Operace Millennium: Tisíc britských bombardérů během jediné noci zlomilo německou obranu a zpustošilo Kolín nad Rýnem

Na začátku roku 1942 za sebou mělo Velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command) RAF vážnou krizi. Během předchozího roku se stalo zřejmé, že strategická bombardovací kampaň proti průmyslovým cílům na území Německé říše, navzdory optimistickým nadpisům v britských tiskovinách, selhává. A to z prostého důvodu – osádky královských bombardérů s tehdejším výcvikem a úrovní navigačních pomůcek nedokázaly za noční tmy po mnohahodinovém letu nalézt často ani ty největší aglomerace, natož nějaký konkrétní městský průmyslový objekt. Bombardování bylo tak nepřesné, že z dopadů široce rozptýlených pum Němci ani nedokázali určit, co bylo vlastně „cílem pro tuto noc“ (Target for Tonight, název slavného britského propagandistického filmu).

Schylovalo se ovšem k významným změnám zosobněným v komplikované osobnosti nového velitele, který do čela Velitelství bombardovacího letectva nastoupil 22. února 1942. Šlo o leteckého vicemaršála Arthura Harrise, jemuž se už za války dostalo přezdívek „Bomber Harris“ (bombarďák Harris) nebo jednoduše „Butcher“ (řezník).

Proti jedinému cíli

S nástupem nového velícího důstojníka došlo u Velitelství bombardovacího letectva k výrazným změnám směrem k větší efektivnosti a rovněž k bezohlednosti. Harris zrušil dosavadní praxi vysílat během jediné noci bombardéry proti dvěma či i třem různým cílům. Byl zastáncem plošného bombardování městských aglomerací a koncentrovaného nasazení proti jedinému cíli. 

Údery hodlal soustředit do co nejužšího časového rámce, aby přetížily protivníkovu obranu, a jejich ničivost měly zvýšit vhodné kombinace nesených pumových nákladů. Vysoce výbušné pumy měly narušit městskou zástavbu a poté mělo zkázu dokonat rozsáhlé použití dvoukilových zápalných pum. Nová taktika byla otestována během série útoků na starobylá hanzovní města Lübeck a Rostock v březnu a dubnu 1942.

Harris si zároveň dobře uvědomoval hodnotu propagandy a publicity v moderním válčení. Rozhodl se proto přistoupit k co nejmasovějšímu útoku na jediný cíl za jedinou noc. Hodlal shromáždit 1 000 bombardérů, neboť tato číslice s sebou nesla symbolickou hodnotu síly, schopné zastrašit nepřítele a zároveň měla povzbudit morálku národa. 

Jaro 1942 totiž patřilo pro Británii mezi nejnáročnější válečná období, když v zámoří utrpěla řadu těžkých porážek na zemi i na moři. „Magická tisícovka“ měla zapůsobit také na spojence – USA i na SSSR. V neposlední řadě hodlal Harris posílit pozice své i svého velitelství v probíhající válce. O rozsahu úderu vypovídá skutečnost, že do té doby Velitelství bombardovacího letectva nasadilo proti jedinému cíli maximálně 228 letadel.

Bylo však třeba vyřešit nedostatek sil. Prvoliniová výzbroj Bomber Command ani zdaleka nedosahovala žádoucího počtu. Průměrná dostupnost středních a těžkých bombardérů s osádkami činila v květnu 1942 pouze 346 operačně způsobilých letounů. „Tisíc bombardérů“ tak šlo získat jen za využití všech rezerv i strojů určených k výcviku, což bylo možné pouze při výjimečné příležitosti. 

„Nálet tisíce bombardérů na Kolín nad Rýnem, který se konal z 30. na 31. května 1942, byl v mnoha ohledech nedobový. Měl dát německému lidu jedinečnou ochutnávku toho, co ho v budoucnosti čeká, a to v době, kdy Velitelství bombardovacího letectva nemohlo doufat za stávajících okolností v udržení nebo dokonce opakování operací v tomto rozsahu více než jen ve velmi omezených intervalech,“ uváděla tajná studie zpracovaná historickým oddělením Ministerstva letectví roku 1948.

Nová taktika

Harris si uvědomoval rizika spojená s takovým postupem, zejména v případě využití velkého množství cvičných letadel. Nicméně 18. května 1942 záměr operace projednal s náčelníkem štábu letectva leteckým maršálem Charlesem Portalem. Plán již dříve předložil ke schválení ministerskému předsedovi Winstonu Churchillovi. Ten jej „vřele podpořil“, jak uvádí zápis náčelníka štábu letectva z 19. května, který téhož dne povolil jeho provedení. Finální rozkazy byly vydány 26. května. 

Původně se jako o možném cíli uvažovalo o přístavu Hamburk a Kolín měl představovat alternativu pro případ nevhodného počasí nad pobřežím. Útok, takzvaný Thousand Plan (Operation Millennium), byl předběžně stanoven na noc z 28. na 29. května nebo na první vhodnou noc po tomto termínu během úplňku.

