Tasmánie: Osamělá jižní výspa Austrálie
Australský ostrovní stát se v 19. století stal novým domovem britských vězňů – a ti nakonec vyvraždili téměř všechny původní obyvatele. Globalizace však jejich potomky staví před problém novodobých imigrantů, vůči nimž se Tasmánci ostře vyhrazují.
Zatímco pahorkaté tasmánské vnitrozemí představuje pozůstatek dávné vulkanické činnosti, relativně úrodné nížiny podél pobřeží se staly ideálním místem pro život. V mírném pásu teploty nikdy neklesají pod nulu a celoročně tam vládne příjemné klima. Věděli to již domorodí Austrálci, kteří lokalitu osídlili – k jejich smůle však britské impérium vyvezlo v roce 1853 do oblasti 75 tisíc vězňů. Příliv nedobrovolných přistěhovalců nakonec vyústil k vyvraždění většiny původních obyvatel Tasmánie a ti, kteří přežili, se přesunuli na nedaleké ostrovy.
Podobně neblahý osud čekal domorodce i ve zbytku Austrálie. Rasové čistky tam ovšem naštěstí nebyly natolik „účinné“, a na kontinentu tak přetrvala nejstarší kontinuální kultura na světě. Vědecký tým z University of Cambridge pod vedením Eskeho Willersleva zkoumal DNA celkem 83 původních obyvatel kontinentu: Analýza ukázala, že se jedná o přímé potomky lidí, kteří před 72 tisíci let opustili během velké migrace Afriku a postupně osídlili planetu.
Sami proti sobě
Austrálie se tak stala kontinentem, kde domorodce takřka vyvraždili imigranti, a k přistěhovalectví se dnes staví značně odmítavě. Průzkumy veřejného mínění se sice každým rokem mírně posouvají k akceptování nově příchozích, nicméně 60 % dotázaných stále preferuje ohledně ilegální migrace „tvrdou ruku“. Až do roku 2021 Austrálie azylanty na své území nepouštěla a jejich žádosti vyřizovala na ostrovech Papua a Nauru. Dnes už většina byrokracie probíhá přímo na kontinentu.
Tasmánie coby výrazně venkovská oblast však mezi vyhledávané cíle imigrantů nepatří. Tamní životní styl je pomalý. Hobart a Launceston působí maloměstským dojmem, nabízejí však řadu výhod v podobě trhů, kaváren a festivalů. Bydlení je cenově dostupnější než ve městech na pevnině, jako je Sydney či Melbourne: Medián cen domů v Hobartu se na začátku tohoto roku pohyboval kolem 700 tisíc australských dolarů čili asi 10,5 milionu korun, i když stále roste. Při dojíždění do práce se místním málokdy stane, že by uvázli v několikahodinové zácpě. A venkovní aktivity včetně turistiky v pohoří Cradle Mountain či plachtění na řece Derwent přitahují lidi preferující přírodu před shonem. Mzdy jsou však oproti pevnině o 10–20 % nižší.
Na ostrově zároveň panuje nerovnost, co se týká dostupnosti lékařské péče a vzdělání: Zhruba 253 tisíc obyvatel Hobartu má slušný přístup k obojímu, zatímco odlehlé vesnické oblasti hluboko k džungli jsou na tom mnohem hůř a sanitce může trvat i několik hodin, než se tam v případě nouze dostane.
Ostrov oddělený vodou i krví
O prvních osadnících na území současné Tasmánie se dochovaly důkazy z období před 40 tisíci let, kdy ještě dnešní ostrov tvořil součást pevninské Austrálie. Stoupající voda jej od kontinentu oddělila asi před 10 tisíci let, nicméně domorodcům, kteří se živili převážně lovem, se dařilo i nadále.
První Evropané dorazili k tasmánským břehům roku 1642. Vedl je nizozemský mořeplavec Abel Tasman a ostrov pojmenoval Van Diemenova země podle svého hlavního chlebodárce. Francouzi tam zakotvili až v roce 1772 a Britové pod vedením Jamese Cooka je následovali o pět let později. Na počátku 19. století založili na ostrově osadu Risdon, odkud chtěli upevnit svou moc. Pár měsíců nato vznikla pod dohledem kapitána Davida Collinse další osada: Dostala jméno Hobart Town a nakonec se změnila v dnešní hlavní město Tasmánie.
Ve 20. letech 19. století již populace kolonií překročila 12 tisíc obyvatel a domorodci takřka denně přicházeli o rodnou půdu i loviště. Honba za potravou vedla k řadě svárů i násilí a nakonec vyústila v tzv. černou válku: V roce 1826 dovolovaly zákony kolonistům zabíjet původní obyvatele v sebeobraně, ovšem po nějaké době už bylo vraždění legální i v případě, že se ocitli na území kolonií. Populace domorodců tak skončila zcela zdecimovaná a ti, kteří přežili, se museli přemístit na nedaleký Flindersův ostrov. Mnozí historici v dané souvislosti hovoří o genocidě.
V roce 1856 se konaly volby do ostrovního dvoukomorového parlamentu. Na základě jeho ustanovení se pak země přejmenovala na Tasmánii a stala se samosprávnou britskou kolonií. Roku 1901 se spojila s pěti dalšími celky, a vzniklo tak Australské společenství, dnešní Austrálie.
