led

Severní pól Enceladu. Snímek (respektive trojici snímků) pořídila během svého průletu v březnu 2008 sonda Cassini ze vzdálekosti 32 000 kilometrů. (foto: NASA/JPL/Space Science Institute, CC BY-SA 4.0)

Chvílemi se řeka proměňuje v sochařský ateliér pod širým nebem. (foto: Jiří Sladký a Jiří Sladký jr. - se souhlasem k publikování)

Při dopadech komet a planetek na povrch Europy vzniká spousta horké vody, která se může „protavit“ až do podpovrchového oceánu. (ilustrace: NASA/JPL Caltech, CC BY-SA 4.0)

Instalace měřícího zařízení v Antarktidě

Pohled na oblast Enceladu, která svým vzhledem připomíná povrch měsíce Europy. Uprostřed se nachází síť prasklin zvaná Labtayt Sulci, v levé dolní části jsou pak útvary Ebony a Cufa dorsa.

V celé své kráse

Obrovské úlomky ledovce, které jsou unášeny oceánem, působí většinou především hrozivě. Často se však ukáže i jejich mnohotvará krása, a to i v okamžiku, kdy má člověk možnost vidět také část, která je ponořená pod vodou. Tento vlně plující ledovec u východního Grónska se pomalu rozpouští, což uvolňuje vzduch, jehož bublinky jsou dobře patrné ve vodě.

Pomník Erika Rudého v grónském Narsarsuaqu.

Lander Nova-C s experimentem PRIME-1.

Evropský satelit CryoSat

Pozemská kolonie na Marsu mohla vyrábět vodík. Ten by mohl sloužit nejen jako raketové palivo.

Antarktida postupně praská a vytéká z ní roztátý led do oceánu. Snímky satelitu Landsat 8 ukazují jezero v Antarktidě před (vlevo) a po jeho zmizení (vpravo).

Jeden z rozmrazených vířníků (Rotifera).

Senzor Fast CTD pro měření teploty v oceánu.