Vedle počtu dostupných letadel představovala problém také taktika. Velitelství bombardovacího letectva postrádalo zkušenosti s řízením takové masy letadel a osádek. Taktika nasazení velkého počtu strojů spočívala v takzvaném „bombardovacím proudu“ (bomber stream), což byl ovšem koncept, který se v té době ještě nacházel v plenkách. 

Podle představy velení Bomber Command měla jednotlivá letadla nad nepřátelské území pronikat ve stejném čase a směru v daném leteckém koridoru. Tak mělo být docíleno co nejkoncentrovanějšího nasazení maximálního počtu letounů a současně snížení hrozby jejich případných vzájemných kolizí. 

Létání v „bombardovacím proudu“ mělo také omezit účinnost stále nebezpečnějších německých nočních stíhačů, neboť jejich taktika byla založena na navádění konkrétního stroje na jeden bombardér ze země, a to v jednom vymezeném prostoru (s využitím radaru při finálním kontaktu). Velké množství bombardérů v „proudu“ by proniklo koncentrovaně v čase i prostoru clonou nočních stíhaček a obranu by zahltilo. 

Taktika rovněž snižovala dobu, po kterou byli útočníci vystaveni protiletadlové palbě nad cílem. Úder tisíce bombardérů se měl směstnat do 90 minut. Současně měla zajistit neustálý přísun pum na cíl, zvýšit tak míru teroru a utrpení civilního obyvatelstva v napadené aglomeraci – jeden z cílů totiž představovala morálka nepřítelovy populace.

Operace Millennium

První „tisíciletounový“ nálet nakonec proběhl v noci z 30. na 31. května 1942 a jeho primárním cílem se stalo jedno z průmyslových center Říše, Kolín nad Rýnem. Náletu se zúčastnilo 1 047 letadel. Od těch nejzastaralejších v podobě 28 pomalých dvoumotorových strojů Armstrong Whitworth Whitley a 79 podivně tvarovaných Hendley Page Hampdenů přes neúspěšné a neoblíbené těžké bombardéry Avro Manchester, zastoupené 46 kusy, až po nejmodernější čtyřmotorové typy včetně 131 halifaxů, 88 stirlingů a 73 výkonných strojů Avro Lancaster. Tažného koně operace nicméně představovalo 602 dvoumotorových bombardérů Vickers Wellington různých verzí.

Šlo o letouny sice osvědčené, spolehlivé, ale již významně zastarávající. Při plánování nasazení letadel tak rozdílných charakteristik, jež měly letět v jednom bombardovacím proudu a na cíl zaútočit v jednom časovém okně, bylo nutné vzít v úvahu různé cestovní rychlosti. Pomalejší letadla musela startovat o něco dříve než ta moderní, a tudíž rychlejší, a k jejich „zahuštění“ mělo dojít cestou.

Impozantní počet letadel vyčleněných pro Thousand Plan se podařilo shromáždit díky masivnímu zaangažování jednotek operačního výcviku (OTU) a přeškolovacích útvarů (HCU), které poskytly celkem 367 letounů (35,2 % nasazených sil). Tyto stroje ovládaly narychlo sestavené osádky namixované z instruktorů, tedy vesměs zkušených mužů, nacházejících se po absolvování operačního turnusu na odpočinku, a mladých letců procházejících pokročilým stupněm výcviku. 

Nakonec drtivá většina letadel (kromě čtyř strojů Velitelství leteckého výcviku), která zaútočila na Kolín nad Rýnem, patřila operačním či cvičným útvarům Velitelství bombardovacího letectva. Výše uvedených 1 047 bombardérů neslo 1 455 tun pum, přičemž dvě třetiny připadly na zápalné.

Blitz made in RAF

Jako vždy hrálo důležitou roli počasí. Na noc z 30. na 31. května nebyla předpověď příliš optimistická. Čtvrtletník Bomber Command Quarterly Review (Velitelství bombardovacího letectva, BCQR) k tomu dodává: „Na konci května bylo rozhodnuto provést útok mimořádné síly na důležité německé průmyslové město. Třicátého dne v měsíci byl úplněk a dobré podmínky na domovských základnách i skutečnost, že potřebné síly se nacházely v pohotovosti, zdůrazňovaly důležitost provést tento útok s co nejmenším zpožděním, třebaže bylo známo, že velkou část Německa pokrývala bouřková oblačnost.“

Povětrnostní podmínky nakonec operaci nijak neomezily. Zpráva ze čtvrtletníku BCQR pokračuje: „Ačkoliv nad Severním mořem panovalo velmi nepříjemné počasí (zejména osádky 4. skupiny se setkaly se špatnými podmínkami v důsledku námrazy), mračna se nad Nizozemím protrhala a podmínky u cíle byly téměř dokonalé. Šlo o jednu z těch poměrně výjimečných situací, kdy cíl mohl bez problémů identifikovat každý. Z 1 047 letadel vyslaných k bombardování samotného Kolína nad Rýnem dorazilo k městu přes 900 a za 90 minut naučily Němce, co myslíme slovem ‚Blitz‘.“

Téměř 500 mrtvých

Nálet byl drtivý. Bombardování začalo v 0.38 hodin 31. května a trvalo 103 minuty. Operační deník Velitelství bombardovacího letectva uvádí, že přímo na město útočilo 868 strojů a dalších 15 atakovalo náhradní nebo příležitostné cíle (v literatuře se vyskytují také mírně odlišné údaje). 

