Jak dostat paragány do akce? Italský Spartan, česká CASA, sovětský Iljušin a evropský Airbus A400M Atlas

Americký hercules patří mezi transportní letouny střední kategorie a jeho schopnosti mohou být co do objemu nákladu někdy nadbytečné. Pro potřeby menšího zatížení vytvořil italský koncern Leonardo alternativu v podobě Alenia C-27J Spartan s krátkým vzletem a přistáním.

Prototyp hornokřídlého víceúčelového stroje nové generace poháněného dvojicí turbovrtulových motorů Rolls-Royce AE2100-D2A o jednotlivém výkonu 3 458 kW vzlétl na podzim 1999. Od svého předchůdce G.222 se liší inovovanou konstrukcí, moderní avionikou a pohonnými jednotkami. Digitální systémy, motory, vrtule a palubní zařízení pro manipulaci s nákladem převzali Italové z C-130J Super Hercules, což se příznivě projevuje v oblasti logistiky a údržby, kdy oba typy snadno spolupracují během mezinárodních operací.

Až 60 pěšáků

Díky robustní konstrukci a křídlu se třemi nosníky dokáže spartan pracovat v podmínkách s přetížením +3G a při hmotnosti 30 tun může operovat i z nezpevněných ploch dlouhých pouze 500 metrů. Kromě motorů přitom 2–3členné osádce pomáhá palubní energetická jednotka zajišťující nezávislost v oblastech bez potřebného pozemního zařízení. 

Letci využívají také zdvojený elektronický pilotážněnavigační systém s pěti barevnými LCD displeji a digitální avioniku. Na přání může být instalován systém ochrany letounu či nástavec pro doplňování paliva za letu.

Do trupu C-27J lze přes zadní nákladní rampu naložit tři větší a jednu menší paletu, 60 pěšáků nebo 46 plně vyzbrojených parašutistů sedících na sklopných sedadlech podél stěn. Vedle toho může letoun přepravit i volně ložený náklad, například terénní automobily Range Rover a HMMWV či vrtulník Bell 206. Spartany provozuje například Litva, Itálie, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Austrálie a Slovensko.

Ve výbavě AČR

Dvoumotorový turbovrtulový hornoplošník CASA/Airbus C-295 spadá mezi taktické transportní letouny malé až střední velikosti a vyrábí jej španělská divize firmy Airbus dříve známá jako CASA. První let se uskutečnil na podzim 1997 a od té doby vzniklo několik verzí, které lze modulárně měnit, a C-295 se tak uplatňuje v průzkumné, hasičské i tankovací roli nebo při plnění úkolů námořního a elektronického boje.

Standardní provedení umožňuje jednoduše uzpůsobit kabinu pro transport VIP i evakuaci raněných a nemocných. Nákladový prostor dovoluje přepravu 9 250 kg nákladu, což v praxi obnáší třeba šest palet či tři automobily Land Rover. V případě přepravy osob má C-295 maximální kapacitu 70 pěšáků, 48 výsadkářů nebo 24 nosítek a zdravotnický personál.

Díky robustnímu šestikolovému podvozku vykazuje CASA nízké nároky na délku i kvalitu dráhy. Různí zákazníci zatím odebrali 238 kusů, přičemž největším uživatelem je Egypt (24 strojů). Více než deset C-295 provozuje Španělsko, Polsko, Portugalsko, Indonésie, Brazílie a Mexiko.

Šest letadel odebraly i Vzdušné síly AČR, které je používají například při mírových misích na Sinajském poloostrově, pro výcvik výsadkářů a přepravu materiálu. Nejnovější verze nese označení C-295MW a dva její exempláře provozuje AČR od roku 2021. Na první pohled je rozeznáte díky výrazným wingletům (zahnutým aerodynamickým plochám na konci křídel).

Spolu s vylepšenými motory Pratt & Whitney Canada PW127G zvětšují nosnost až o tunu, zároveň prodlužují dolet i šetří palivo. Popsaná verze přináší též modernější komunikační a navigační systémy i avioniku a disponuje odolnějším pololesklým nátěrem.

