dvojhvězda

Základ Algolova systému, vzdáleného devadesát světelných roků, tvoří velmi těsná spektroskopická dvojhvězda: Stálici hlavní posloupnosti třikrát hmotnější než Slunce doprovází ve vzdálenosti pouhých devíti milionů kilometrů podobr s 0,7 sluneční hmotnosti. Zmíněnou dvojici pak jednou za 681 dní obkrouží ještě třetí hvězda, mírně hmotnější než Slunce. (ilustrace: ESO, L. Calçada, CC BY-SA 4.0)

Nový snímek JWST ukazuje nejméně 17 prachových prstenců vytvořených vzácným typem hvězdy a jejího společníka. (foto: NASA, ESA, CSA, STScI, JPL-Caltech, CC BY-SA 4.0)

Dvojici mladičkých hvězd v soustavě SVS 13 (každou s vlastním diskem) obklopuje třetí disk. Zdá se, že ve všech třech discích by mohly vzniknout planety.

Černé díře GRS 1915+105 tepe „srdce“ frekvencí jednoho úderu za rok. 

Vizualizace znázorňuje, jak by mohl vypadat hvězdný systém HR 6819: skládá se ze zploštělé hvězdy s akrečním diskem (hvězda typu Be odsávající hmotu) a hvězdy třídy B, která o svou atmosféru přišla (v pozadí).

Nově objevené hvězdy by mohly vznikat tak, že se jeden bílý trpaslík „navlékne“ na druhého.

Proměnná symbiotická dvojhvězda R Aquarii.

Rekonstrukce blízkého setkání tří hvězd.

Vizualizace zachycuje detailní pohled na planetu b Centauri (AB)b, která obíhá kolem binárního systému o hmotnosti minimálně šesti Sluncí. Planeta je 10× hmotnější než Jupiter a obíhá kolem dvojhvězdy ve 100× větší vzdálenosti než Jupiter kolem Slunce.

Stálice ve dvojhvězdě patří většinou mezi sourozence pocházející z jednoho molekulového mračna.

Několik nezávislých studií poukázalo na zjevný fakt, že dvojhvězdy ve vesmíru převažují. V případě Slunce je ale téměř vyloučeno, aby mělo svého hvězdného průvodce.

Jak by to vypadalo mít čtyři slunce na obloze? Pokud v soustavě HD 98800 existují planety, mohou takový pohled zakoušet. 

Dvojhvězda CX1 je dr. Jekyllem a panem Hydem hvězdokupy Terzan 5.

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509