Mars

Během několika hodin vstoupily na marsovskou orbitu dvě nové sondy – arabská Al-Amal a čínská Tchien-wen. | zdroj: ESO (M. Kornmesser), Čínský národní vesmírný úřad (CNSA), Vesmírná agentura SAE (UAESA)

Snímek Marsu pořízený sondou Tchien-wen. Ve výřezu vizualizace přistávacího modulu. | zdroj: Čínský národní vesmírný úřad (CNSA)

I kdyby lidé dokázali na Marsu zahradničit, museli by se potýkat s extrémními výkyvy teplot a s radiací.

DuAxel během tréninku

Vlevo západ slunce nad marsovským kráterem Gale, jak jej zachytil rover Curiosity. Vpravo snímek Země z povrchu rudé planety opět okem roveru Curiosity.

Země

Na zemském povrchu existuje řada oblastí, pro které používáme označení „poušť“. Jedná se o lokality s nedostatkem srážek a s absencí vegetace, obvykle s převahou písku. Mezi nejznámější patří Sahara, Gobi, Atacama, Karakum, Kyzylkum či Mojave. Několik „minipouští“ se pak nachází dokonce i v Česku – třeba tzv. písečný přesyp u Píst ve středním Polabí. Na pouštích se působením větru přemísťuje písek při jevu označovaném jako „saltace“, kdy se jeho zrnka valí po povrchu. Na určitých místech se pak ukládá a vytváří charakteristické duny, jež mohou být třeba parabolické, srpkovité, příčné či podélné.

Autoportrét roveru Curiosity na náhorní plošině Naukluft na úpatí Mount Sharp.

Trojitý kráter z oblasti Noachis Terra jak jej zachytila letos v říjnu sonda Mars Express. Největší z nich měří napříč asi 45 km nejmenší zhruba 28 km.

Dole snímek Arsia Mons, v horní části zhroucená část padesátimetrového lávového tunelu na úbočí Arsia Mons, zachycený kamerou HiRISE

Zkamenělé písečné duny v oblasti Melas Chasma, Valles Marineris.

Ačkoliv občas zaznívají nápady na přiblížení povrchu Marsu pozemskému prostředí, v současnosti pro takovou přeměnu neexistuje žádná dostupná technologie.

Syrtis Major připomíná svým klínovitým tvarem černý kontinent vzhůru nohama.

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda