Od Pearl Harboru k Tinianu: Válečná pouť amerického křižníku USS Indianapolis

Stavba lodi pojmenované po hlavním městě státu Indiana začala v loděnici New York Shipbuilding Co.na břehu řeky Delaware v Camdenu v New Jersey poslední březnový den roku 1930. Námořnictvo loď s kódovým označením CA-35 převzalo 15. listopadu 1932, přičemž posádka jí začala říkat „Indy“.

Vznik a mírová služba

Koncepčně vycházel Indianapolis z jednotek třídy Northampton, měl však oproti nim některá vylepšení. Především netrpěl poddimenzovaným výtlakem do povoleného limitu 10 000 tun, což umožnilo posílit pancéřování až na 83 mm u bočního pásu a 64 mm na palubě. Dělostřeleckou výzbroj tvořily kanony ráže 203 mm ve třech tříhlavňových věžích a 127mm kanony po čtyřech na každém boku. S nízkoletícími letouny se měly vypořádat 12,7mm kulomety a později byly namontovány protiletadlové kanony.

Americké křižníky stavěné ve 30. letech zcela postrádaly torpédovou výzbroj. Vybavení doplňovaly dva katapulty umístěné mezi komíny a čtveřice dvouplošných hydroplánů. Osm kotlů vyrábělo páru pro čtyři sestavy parních turbín Parsons GT s výkonem až 80 000 kW. 

Indianapolis a jeho sesterská loď Portland byly plánovány jako vlajkové, proto měly větší nástavby a bojové můstky i rozlehlejší ubytovací prostory pro štábní personál. Křižníky měly jednu významnou slabinu – nestabilitu. Pro zmírnění kolébání a naklánění tak musely být na bocích instalovány velké stokové kýly.

Jako vlajková loď Průzkumných sil byl Indianapolis velmi aktivním plavidlem a není divu, že v listopadu 1939 měl „najeto“ 215 000 námořních mil (téměř 400 000 km). Na velitelském můstku se mezitím pravidelně střídali kapitáni, mezi nimiž bychom našli i pozdější admirály Henryho K. Hewitta a Thomase C. Kinkaida.

Od Pearl Harboru po Tinian

Ráno 7. prosince 1941, v době japonského útoku na americké loďstvo na Havaji, plnil Indianopolis úkoly mimo Pearl Harbor. Již začátkem roku 1942 se připojil k operačnímu svazu, který provedl útoky proti pozicím Japonců na ostrově Nová Guinea. Křižník poté zamířil do loděnice Mare Island v Kalifornii, kde dostal radiolokátor a nový systém řízení palby.

Následovalo přeložení do oblasti Aleutských ostrovů a účast na ostřelování ostrova Kiska, podpora výsadku na ostrově Amchitka a v únoru 1943 na Attu. Přitom Indianapolis narazil na japonskou loď Akagane Maru, vezoucí zásoby posádce na ostrově. Stačilo několik granátů a nepřátelské plavidlo vyletělo do povětří. 

V srpnu křižník prodělal úpravy nástaveb včetně rekonstrukce velitelského stanoviště. Vyměněn byl zadní stožár, který nyní nesl další radarové antény a málo účinné 28mm protiletadlové kanony nahradily 40mm boforsy. Indianapolis se ve druhé polovině roku 1943 přesunul do Pearl Harboru a poté jako vlajková loď 5. flotily viceadmirála Raymonda A. Spruance podporoval celou sérii výsadkových operací. Jen namátkou několik míst spojených s krvavými boji: Tarawa, Makin, Kwajalein, Tinian… Zúčastnil se také velké námořně letecké bitvy ve Filipínském moři. 

Útok osamoceného letadla

V listopadu 1944 stávajícího kapitána Einara R. Johnsona vystřídal Charles B. McVay. V únoru 1945 tvořil „Indy“ součást svazu, který prováděl údery na japonské ostrovy, a v následujícím měsíci křižník bombardoval obranné pozice nepřítele na Okinawě, ale také pomáhal odrážet prudké nálety. Jeho dělostřelci přitom srazili z oblohy šest japonských letounů.

Zde křižník 31. března 1945 opustilo štěstí. Zhruba 20 km na západ od ostrova se krátce po rozednění náhle z nízkého mraku vynořilo osamocené letadlo Ki-43 Oscar. Předtím se prosmýklo kordonem stíhací ochrany a mířilo k lodi v sebevražedném útoku. Pilota zabila protiletadlová palba nebo ztratil kontrolu nad strojem a ten se zřítil do vody u zádi na levoboku. Předtím ale zavadil křídlem o okraj paluby a stanoviště protiletadlového děla, následkem čehož se uvolnila puma, která zničila záchranný člun, prorazila všechny paluby i opláštění trupu a zpožděný zapalovač ji přivedl k explozi teprve pod kýlem. 

Došlo k částečnému zaplavení dna lodi a poměrně velkým škodám v úsecích, kterými puma prolétla, včetně palivové a olejové nádrže. Otřesy spojené s výbuchem poničily letouny na katapultu a na čas vyřadily i radiolokátory.

Nejhorší ale bylo, že došlo k vytržení lodního šroubu č. 4, a kvůli poškození ložisek musela být odstavena i hřídel č. 3. To způsobilo pokles rychlosti a schopnosti manévrovat. Zahynulo devět členů posádky. Po provizorní opravě loď odeslali do loděnice na západním pobřeží USA. Jediný japonský letoun vyřadil Indianapolis z akce na několik měsíců a v podstatě ho nasměroval ke schůzce s osudem.