chování

Lidský mozek je více citlivý na nadávky než na komplimenty. (foto: Pixabay, CC0)

Samečci australských delfínů Sousa sahulensis nabízejí samičkám dar, který nelze prakticky využít, ale slouží jako důkaz síly a zdatnosti. (foto: Shutterstock)

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: Pixabay, CC0)

Pozoruhodný výzkum chování řidičů v Texasu ukazuje, že přítomnost výstrah upozorňujících na rizika v silničním provozu ve skutečnosti zvyšuje počet nehod.

Lháři nepůsobí přirozeně a obvykle je prozradí řeč těla. Detektor lži často využívají i soukromé osoby, které řeší rodinné spory.

Páry titiů červených spolu zůstávají mnoho let a samečci jsou intenzivně zapojeni do výchovy mláďat. Otcové své malé potomky stále nosí a matkám je dávají pouze ke kojení. Samečci se s mláďaty také častěji než matky dělí o potravu.

Margaret trávila s Peterem dvacet čtyři hodin denně, šest dní v týdnu. A tvor se do ní bláznivě zamiloval.

Kočky hlazení nevyžadují, ale tolerují ho výměnou za krmení. Ukázalo se, že klíčem je respektovat požadavky malých šelem a nevnucovat se.

Nejslavnějším autistou je pravděpodobně postava Raymonda z filmu Rain Man, mistrovsky ztvárněná Dustinem Hoffmanem; jakkoliv film přinesl autismus do povědomí veřejnosti, vytvořil o něm zároveň určitý mýtus, který mnoha lidem s tímto syndromem zrovna nepomáhá.

Jak moc jste poslušní?  

Většinou budou lidé tvrdit, že by žádnému člověku z vlastní vůle záměrně neublížili. Že jde o velký omyl, prokázal slavný experiment Stanleyho Milgrama z  americké Yaleovy univerzity z roku 1974, zaměřený na poslušnost. Psycholog chtěl zjistit, do jaké míry jsou lidé ochotni jít proti vlastním morálním zásadám, pokud jim to nařídí nějaká vyšší autorita. Milgram dobrovolníkům sdělil, že se účastní výzkumu učení. Následně je pasoval do role učitelů, kteří mají za úkol zkoušet své „žáky“ připoutané k židli, aby nemohli odejít – ve skutečnosti šlo o pomocníky experimentátora, kteří vše jen hráli. Za nesprávnou odpověď je pokusné osoby měly potrestat elektrickým šokem a s každou další chybou zvyšovat jeho intenzitu. Zatímco 15 voltů nezpůsobilo domnělým žákům žádný problém, při 120 voltech už většina z nich projevovala známky bolesti a při 150 voltech křičeli, ať je pustí pryč. Nakonec přestali reagovat úplně, účastníci pokusu tedy nevěděli, zda jsou ještě naživu.

Navzdory tomu překvapivě velká část z nich pokračovala v podávání elektrických šoků, ba dokonce je stupňovala – 65 % účastníků pokračovalo až k hranici 450 voltů, případně do chvíle, než je sám experimentátor vyzval, aby přestali. Experiment přitom mohli sami kdykoliv předčasně ukončit, jak jim bylo předem řečeno. Výsledky byly šokující nejen pro Milgrama, ale pro celou vědeckou komunitu – ačkoliv byl později mnohokrát kritizován kvůli etické spornosti, jednoznačně se zapsal do učebnic psychologie. (foto: Yale University, CC0)

Sýkora krade srst spící lišce.

Zhruba polovina psů v experimentech odmítla záměrně špatnou radu cizího člověka. Jsou v tom lepší než lidské děti, makaci nebo šimpanzi.