kosmonaut

Mezi ženami drží rekord v počtu výstupů do volného prostoru (6) americká astronautka Peggy Whitsonová. Ve volném kosmu strávila 39 hodin a 46 minut. (foto: NASA, CC BY 4.0)

Krátce před maturitou absolvoval Jakub Zemek, rodák z Uherského Hradiště, výcvik v kosmickém středisku NASA. (foto: archiv Jakuba Zemka)

Astronaut James A. McDivitt na oficiálním portrétu NASA z roku 1971. (foto: NASA, CC0)

V době, kdy Gagarin usedl do kabiny kosmické lodi Vostok 1, mu bylo 27 let. Památnému startu předcházelo dvouleté výběrové síto, na jehož počátku stálo 3 461 adeptů, vesměs výborných letců a pilotů stíhaček. (foto: Profimedia)

Vlevo Rus Nikolaj Rukavišnikov, vpravo bulharský kosmonaut Georgi Ivanov, dříve Kakalov.

Hodinky Cosmonavigator svému majiteli kromě času prozradí, nad kterým zemským kvadrantem se právě nachází. V 90. letech se stala oficiálním dodavatelem časomíry pro ruské kosmonauty švýcarská značka Fortis (ve výřezu).

Během náročného výstupu mimo kosmickou loď by se Alexej Leonov (vpravo) neobešel bez životně důležitých stopek, které mu nakonec zajistily hodinky Strela. Později dal přednost hodinkám Omega Flightmaster, které dostal od amerického kolegy Toma Stafforda.

Svůj pozemský koníček uplatnil Alexander Gerst i v kosmu. Jeho snímky z oběžné dráhy si získaly mnoho fanoušků.

Parmitano prolétá jedním z modulů stanice jako Superman.

„Hostina“ na kosmické stanici - letoví inženýři Expedice 20 (zleva) Tim Kopra (NASA), Frank De Winne (ESA), Roman Romanenko (Roskosmos) a Michael Barratt (NASA).

Jurij Alexejevič Gagarin

Sovětský svaz  | 1934–1968

Kdo jiný by měl být na seznamu deseti nejvýznamnějších kosmonautů než první z prvních – sovětský pilot Jurij Gagarin, který 12. dubna 1961 obletěl Zemi? Sedl si do rakety v době, kdy dvě ze tří vesmírných plavidel explodovala při cestě na oběžnou dráhu. V době, kdy vůbec nebylo jasné, jak se lidský organismus dokáže se stavem beztíže i s dalšími nástrahami kosmického prostoru vypořádat. Z oběžné dráhy se sice bezpečně vrátilo mnoho pokusných zvířat, ale člověk je přece jen člověk. Má jinou tělesnou stavbu a psychiku.

Gagarin každopádně zvládl na výbornou nejen let (kritikové často tvrdí, že vlastně neměl co pokazit, protože od startu do přistání na nic nesáhl – jak ale ukázali kosmonauti po něm, i ten, kdo se ničeho nemá dotýkat, může nadělat hodně škody), ale zvládl i život po něm. Což se o některých kosmonautech nedá říci: na misi kosmickou byli připraveni fantasticky. Ovšem na to, co následovalo poté, už méně.

Gagarin měl velký sen: do vesmíru se vrátit. Při svém prvním letu se přesně držel instrukcí, takže se ani na minutu neodpoutal z křesla. Nemohl „ochutnat“ stav beztíže, nemohl se z okýnka v lodi dívat na Zemi. Z dalších letů ho ale diskvalifikovala skutečnost, že se stal národní ikonou. Když se pak chtěl vrátit do kosmického výcviku, zahynul při letu lodi Sojuz 1 jeho blízký přítel Vladimir Komarov. To byla další stopka pro Gagarina: nicméně dál pokračoval v přípravě a doufal, že dříve či později se na něj štěstěna usměje. Definitivně mu ale ukázala záda, když se v březnu 1968 zabil při letecké havárii. (foto: NASA)

Výcvik zahrnuje i náročný pobyt v nehostinných podmínkách. Posádka si musí vystačit pouze s omezeným vybavením.

Přistávací modul mise Apollo 12

Posádka Apolla 8 (zleva Lovell, Anders a Borman) desetkrát obletěla Měsíc a mohla být i první na jeho povrchu

Brokovnice TP-82, která byla u ruských kosmonautů součástí tzv. balíčku pro přežití, měla pod dvouhlavní ještě třetí hlaveň, jež mohla vystřelit signalizační náboj.