images (Lucasfilm Ltd.)

Historie

Tento útvar známe i z našich lesů – pravděpodobně jde o hálku žlabatky dubové (Cynips quercusfolii) na listu dubu letního (Quercus robur). (foto: Shutterstock)

Příroda

Zhruba třetina všech dospělých uvádí některý z příznaků nespavosti a 6 až 10 % lidí trpí natolik závažnými symptomy, že splňují diagnostická kritéria pro poruchu spánku. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907