Jedno z největších německých es v prvních letech války: Adolf Galland ve Španělsku a během bitvy o Británii

„Generál byl idol všech stíhačů. Jeho podobenka se kupovala na pohlednicích, filmovali ho do týdeníků a v šestákových sešitech o mladých hrdinech jsme se mohli dočíst, jak v soutěži se stejně starým Möldersem hromadil vítězství za vítězstvím. Promíjeli jsme mu jeho výstřednosti. Nemožně deformovanou čepici, sako zapnuté vysoko ke krtku, kde nosil Rytířský kříž s Brilianty, který mu visel velmi nápadně na modré uniformě. Černý brazilský doutník z úst vyndal jen velmi zřídka. Dámský svět ho považoval za neodolatelného. Bez zaváhání opětoval přízeň a náklonnost filmových krásek a společenské smetánky.“ Takto po válce popisoval rodáka z Westerhollu Adolfa Gallanda jeden z jeho podřízených. 

Budoucí generál se létání se věnoval již od mládí: k devatenáctým narozeninám dostal od svého otce kluzák, na němž získal cit pro pilotáž, a záhy překonal několik rekordů v plachtění. Poté, co v roce 1932 dokončil gymnázium, byl přijat ke studiu letecké školy pod křídly Luft Hansy. Tam začal s motorovým létáním, a dokonce byl poslán k výcviku na hydroplánech.

V květnu 1933 se poprvé setkal s Hermannem Göringem, který na něj zapůsobil jako schopný vůdce. Ve stejném roce narukoval k dosud utajované Luftwaffe a následně absolvoval v Itálii stíhací výcvik a potom sloužil v hodnosti poručíka u stíhací eskadry JG 132 „Richthofen“. 

Pod španělským sluncem

Začátkem května 1937 odjel Galland jako dobrovolník do občanskou válkou zmítaného Španělska. Nejprve sloužil u technického zabezpečení Legie Condor, kde zalétával nové stroje. V létě však zasáhl do bitvy u Brunete, když absolvoval své první operační lety jako pilot dvouplošného Heinkelu He 51. 

Zakrátko pak převzal velení letky 3./J 88. Ta se zaměřovala převážně na bitevní útoky, a tak Galland nedosáhl žádného sestřelu. Sám na tehdejší boje vzpomínal: „Nacionalistické pěchotě jsme my, bitevní letci poskytovali odlehčení a přímou podporu, a proto nás měli tak rádi. Měli jsme za úkol bránit pohybu za nepřátelskými zákopy, zabraňovat přísunu záloh a v zárodku ničit protiútoky.“ 

Galland odlétal na 300 bojových letů a uprostřed španělského léta do kokpitu často nastupoval jen v plavkách, přičemž si neodpustil ani své oblíbené doutníky. Tehdy si také poprvé pod kabinu nechal namalovat svůj osobní symbol, myšáka Mickey Mouse s doutníkem v puse. Do 

Německa se vrátil až začátkem léta 1938 a za své úspěchy obdržel jako jeden z pouhých 28 příslušníků Legie Condor Španělský kříž zlatý s meči a brilianty. Nadále zůstal u bitevního letectva a na štábu Říšského ministerstva letectví analyzoval zkušenosti s přímou leteckou podporou. Kromě toho se podílel na testování nových strojů.

Koncem července 1939 se ujal velení 4. letky Lehrgeschwader 2 (Schlachtflieger), vyzbrojené dvouplošníky Hs 123. S ní se od prvního dne účastnil polského tažení, při kterém uskutečnil 87 bojových letů. Jednotku na polním letišti nedaleko Varšavy navštívil osobně Adolf Hitler, který s letci poobědval jídlo z polní kuchyně a pochválil je za účinnou podporu postupujících vojsk. 

Galland, povýšený v říjnu 1939 na kapitána už platil za odborníka na útoky proti pozemním cílům, velmi však toužil vrátit se ke stíhačům. To se mu podařilo v dubnu 1940, kdy se stal pobočníkem na štábu stíhací eskadry JG 27 a začal tam létat na standardní stíhačce Luftwaffe – Messerschmittu Bf 109 E.

Konečně u Jagdwaffe

Desátého května 1940 nacistické Německo zahájilo tažení na západ a o dva dny později Galland ve velkém stylu otevřel své skóre, když sestřelil hned tři soupeře: „Zaútočili jsme na letku asi osmi belgických hurricanů, které letěly asi tisíc metrů pod námi. Necítil jsem vzrušení ani loveckou horečku. Braň se přece, říkal jsem si, když jsem měl jednoho v zaměřovači. Stále jsem se přibližoval, aniž by něco tušil o mé přítomnosti. Vypálil jsem z velké vzdálenosti, ale dávka sedla přesně. Provedl ne právě povedený obrat a po dalším útoku se neovládán zřítil k zemi. Okamžitě jsem si vzal na mušku dalšího. Pokusil se uletět střemhlavým letem, ale okamžitě jsem byl za ním. Vypálil jsem a on se krátce vzepjal a zřítil se na zem.“ I když byl německý stíhač přesvědčen, že šlo o belgické letouny, ve skutečnosti se jednalo o stroje 87. perutě RAF. 

Stíhacím esem se Adolf Galland stal 19. května, kdy poslal k zemi dva francouzské lehké bombardéry Potez 63. Koncem měsíce už jeho JG 27 operovala přímo u průlivu La Manche a zapojila se do bojů nad Dunkerkem. Tam také 2. června poslal k zemi svůj první spitfire. 

O den později nedaleko od Paříže sestřelil stíhací MS.406, do nějž ale záhy narazil a o jeho křídlo si ohnul jeden list vrtule, urazil kus směrovky a anténní sloupek. Francouzský stroj pilotoval Čech Stanislav Popelka, který při střetu zahynul. Během západního tažení Galland dosáhl celkem 12 vítězství a 6. června byl jmenován velitelem skupiny III./JG 26.