Nesmrtelný Sovět

Ačkoliv ve vývoji jsou různé modernější stroje, základním transportním letounem Ruské federace zůstává víceúčelový čtyřmotorový strategický přepravní Iljušin Il-76 vyvinutý v druhé polovině 60. let. Mohutný hornoplošník vznikl coby náhrada za turbovrtulové Antonovy An-12 a měl sloužit i v civilním sektoru – proto byl navržen tak, aby dokázal dopravit těžké vybavení do odlehlých oblastí.

Premiérový let „šestasedmdesátky“ se uskutečnil na jaře 1971 a o tři roky později obdrželo sovětské letectvo první exempláře. Postupně se zrodila dlouhá řada speciálních variant včetně létající nemocnice, hasičského letounu, modifikace pro elektronický boj či platformy pro včasnou výstrahu a řízení. U samotné transportní verze se prodloužením trupu navyšovala kapacita a instalací výkonnějších motorů nebo větších nádrží se prodlužoval dolet.

Letoun Il-76 se stále vyrábí a dosud bylo postaveno asi 960 kusů. Zatím poslední zásadnější modernizace z roku 2012 dala vzniknout verzi Il-76MD-90A se skleněným kokpitem osazeným LCD displeji, přepracovaným křídlem nebo motory PS-90A-76 o jednotlivém výkonu 157 kN. Tento letoun unese 60 tun nákladu (oproti 42 tunám u starších verzí), při naložení nejobvyklejších 52 tuny činí dolet 5 000 km. Prázdný stroj dokáže bez dotankování urazit až 9 700 km.

Výkonný tahoun je kromě Ruska v různých modifikacích hlavním vojenským transportním letadlem Ukrajiny, Kazachstánu a Uzbekistánu. Slouží též v Alžírsku, Indii, Jordánsku, Íránu, Iráku, Číně či Sýrii. Iljušiny Il-76 se zúčastnily války v Afghánistánu a prokázaly tam svou vysokou účinnost i odolnost – přes četné zásahy odepsali Sověti během bojů jen dva kusy.

Zavalitá čtyřstovka

Letoun A400M Atlas můžeme popsat jako pracovitého univerzála, jenž zvládá kombinovat několik obtížně slučitelných rolí: Disponuje strategickým doletem, dokáže přistávat na relativně krátkých i nezpevněných plochách a současně fungovat coby vzdušný tanker nebo přepravovat raněné a nemocné včetně lékařského doprovodu.

Čtyřmotorový turbovrtulový taktický přepravní stroj se strategickými schopnostmi vytvořila společnost Airbus ve spolupráci s aliančními partnery. Jeho vývoj vzešel ze snah nahradit starší Lockheed C-130 Herkules a Transall C-160 a poprvé A400M vzlétl koncem roku 2009. Do služby se zařadil o čtyři roky později a první operační misi absolvoval v barvách francouzského letectva při operaci Serval v Mali.

Jako vzdušný tanker působil německý atlas v Jordánsku během kampaně proti Islámskému státu. „Čtyřstovky“ z více zemí pak pomáhaly během reakce na hurikán Irma v Karibiku na podzim 2017 nebo při evakuaci koaličních vojsk z Afghánistánu v létě 2021.

Mezi specifika atlasu patří protichůdně se otáčející vrtule, což zlepšuje jeho letové vlastnosti. Pohon zajišťují motory Europrop TP400-D6 disponující výkonem po 8 250 kW. Nákladový prostor pojme 37 tun materiálu, 116 plně vystrojených výsadkářů nebo 66 nosítek a zdravotnický personál. S takovou zátěží dokáže atlas vzlétnout z nezpevněné dráhy o délce 940 metrů. 

Typ A400M provozují ozbrojené síly Německa, Francie, Španělska, Velké Británie, Belgie, Lucemburska nebo Turecka, z mimoevropských zemí Malajsie, Indonésie a Kazachstán. Dosud vzniklo 130 exemplářů a na další desítky už má Airbus objednávky.