Shozeno bylo již zmíněných 1 455 tun pum a co takový objem znamenal, pochopíme, když si uvědomíme, že při nejtěžším náletu, jaký kdy Luftwaffe provedla na Londýn (v noci ze 16. na 17. dubna 1941), bylo použito více než 500 tun zápalných a trhavých pum. Ve skutečnosti během jediné noci RAF shodilo na Kolín nad Rýnem více výbušnin, než kolik Němci vypustili na Londýn za celý měsíc na vrcholu Blitzu v roce 1940.

Převážnou část škod způsobil oheň, byť moderní průmyslové město s širokými ulicemi a bytelnou cihlovou zástavbou bylo k ničivému požáru méně náchylné než historická hanzovní města Lübeck a Rostock s významným podílem dřeva v zástavbě a s úzkými uličkami, na kterých si Velitelství bombardovacího letectva taktiku „paličských náletů“ otestovalo. 

Zkáze podle německých záznamů neušlo 3 330 budov. Dalších 2 090 utrpělo těžké škody a 7 420 lehké. Zcela zničeno bylo 32 velkých průmyslových objektů. Zásah dostalo devět nemocnic, 17 kostelů, 16 škol a čtyři univerzitní budovy. Zemřelo nejméně 411 civilistů a padlo též 58 vojáků, vesměs obsluh protiletadlových baterií. Lidé byli rozsahem a intenzitou úderu traumatizováni, takže jedna pětina ze 700 000 obyvatel následně Kolín opustila.

Škody na vojenských zařízeních ve městě sice vznikly minimální, ale míra destrukce průmyslových cílů byla pro německé válečné úsilí citelná: „Toto město bylo nejen třetím největším v Říši, ale také jedním z největších uzlů železniční dopravy v Evropě. Zničení větší části důležitých dílen u stanice Nippes představovalo možná nejužitečnější z mnoha zásahů, které vážně ovlivnily železniční infrastrukturu města. Byla to ale jen jedna z 250 továrních budov a dílen, které během náletu utrpěly vážné škody, nebo se je podařilo zcela zničit. Mnoho z těchto továren zjišťovalo životně důležité potřeby Hitlerovy válečné mašinerie. Například závody na ponorkové motory (Humboldt-Deutz) na východním břehu Rýna byly těžce poškozeny, stejně jako továrna na baterie pro ponorky (Gotfried Hagen),“ vypočítával výsledky úderu čtvrtletník BCQR.

Úplná zkáza

Naproti tomu britské ztráty čítaly 41 letadel, což představovalo 3,9 % ze všech nasazených bombardérů. Celkem 22 skončilo svou pouť přímo v okolí cíle: 16 jich sestřelil flak, čtyři padly za oběť nočním stíhačům a dva byly zničeny při vzájemné kolizi. Pokud jde o typy ztracených letadel, jednalo se o 29 wellingtonů, čtyři manchestery, tři halifaxy, dva stirlingy a po jednom hampdenu, lancasteru a whitleyi. 

Následujícího dne po náletu nad Kolín nad Rýnem proniklo fotoprůzkumné mosquito. Dvoučlenná osádka pozorovala četné požáry, které stále zuřily v centru města a v přilehlých průmyslových a obytných oblastech. Kouř stoupal do výšky 4,5 km, což znemožnilo snímkování. „Nakonec, když se kouř rozplynul, bylo odhaleno 240 hektarů úplné zkázy, z nichž polovina se nacházela ve vnitřním městě. Nic takového se nepodařilo dosáhnout při žádném náletu, ať už Luftwaffe, nebo nám. ‚Všichni obyvatelé‘, jak se vyjádřil Kölnische Zeitung, ‚když spatřili kouřící ruiny svého města, si uvědomili, že naposledy viděli starý Kolín nad Rýnem,’“ stálo ve čtvrtletníku Velitelství bombardovacího letectva.

Operace Millennium přinesla brutální střet rozdílného vnímání zuřící války. Na jedné straně stál britský pohled, propsaný také do oficiálních dokumentů, zdůrazňující moment odplaty za předchozí útoky Luftwaffe během Blitzu z období 1940–1941. Na straně druhé stála bezměrná hrůza obětí z řad nebojujících, žen a dětí lapených a umírajících v takto drtivě napadeném městě. 

Vše rámovala propaganda obou zaangažovaných účastníků – triumfální titulky ve spojeneckých sdělovacích prostředcích i farizejské výstupy ministra propagandy Josefa Goebbelse, používajícího (z dnešního pohledu zcela oprávněně) výrazy jako Terrorangriff (teroristický útok) a Terrorflieger (letečtí teroristé). 

Operace Millennium představovala jeden ze stupňů totálního rozkladu lidství, provázejícího průběh druhé světové války, rozpoutané právě nacistickým Německem.