Vědci testují robota, který by na Marsu pracoval bez neustálého řízení ze Země a zvládl průzkum až dvakrát rychleji
Nový typ poloautonomního robota ukazuje, že budoucí mise na Marsu mohou být rychlejší, efektivnější a méně závislé na lidském dohledu.
Robopsi by mohli urychlit výzkum Marsu, ať už jde o hledání užitečných surovin nebo marťanského života. (foto: Universität Basel, Tomaso Bontognali, CC BY-SA 4.0)
Průzkum povrchů jiných planet je dnes pomalý a opatrný proces. Například na Marsu musí vědci počítat se zpožděním komunikace mezi Zemí a vozítky, které může trvat čtyři až 22 minut. K tomu se přidávají omezení v přenosu dat. Každý krok mise se proto pečlivě plánuje dopředu.
Samotná vozítka jsou navržena tak, aby šetřila energii a minimalizovala rizika, což znamená, že se pohybují pomalu a překonávají jen omezené vzdálenosti – často jen stovky metrů denně. Výsledkem je, že vědci zkoumají jen malý zlomek okolního terénu a získávají relativně omezený geologický přehled.
Robotičtí psi na Marsu
Tým vedený Gabrielou Ligezou z Evropské kosmické agentury přišel s jiným řešením: nasadit poloautonomního robota, který dokáže pracovat samostatně a zkoumat více cílů postupně bez neustálého dohledu člověka. Místo toho, aby vědci detailně řídili každý pohyb robota a analyzovali jediný kámen, může stroj sám vyhledat několik zajímavých míst, přiblížit se k nim a provést měření.
Nejde přitom jen o návrh koncepce. Ligezová a její kolegové se pustili do praktických testů. Jejich výsledky v těchto dnech uveřejnil odborný časopis Frontiers in Space Technologies.
Tým Ligezové testoval technologii průzkumného robopsa ve speciální laboratoři Marslabor, která na Univerzitě v Basileji simuluje podmínky rudé planety. Při testech použili robotický systém ANYmal, vyvinutý v laboratořích Spolkové vysoké technické školy v Curychu. Robopes byl vybavený dvěma nástroji, terénní mikroskopem MICRO a terénním Ramanovým spektrometrem.
Zatímco dnešní vozítka zkoumají Mars krok za krokem, noví roboti podobní psům slibují rychlý a samostatný průzkum většího území. (foto: Universität Basel, Tomaso Bontognali, CC BY-SA 4.0)
Experimenty potvrdily, že poloautonomně řízený robopes by pracoval na Marsu asi dvakrát rychleji než zařízení pod kontrolou operátorů na Zemi. Navzdory rychlejšími provozu byl přitom robopes v poloautonomním módu velmi úspěšný při plnění simulovaných vědeckých úkolů.
Studie Gabriely Ligezové ukazuje, že ne vždy je nutné spoléhat na složité a těžké přístroje. I relativně jednoduché vybavení může přinést cenné poznatky, pokud je součástí inteligentního a autonomního systému. Do budoucna by tak mohly vesmírné agentury nasazovat menší, pohyblivější roboty, kteří rychle zmapují terén a označí slibná místa. Následně by se na ně mohly zaměřit detailnější analýzy.