V létě se se svou jednotkou zapojil do bitvy o Anglii a jeho hvězda začala rychle stoupat. Byl povýšen na majora, a když 28. července získal 17. sestřel, obdržel o dva dny později Rytířský křiž Železného kříže. Závratná kariéra pokračovala a už 22. srpna přebral velení celé eskadry JG 26.

Dopoledne 28. srpna vedl 120 letounů své eskadry k dalšímu doprovodu bombardérů nad Anglii. Jeho štábní roj zajišťoval přímou ochranu bombardérů, když zpozoroval formaci britských stíhaček letících souběžně a těsně pod německými dvoumotoráky. Šlo o stroje Boulton-Paul Defiant, chystající se k útoku. Galland přešel do střemhlavého klesání, podlétl je a zasáhl jeden z nich. Dne 6. září pokořil hranici 30 sestřelů a dotahoval se na největší esa Luftwaffe.  

Galland na spitfiru?

Vůbec nejtěžší německý úder na Londýn proběhl 15. září, a proto je ve Spojeném království dodnes slaven jako Den bitvy o Británii. Galland byl také u toho a sestřelil hurricane od čs. 310. stíhací perutě. Za jeho kniplem seděl Josef Hubáček, kterému se naštěstí podařilo vyskočit s lehkými zraněními na padáku. O tři dny později pak Galland během jednoho bojového letu poslal k zemi tři hurricany. 

Jeden z velkých útoků na Londýn proběhl 30. září a velitel JG 26 tehdy sestřelil další stíhačku téhož typu, tentokrát od polské 303. perutě. Za své úspěchy následně obdržel Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.

Gallandova eskadra dál létala nad Británii skoro každý den, vítězství se však spíše vzdalovalo. Za vše hovoří slavný výrok Adolfa Gallanda, který na Göringovu otázku, co by potřeboval k ovládnutí oblohy nad Londýnem, drze odpověděl, že eskadru vyzbrojenou spitfiry. Neznamenalo to ale, že by německý stíhač preferoval britský stroj před vlastní „stodevítkou“. Galland měl totiž za to, že spitfire se díky své skvělé manévrovatelnosti lépe hodí pro obranný boj a ochranu bombardérů, zatímco Messerchmitt Bf 109 byl díky vyšší rychlosti předurčen k útočnému „volnému lovu“.

Göring však striktně vyžadoval, aby němečtí stíhači nad Británií prioritně chránili vlastní bombardéry, a když se pak Gallanda, který s touto taktikou nesouhlasil, ptal na jeho požadavky, mladý velitel eskadry odpověděl onou zmíněnou větou. 

Navzdory omezením vyplývajícím z nutnosti bránit vlastní dvoumotoráky získal Galland 11. října hned tři sestřely a na konci měsíce opět tři. Měl tak rovných 50 vítězství. Další trojitý úspěch si připsal 17. listopadu. Krátce poté byla celá eskadra JG 26 stažena z bojových operací na odpočinek. Během bitvy o Británii Galland dosáhl 43 sestřelů a stal se jedním z největších es.

S láhvemi šampaňského za zády

Zimu 1940–1941 strávila JG 26 na odpočinku v Německu a k průlivu La Manche se vracela až začátkem jara. Galland 4. dubna odstartoval k přeletu do Francie a ještě ten den v doprovodu svého čísla vzlétl na volné stíhání nad Anglii. Asi půl hodiny před polednem narazil na dvojici spitfirů od 91. perutě: jednoho protivníka sestřelil sám a o druhého se postaralo jeho číslo. 

Tehdy také k eskadře dorazily první Bf 109 F. Galland 15. dubna jeden použil k cestě na oslavu narozenin slavného esa minulé války Thea Osterkampa a do trupu uložil i pár láhví šampaňského. Po cestě si ještě zaletěl k Doveru, kde nejdřív nachytal osamělého majora Williama Coopeho, který se neopatrně oddělil od své perutě, a Galland ho zasypal sprškou střel. Vyšší důstojník RAF pak havaroval při přistání v Manstonu. Za okamžik Galland zezadu napadl i zbytek Coopeho jednotky a poslal k zemi další dva spitfiry. 

V červnu se poměr sil u průlivu výrazně změnil. Skoro všechny stíhací eskadry se přesunuly na východ k chystanému útoku proti Sovětskému svazu a na západě zůstaly jen dvě eskadry. Dne 13. června během volného lovu Galland sestřelil dva hurricany od 258. perutě. Tou dobou se už rozjížděla první velká letní ofenziva RAF. Většinou se jednalo o hromadné akce typu Circus, při kterých na cíle ve Francii útočily malé formace bombardérů. Při jedné takové 17. června Galland sestřelil čs. stíhače Josefa Brykse od 242. perutě, který padl do zajetí a později se proslavil opakovanými pokusy o útěk. Šlo o Gallandovo 65. vítězství. 

Naopak namále měl velitel JG 26 21. června, kdy byl hned dvakrát sestřelen. Na první boj později vzpomínal: „Spitfiry mi šlapou na paty a trasy světelných střel jsou zatraceně blízko mé kabiny. Uhýbám z dráhy projektilů a zbavil jsem se jich. Ale přesto jsem to dostal. Pravý chladič je rozstřílený a táhne se za mnou dlouhá bílá stopa. Pode mnou ale bylo letiště Calais a skončilo to přistáním na břicho.“ 

Současné výzkumy ukazují, že Gallanda patrně sestřelil polský stíhač, příslušník slavné 303. perutě Boleslaw Drobiński.